Avatar: Legenda o Aangovi

Současný 155. nejlepší seriál? Možná podle této databáze, ale mně to tak skvělé zase nepřišlo. Jako ano – je pěkné, že se Američani pokusili o nějakou inovaci na poli animované tvorby. No, inovaci... spíš bych to nazval takové větší odkoukáváníčko od japonských anime. Mé zklamání pramení možná z toho, že jsem byl asi moc naivní po přečtení zdejších komentářů hýřících superlativy a po doporučení jedné kamarádky, která se mi o tom na Facebooku snad přes hodinu rozplývala a pěla na to málem slavnostní ódy. Ještě když to mnozí nazvali jakýmsi "americkým anime", očekával jsem od toho něco úžasného v úrovni filmů Miyazakiho (proboha, taková úvaha je snad na double facepalm), takže ono vlastně opravdu není divu, že jsem pak byl skoro až zákonitě zklamán. Je to sice hezky zpracované, má to ono profláknutý schéma záchrany světa pomocí jednoho vyvoleného zasazené do zajímavého světa, pár sympatických postav, hezké souboje, docela pěknou hudbu a v první sérii také slušnou chytlavost, ale jinak mě už nějaké výraznější klad nenapadá. Pokud bych měl shrnout jednou větou to, co mi v seriálu vadilo nejvíce, byla by to ona zaměřenost na mladší publikum. Bohužel se vším, co k tomu patří – hromadou infantilnosti (počínaje tamním humorem, spoustou šklebů a "komických" výstupů, roztomilými zvířátky a kdovíčím ještě konče), předvídatelnosti a moralizování jdoucí ruku v ruce s fobií tvůrců zabít či zranit jakoukoliv postavu. –– POZOR, lehký SPOILER! Za celý seriál jsem napočítal pouze dvě mrtvé (vedlejší) postavy, z čehož jedna se obětovala (samozřejmě žádným násilným způsobem) a druhá byla v podstatě odrovnána mimo obraz (teda, co si aspoň pamatuju). Vrcholem toho všeho je samozřejmě závěr – kdo viděl, ví, o čem mluvím. KONEC SPOILERU. –– Teda ne že by se to v japonských anime nevyskytovalo, ale tady to bylo na můj vkus vážně už trochu moc. U Japonců mi zkrátka připadá, že podobné příběhy umí jakýmsi způsobem zaobalit do takové podoby, že si jej milerádi vychutnají i ti odrostlejší. Při sledování Avatara jsem však často měl pocit, že jsem se tak trochu minul cílovou diváckou skupinou. Některé postavy mi ve svém jednání přišly občas dost hloupé (hlavně Zuko mi ze začátku seriálu často svým jednáním připomínal Jezdce z Probuzení tmy, taky to vystupování ve stylu: "teď se mi to sice nepovedlo, ale příště budu mnohem zlejší, mnohem nemilosrdnější a prostě už vám nakopu koule", přičemž to takhle opakuje x-krát a stále dokola – ale ok, ke konci jsem si ho opravdu oblíbil) a vůbec mi chování některých postav a jisté zvraty v příběhu přišly poněkud nelogické, některé díly zase vyloženě zbytečné, však víte, jen taková ta výplňová vata pro zředění děje, proto u mě časem chytlavost seriálu opadla. Myslím ale, že kdyby se to sestříhalo zhruba do takových čtyřiceti dílů, mohlo to být mnohem ucelenější a nemusel bych místy mít nutkání posunout děj někam dál. Chápu, že někomu výše zmíněné výtky nevadí, ale že by těch lidí bylo až tolik? Možná kdybych nebyl odrostlej na japonských šónenech a neměl tak přehnaná očekávání, asi bych z toho byl taky blahem bez sebe a práskl tam též tu pětihvězdu, ale bohužel. Takhle to pro mě byla celkem zajímavá pohádka, která mi sice v mnoha ohledech skřípala, ale pokud nějak zrechnujeme jednotlivé série (1. série: slušné 4*, 2. série: silnější 3*, 3. série: slabší 3*), vychází mi z toho stále silné trojhvězdí. Jako jo, ono se mi to vesměs líbilo, jen jsem měl prostě až příliš velká očekávání. Závěrem tři dodatky: 1) Aang mi byl mnohdy dost nesympatickej. 2) Nejsympatičtější postavy: Toph a Iroh. A možná ještě Appa, byť zrovna komunikativní postava to nebyla. 3) Jó, mám to prostě smůlu na Avatary. Jak ten animovaný z Nickelodeonu, tak i ten hraný od Camerona mě prostě nedokázali pořádně posadit na prdel. (11.11.2011) (méně) (více)

