Režie:
Vlasta JanečkováScénář:
Božena ŠimkováKamera:
Pavel ŠindelářHudba:
Miloš ŠtědroňHrají:
Vlasta Fialová, Miroslava Šafránková, Stanislav Zindulka, Antonín Navrátil, Josef Karlík, Oldřich Vykypěl, Jaroslav Kuneš, Josef Jurásek, Jan Němeček, Daniel DítěVOD (1)
Obsahy(1)
Ve mlýně, daleko od lidí, žije mlynářka (V. Fialová) s dcerou Vojtěškou (M. Šafránková). Chybí tu však mužská ruka. Za hrází rybníka ale bydlí vodník (S. Zindulka), který nenechá mlynářku v těžkých chvílích bez pomoci. Když je ve mlýně nejvíce práce, objeví se mladý pocestný (A. Navrátil), který se nechá najmout do mlýna jako pomocník. Včera Vojtěška tvrdila, že takový se ještě nenarodil, aby o něho jen okem zavadila. Jenže! Dnes k ní za úplňku zpívá rákos, a tak není divu, že nemůže spát… Tak začíná pohádka scenáristky Boženy Šimkové a režisérky Vlasty Janečkové. Teprve při jejím sledování se dozvíte, jaké úklady se mladé dvojici postaví do cesty a jak je kouzelná moc vody pomůže překonat. (Česká televize)
(více)Recenze (26)
Typická česká televizní pohádka ze začátku 80. let na nedělní odpoledne po obědě. Až do oka bijící příšerné papundeklové kulisy, které vypadají jak z nějakého okresního divadla. Stejně tak tomu je o těch plyšových vypelichaných oveček, které jsou alespoň na oko roztomilé. Naopak poskakující umělý žabák byl roztomilý. Takový vzdálený příbuzný Crazyho Froga. A jestli se něco povedlo, tak Zindulka v roli vodníka. Ten by si mohl podat ruku s Dvořákem. [383. hodnocení, 19. komentář, 57%] ()
"Jsou věci, s kterýma se nekupčí." Toníčka já prostě můžu a Šafránkovic děvčata mají totální monopol na křišťálové hlásky a neobyčejnou dívčí jemnost a půvab. Taky ostatní herci výborní, všechno to běží i přes občasné nesmysly, jenom ten konec je příliš uspěchaný (a tím pádem bizarní), šup šup honem honem, máme už jenom deset minut, takže rychle vodo vodo, lidové povstání, pan Zindulka, čáry máry a Toníček s Mirečkou se koooonečně můžou políbit, uf a je to. Vešli jsme se. ()
Miroslava Šafránková je jediný roztomilý klenot této pohádky. Ale to studiové provedení skutečně bije do očí. I ty ovce nevypadají jako skutečné, ale spíše po nemoci nebo zlomenině krční obratle. A rozmluvy Josefa Karlíka o tom, jak touží připravit prince o trůn, také nejsou příliš záživné právě tím, že jsou moc zdlouhavé. A naopak konec je extra rychlý. Nejprve zmizí voda a ve vteřině už si lid stěžuje, že ji nemá. V další pak tvrdí, že je to zlé znamení, demonstruje a háže kameny po samozvaném králi. ()
"Láska i voda mají stejnou sílu, jen musí téci správným směrem" řečeno na závěr vodníkem Matějem v podání vždy skvělého pana Zindulky. Podobný styl pohádek mě provázel dětstvím a mládím. Sice natočeno pouze ve studiu, ale poctivě, s výbornými herci i hudbou Miloše Štědroně. Po dramatické stránce mohl být příběh dokonalejší, tím pádem i o něco delší, ale přesto se mi pohádka líbila. Stokrát raději bych takový styl viděla na obrazovce o Vánocích, než novodobé české často slátaniny. Chybí mi poetika a kouzlo bez chaosu. Ovšem nevím, co by na to řekla dnešní mláďata. ()
Příběh plyne jako voda: nejprve klidně, v závěru patřičně dramaticky. Postavy jsou výborně prokresleny. Nejvíc prostoru využívá Josef Karlík v roli regenta, ale i vodník v podání Stanislava Zindulky vytěží z minima maximum. Ústřední milenecký pár si vzájemně ladí. Jen Vojtěch III. na to, jak je moudrý, tak zapomněl na "důvěřuj, ale prověřuj". A také ve venkovském prostředí se princ mění v až moc velkého nemotoru. Studiové kulisy jsou poctivě připraveny, hudba velmi dobře doprovází děj. Scénář: Božena Šimková, Ljuba Štípková. Hudba: Miloš Štědroň. ()
Galerie (3)
Zajímavosti (1)
- V čase 13:22, kdy skokánek skáče po Vojtěchovi (Antonín Navrátil), je vidět drát, za který je voděn. (Janek2002)
Reklama