Golem

Krátkometrážní snímek Golem byl původně plánován jako celovečerní film, ale nakonec z toho sešlo, zejména kvůli finančním prostředkům. Je to obrovská škoda, protože to, co se odehrává na ploše sedmi minut nemá obdoby. Bartův styl je zkrátka a jasně nenapodobitelný a kdyby z tohoto projektu vznikl celovečerák, byl by to fascinující zážitek a dílo, které by v tomto uměleckém stylu stěží mělo konkurenci. Příběh z židovské Prahy se i na těchto sedmi minutách odehrává v neskutečně krásné surrealistické stylizaci. (29.11.2018)

Toto je Barta, který se mi líbí, kreativní, originální, hravý, ne úplně pochopitelný, přenechávající svobodu v interpretaci díla divákovi, spojující práci více tvořivých týmů dohromady na jednom díle. Docela rád bych viděl ten celovečerní film, který nakonec bohužel nevznikl. Barta je skvělý v tom, jak pracuje s různými materiály v animaci a spojuje kresbu, loutku, fotky a hraná videa v jedno kreativní dílo. Experimentující s praktickými materiály se mi líbí mnohem víc, než když to zkusil s počítačovou animací v "Domečku vař" (2007).  Líbí se mi jeho odvaha, když si řekne: "Golem byl vytvořen z hlíny. Co kdybychom zkusili animovat s hlínou?" A udělá to! Docela chápu, že to nemusí sednout každému, ale já tento kraťas cením za odvahu a hravost. (30.01.2023)

Pozoruhodné otevření světa pražského Židovského města inspirované Meyrinkovým románem a estetikou expresionismu (v prostupování těl a budov; oživení předmětů a jejich zvolna se odkrývajícího jsoucna má v sobě i něco z Kubinovy apokalypsy snu Die andere Seite). Konfrontační ráz snímku pohybujícího se mezi dosud neasanovaným ghettem (oživeným – jak jinak než – fluidní, neklidnou hmotou, neustále se rodící a ztrácející v proteovských obrazech) a hektickou realitou konce dvacátého století je citlivý a jeho lehký patos vkusný. Animační metoda je osobitá a nezatížená golemovskými ikonami ani geniální interpretací původních ilustrací Hugo Steinera. Nové, živé a současně chápající a srozumitelně artikulující. Nerealizování celého projektu je jednou z největších ztrát české kinematografie. (02.01.2009)

Po shlédnutí tohoto filmu mám chuť založit veřejnou sbírku, abych si mohl vychutnat dílo v plnohodnotné podobě... Úžasná obrazová podívaná se zajímavě vystavěnou temnou atmosférou staré pražské židovské čtvrti, kde tmavě žlutá stylizace spolu s hebrejskými písněmi odpovídají přesně mojí představě o monstrozitě Golema. Když už kdejaký podprůměrný biják dostává poměrně tučnou podporu na vznik filmu, tenhle projekt by si ji také zasluhoval a vzhledem k úměře s určitými díly by měla být bezpochyby výrazně vyšší. (02.06.2010)

Starý Žid (Rudolf Pellar) prochází pražským Židovským městem a vzpomíná na své dětství. Úvodní hraná sekvence vzpomínek, která ještě s tématem golema nijak nesouvisí, mi připomínala Felliniho Amarcord. Později do jeho představ vstoupí animované představy z dávnější historie, pojaté trochu ve stylu ruských montažniků a trochu ve stylu surrealismu. Žid své představy mlčky sleduje a postupně s deštěm vstupuje hlouběji do vzpomínek, zakořeněných v městských zdech. Hebrejský zpěv a surrealistická sekvence z padáním do hlubiny času vedou až k hebrejským písmenům gímel - lámed - mím... a pak to pokračuje ve filmu, který už žel nebyl natočen. (10.09.2009)