Book 1: Water : Fantastic! Awesome! Outstanding! ovšem škoda, že má každý díl pouhých 22 minut (proč je tu 30? To mi na chvíli dalo naději, která hned po prvním dílu zase zhasla).. Tak celá sezona uběhne strašně rychle a všechny ty skvělé momenty a prožitky, které mi tento neobyčejný příběh ze světa elementů dal, uběhnou příliš rychle a zmizí v strašném propadlišti času. A to jsem zprvu opravdu nečekal, že se mi to bude líbit, dokonce jsem to přes vysoké hodnocení tak dlouho obcházel. Až když jsem se kvůli, opravdu jen kvůli soundtracku Hornera (který je, co si budem povídat, opravdu překrásný) podíval na Shyamalanův film, rozhodl jsem se, že tomu dám šanci. A kvůli čemu jsem Avatara obcházel? Žánr ani příběh zato nemohou. Ale může za to pro mně strašidelné slovo anime. Ano. Anime prostě nemám rád, nemám rád tu směšnou grafickou stránku a ještě více nemám rád celkové zpracování pohybů, soubojů, dokonce i postav. Vždy mi to přišlo takové neuvěřitelné a pitomé. A dokonce ted, po tomhle seriálu se bojím, že se nic nezměnilo. Alespon u klasického anime. Tohle ale zpracováním dle mého mínění klasické anime není. Postavy sice tak do jisté míry vypadají, ale narozdíl od takového Naruta to a i všechno ostatní funguje výborně. Kdyby tak Západ začal dělat více takovýchto "napodobenin". To by mně velmi potěšilo. Co totiž anime neupírám, je skvělé vykreslení charakterů, úžasné příběhy a pro západ opravdu neklasické ztvárnění, krásné (a často velmi zvláštní) fiktivní světy (či už fantasy, scifi, pohádka,..) a atmosféra. A tenhle průkopník to všechno má. Jedny z nejsympatičtějších seriálových postav vůbec, úžasný styl vyprávění, nádherné akční scény, epické scenérie a hlavně.. velký nadhled a zábavnost. Tu rozhodně nebudete s postavami nespokojeni ani na chvíli. A ještě se budete po celou dobu smát. U soubojů zase nedýchat. U dojemných scén (těch ovšem bylo pomálu) soucitit. A má to taky morální poselství, filozofování a hloubku. Prostě si to užijete a budete chtít víc a víc. Proto to moje povzdechnutí nad délkou na začátku. Uběhlo to příliš rychle. Jsem opravdu rád, že mám před sebou ještě dva knihy, ale bojím se, že když se začnu dívat, příjde konec příliš rychle a už se do této magické země nikdy nevrátím s takovým potěšením a takovou radostí jako poprvé. Dost ale bylo blábolů, každopádně se na to podívat musím, na to, abych si to šetřil pro strýčka příhodu a pro moji pohodu, že mám před sebou ještě tolik dílu, je to příliš výborné. Snad se můj dojem dalšími knihami něčím nezkazí. Stále pokračující se cesty se nebojím. V LOTRovi to fungovalo taky, a ten neměl takové ingredience ani náhodou. jestli se nezkazí zábavnost, budu určitě spokojený. Snad jen to neustálé zesměšnování velkolepě vycházejících scén by se mohlo trochu omezit. Užil bych si i nějaké větší osudovosti a tragédie. Ale chápu, že je to více pro děti, takže nebudu tlačit. Prostě, jestli to bude takové jako Book 1, umřu do konce blahem. takže snad už jen Yip, Yip a letíme. See you soon. Nejlepší postavy: Sokka, Iroh, Aangm Appa. Nejzajimavější: Zuko Book 2: Earth: Možné SPOILERY To snad ani nejde! Ale ano, jde, vždyť jsem to právě viděl. Tvůrci Avatara by měly dostat všechny řády, nobelovky a oscary (obrazně) za všechno, co se oceňuje, protože to, jak výborná je druhá série, nejde slovy popsat. V ničem není vidět ani malinkaté zaváhaní, oproti Knize Vody je pak dospělejší, temnější, z více charaktery, zajimavějším dějem, různými od osy se odkloňujícími se díly a hlavně pak má zatím nejlepší vyvrcholení, jaké jsem kdy viděl. Opravdu, ty poslední dva díly (Guru a The Crossroads of Destiny) jsou tak TAK moc gradující a plné zvratů a kulervoucích soubojů + vše končí přesně, jak jsem si závěr představoval. Prostě něco velmi velmi chutného. A to je jen závěr. Postavy se nám krásně vyvíjejí před očima, střídavě padají a zase stávají, objevují se i staří známí, každý díl má co říct a perfektně zapadá do konceptu a i když v některých případech je cítit to hlavní zaměření na mladší publikum, je to téměř neviditelné a nic, kvůli čemu bych byl