Hardcore

Ze začátku mě Hardcore velice překvapil, tak formálně propracovaný a moderní film jsem od Řeků nečekal. Všechno bylo v pořádku, až do doby někde kolem půlky filmu, kdy nastal nepříjemný zlom k horšímu. Režisér tam láduje jeden nesmysl za druhým, jenom aby dosáhl rádoby šokujícího dojmu. Škoda, že už nepomyslel na to, že to může mít také negativní dopad. Nereálnost a vykonstruovanost z toho čiší na kilometry daleko. Když se však člověk oprostí od toho co film sliboval v první půli-tedy reálnou a syrovou sondu, a akceptuje poněkud násilný přechod na jakousi podivnou baladickou pohádku, vyjde z toho film pořád docela dobře. Zvlášt v porovnání s českými filmy posledních let, kde se Hardcoru po formální stránce přibližují snad jenom Protektor a Normal. (10.11.2011)

Hardcore je opravdu hardcore... filmy z nižší sociální vrstvy se dají formálně točit dvěma způsoby: buď je film velmi realistický, nepřibarvovaný a se střídmými výrazovými prostředky, nebo naopak je audiovizuálně velmi stylizovaný a cool. Hardcore zvolil druhou možnost a vyplatilo se to. Ovšem kromě strhujícího podání nabízí i velmi poutavý a zajímavý příběh a skvělé herecké výkony obou mladých dívek. A ten plakát je prostě úžasný (taky mi bude brzy viset v pokoji :-) Lepší 4* (05.07.2005)

První polovina je drsnou sondou do světa prostituce, ale i když je film vůči hlavním hrdinkám surový, nedívá se na ně vyloženě jako na oběti. Na mě to působilo hodně zvláštním dojmem, ale o to víc mě to bavilo. Druhá část se měla zabývat cestou obou dívek za lepšími zítřky, ale i tady to v dobrém slova smyslu haprovalo. V jednu chvíli se mé předpoklady naplňovaly, pak začal film sklouzávat k lehčí verzi Baise-moi a nakonec se z toho vyklubalo do určité míry existenciální drama, v němž si holky nedokáží poradit nejen s relativně normálním životem, ale i se svým složitým vztahem. Alespoň takhle jsem to vnímal já. V rámci filmů zabývajících se prostitucí se jedná o jeden z nejzajímavějších a nejoriginálnějších kousků. 90% (16.06.2018)

Řecká kinematografie pro mě vždycky byla divná a film Hardcore na tom není jinak. Zvláštně, drsně, ale zároveň místy citlivě odvyprávěný příběh dvou děvek, kde jedna ví, že je děvka, přijímá to jako životní úděl a peníze z této práce ji těší. Zatímco druhá si myslí, že děvka není a vnímá tuto činnost jako zábavu. Jakmile ale příběh postupuje, i ta druhá nakonec zjistí, že se od té první příliš neliší a tak dopadne na podobné dno. Do toho se připlete nějaká ta bitka, krev, smrt a je zaděláno na průser. Hodinu a půl jsem přemýšlel nad tím, proč Řekové točí tak strašně divný a špinavý příběhy. (23.03.2016)

Řekové jsou velmi zvláštní filmaři. Stačí se podívat na látky asi nejuznávanějšího řeckého jména současnosti Yorgose Lanthimose. Jsou černohumorné, bizarní, depresivní, osobité a celkově příjemně nepříjemné. A hlavně originální. Obdobnou originalitu promítnul do svého provokativního debutu i Dennis Illiadis, jen škoda, že jej neprovázela nápaditější režie. Přesto to dotáhl až na festival ve Varech. Vypráví o dvou nezletilých prostitutkách, které hledají samy sebe, a věří v lepší příští. I když první je otupělá a beze snů, druhá naopak cílevědomá a temperamentní, navíc chce být slavná. Ve výsledku se ovšem příliš neliší. Iliadis povolil uzdu, což mu zřejmě pomohlo k zaoceánskému remaku slavného hororu Poslední dům nalevo. Jeho debut tahá nahoru solidní atmosféra, pár slušných myšlenek a zejména absolutní přirozenost obou hereckých představitelek. (28.11.2020)