Unaveni sluncem 2: Odpor

,,PAMATUJEŠ VELITELE KOTOVA? MÁM ROZKAZ HO NAJÍT.“... ,,COPAK ON NENÍ......?“ /// Úvod plný problematiky Sovětského svazu, soudruha Stalina a nepřátel lidu. Mluvit pravdu a nebát se okolí bylo stejně těžký, jako dostat pionýra (nemyslím motorku) do Artěku (což nebyla žádná Mototechna). Stranickej archív měl přednost před člověkem a trestný prapor byl za odměnu nasazován k obraně vlasti. Generál Kotov brání vlast, hledá ho dcera a taky plukovník Arsentjev (nejen proto, že ho poslal Stalin). U Rusů (stejně jako u asiatů) člověk kolikrát neví, jestli to válečný chování myslej vážně. Samozřejmě, že jsem neviděl žádnej ,,odpad“, ale slušnej válečnej film, kterej na příběhu pronásledovanýho člověka ukazuje víc než jen válečnou vřavu, která v pravdě není zase až tak promakaná jako v pevnosti, ale u kterýho jsem se nenudil. A ten třetí díl, si rozhodně ujít nenechám! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Už dávno vím, co natočil pro svýho tátu S.Spielberg. Teď chci zjistit, co N.Michalkov. 2.) Clapcům v četě furt vysvětluju, že zranění na zádech je znamení zbabělce a zasluhuje potrestat kulkou do palice. 3.) Zjistím, že vzít si do zákopu na záda dveře, nemusí bejt až tak debilní nápad. (Možná se tím vyřeší bod 2.) 4.) Chci vidět kozy sovětské frontové zdravotnice (a zemřít!). /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ ** (10.08.2011)

Je to mnohem velkolepější ve smyslu produkce a výpravy než první film, však také uběhlo téměř dvacet let. Je vidět, že se Michalkov soustředil na vyprávění jiného příběhu, i když jsou zde některé postavy stejné. Tentokrát už to mělo být víc válečné. A je to místy hodně drsné a nepříjemné, což beru pozitivně. (08.09.2017)

„Ruský patos v té nejotravnější podobě“ jsem za minulého režimu zažil ve velké míře, coby častý kinodivák sovětských válečných filmů, ale Michalkův film k nim rozhodně nepatří. Naopak, co oceňuji, je Michalkovem systematické nabourávaní klišé válečného žánru, buď prostřednictvím jemného absurdního humoru, nebo fraškovitých situací, které dokreslují absurdnost války, či skrze nezvyklý autorský přístup, který je nečekaný a tudíž občerstvující (závěrečná scéna s odhalením poprsí). Ano, patos je zde také, ale ve velmi rozumné míře. Michalkov se určitě nemá za co stydět a těším se na druhou část vyprávění. (11.08.2011)

Ohromné tvůrčí selhání, o to smutnější, že si k němu musel Michalkov zvolit zrovna téma, které v důsledku degraduje jeho skvostný snímek Unaveni sluncem z roku 1994. Je to ale trochu složitější, protože Michalkov pořád ještě umí, a dovede pracovat s absurditama, vygradovat scénu a v neposlední řadě pořád dobře hraje. Málo kdy ale těchto svých schopností využije... :(( A neumí se krotit... Unaveni slunem 2: Odpor je film bez koncepce, bez ladu a skladu. Skutečně dobrá (ba přímo výtečná) je vlastně pouze úvodní scéna a pak pasáž v zákopech, někdy po hodině a půl filmu. Ostatní je neohrabané, patetické, herecky velmi nevyvážené a především vlastně absolutně zbytečné. Michalkov používá filmařské postupy, aniž by je pořádně použil, odskoky k záběrům z prvního filmu začnou otravovat a když se potom v náznaku na pokračování pasuje div ne do Freddyho Krugera, je definitivně jasné, že tohle je malér. Rozplizlé odporné smradlavé lejno na pomníku velkého filmaře. (11.11.2010)

Silná káva při heroizování původně zemřelého plukovníka Sergeje Petroviče Kotova (sám režisér Nikita Michalkov), jako člena neozbrojené jednotky trestanců za druhé světové války. Stává se z něj mýtus, který se štěstím přežívá střílení vězňů, nálet na vězení, nájezdy tanků a kdo ví co ještě. Jeho dcerka Naďa (Naděžda Michalkova) zase prožívá neuvěřitelné příhody přežití při putování za svým tatínkem, aby se z ní stala profesionální válečná ošetřovatelka. Míťa (Oleg Meňšikov), stále pracující pro KGB, se snaží spravovat to, co sám napáchal a podporuje těžce sužovanou rodinu ve všech směrech a za každých okolností. Výsledkem je monstrózní přehlídka, plná patetického heroizování ruské duše a její odolnosti i za těch nejnepřívětivějších životních situací. Snad všechny situace působí až hodně nepatřičně, je to spíše jen jakási zidealizovaná oslava něčeho, co má zvedat hrdost obyčejného Rusa. Pompézní žvatlání o hrdinství jednotlivců i národa. Hodně silná káva. (11.08.2011)