zklamán. A hlavně, všechny postavy (i ty zlé) jsou neuvěřitelně sympatické, a chovají se tak, jak jim to jejich přesně stanovená podstata dovoluje. Znovu žádné zaváhaní, žádný ústupek, jen postupný vývin. Jedině tak se něco může změnit. Ale často to jsou změny bolestivé a hluboké, což se pak odráží od chování. Jako například u Zuka, či i samotného malého kluka Aanga, na kterého byla vržena tak velká a útrpná zodpovědnost. Vše je naštěstí jemně zlehčováno vtipnými postavami, které ale vždy dokážou pomoct a někdy jsou i za opravdové hrdiny. Iroh. Nové postavy pak dodávají novou čerstvost, slepá Toph je skvěle vyrovnaná se svým osudem, nejlepší earthbender ever, a důstojný nový člen party. Suše hláškuje a nakopává všem zadky. Noví "záporáci" jsou pak ještě lepší přídavek. Ne že by Zuko v jedničce nestačil, ale byl jen jeden a neměl tak zlověstnou auru a charisma jako tady má princezna Azula a její povedené duo. Ano, opravdu je to ta pravá ořechová záporáčka, bez smilování a tvrdě si jdoucí za svým. Další perfektní součást. Vizuál je ještě epičtější, soundtrack stále stejně výborný, a cesta pokračuje dalšími a dalšími dobrodružstvími. Na Fire se těším neuvěřitelně, Firelord Ozai awaits. Nejlepší postavy: Toph, Iroh, Aang (ještě lepší - jeho finální hledání čakry je tak krásné), Zuko Nejzajímavější: Azula Book 3: Fire: A je to tady, závěrečné zúčtování mezi rozpínavým a strašlivým ohnivým lordem a jeho poskoky a mým milovaným (kdo by si je nezamiloval) AVATAR teamem začíná. A že je to FINÁLE. Od začátku knihy je cítit, že hry už skončily a teď půjde opravdu do tuhého. Sozenova kometa se blíží, Aang se má ještě hodně co učit a noví i staří přátelé i nepřátelé se objevují a tvarují finální podobu výsledného boje. Charaktery jsou pevně dokresleny a osudovost z toho všeho jenom sálá. A já se nestačím divit. I když mi bylo jasné, že třetí kniha bude dobrá, stejně mně svojí dokonalostí dokázala totálně uchvátit. Díl za dílem pomalu plynuly, každý byl tím správným mixem zábavnosti, dramatičnosti i velkoleposti (tomu, jak dobře tyhle tři esence dokázali tvůrci namíchat, ani nejde věřit. Skláním se před vámi) a nakonec i Aang musel dospět (ehm, teda aspon tak, jak to po něm to jeho břímě požadovalo). Vztahy se prohloubily nádherně, povahy se projevily konečně v tom úplně pravém světle a mně to vše jednoduše přirazilo do sedačky a nenechalo vydechnout. A nakonec začal ten jeden a půlhodinový závěrečný boj, ten, na který jsem musel čekat tak dlouho, kvůli kterému se toho tolik změnilo, všichni prošli tolika zážitky, bolestmi a vývojem, a já jsem byl definitivně přemožen a v divoké euforii jsem se chtěl smát i plakat zároveň. Posledních 40 minut seriálu je to nejlepší, co jsem v životě viděl, konečné splynutí všech v jedno a neskutečně úžasná ukázka rozdílu mezi dobrem a zlem, a kam to všechno vede a vedlo. Přičemž je samozřejmě po technické stránce vše geniální, soundtrack stále překvapuje a samotný duel (duely) jsou slastí pro oči. Děkuji, znovu děkuji za to, co jsem s nima, s malým klukem, vrženým do toho nejtěžšího boje, na němž leží osud celého světa Aangem, s tak silnou a křehkou, stále se starající Katarou, s věčně vtipným a vůbec skvělým Sokkou, s nerozhodným a sympatickým Zukem, s Momou a Appou (díl o snech a nočních můrách :)) i s další geniálně si ze všech utahující Toph a i všemi dalšími perfektně vykreslenými a vyjevenými charaktery mohl prožít. A je mi teď opravdu smutno, že to vše skončilo, ale vždy si tento požitek budu pamatovat. Nikdy nezapomenu. Úplný závěr je tak emotivní a tak krásný, že mi nakonec přece jen ta slza ukápla. Ba-Sing-Se, to město, to legendární město a ty nejkrásnější západy slunce nad ním. A v tom všem, ještě něco krásnějšího. Na závěr, těším se neskutečně na Legend of Korra, i když mi tam tihle všichni budou chybět hodně. Uf, jsem vyčerpán. The End. Nejlepší postavy: Zuko, Aang, Katara, Sokka, Toph. Nejzajímavější postava: Aang. (07.02.2011) (méně) (více)