9. rota

Dojemný a zvláštně smutně uspokojivý film, takový familiérní, držící se toho nejlepšího, co může člověka k nějaké té jednotce v nějaké té válce divácky připoutat. A zajímavý příspěvek na téma neporazitelnosti "lstivých Afgánců". Zvláštní, tolik armád, od té pod velením Alexandra Makedonského, přes koloniální britskou, francouzskou, sovětskou, americkou... Scénář zůstává stejný a ten nezdolný nárůdek v pustině si drží svoje... (10.06.2012)

Fjodor Bondarčuk, syn proslulého režiséra sovětských válečných filmů Sergeje Bondarčuka, natočil kvalitní snímek o sovětské válečné internacionální pomoci v Afghánu (jak zemi říkají hrdinové filmu). Trošku pomalejší je rozjezd s klasickou výcvikovou buzerací (přenášení šutrů na cvičišti ulehčí život na bojišti), děj později přechází do kruté reality ztrát všedních dnů války, film graduje závěrečným finále - obranou kopce 9.rotou - které je nesmírně působivé a silné. Herecké výkony jsou nadmíru dobré, snímek má i pár slušně udělaných vysoce rozpočtových akčních scén (přistání sestřeleného letadla), pár scén pohladí (obdivování Sněhurky, předávání medailonku pro štěstí), pár scén dojme (především skvělé finále, ale taky velitel výcviku klečící mezi vlčími máky, nebo zabití prvního Afghánce) a hlavně - je to výrazný a odlišný film, než je americká produkce. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=6ZFHknaZHc0 (10.06.2012)

Ani ne tak o válce, ale spíš o trudném životě vojáka je tento ruský film. Právě vojáci, jejich charaktery a zážitky z výcviku jsou na něm to nejlepší a svou uvěřitelností daleko překonávají ploché figurky z většiny západních válečných filmů, naproti tomu závěrečná bitva mě až tak moc nebrala. Je sice skvěle natočená ale taky hodně chaotická takže jsem pořádně nevěděl co se děje. A taky si autoři mohli odpustit těch pár brutálně patetických záběrů a jistou schematičnost celého filmu. (02.05.2007)

Výcvik v armáde Sovietskeho zväzu bol jedným z najtvrdších, šikana bola jedna z najhorších a vojnové ťaženia patrili k najtragickejším. To, čo si ruské matky museli kvôli svojim synom a dcéram vytrpieť je ťažko popísateľné. O otcoch sa skoro nikdy nehovorí, lebo boli bu´d mŕtvy alebo často alkoholici, ten zbytok si však tiež vytrpel. Tento film síce dáva ukážku tejto atmosféry a diania, ale je v skutočnosti len slabým odvarom skutočnosti. Naviac, záverečná scéna je skôr nereálna ako reálna, lebo domáci nemali taký štýl boja. Avšak chýbajú tomu aspekty okolo zabíjanie v civilnej sfére, naopak nebojí sa to ukázať, aké straty mali Rusi, že to nešlo ako sa vraví, po masle. Tak, ako povedali vo filme a možno je to aj pravda, neviem, že tú krajinu nikdy nikto naozaj nedobyl, tak to bolo aj v takmer 10 ročnom ťažení Sovietov, kde takmer skoro zbytočne vyhasli životy mnohých ľudí a dala iskru pre vznik Al-Kájdy, hnevu Bin Ládina, vyzbrojovaniu Afgáncov Američanmi, vzniku Tora Bora a následnej vláde Talibanu a vojne s Američanmi, ktorá zatiaľ tiež vedie do záhuby a to sú tam už tiež skoro 12 rokov. Záverečné slová sú silné a vo filme by ich chcelo viac, hlavne preto, že ruské dejiny sú veľmi smutné, hľadať v nich kúsok radosti a normálnosti je dosť ťažké. Takéto filmy patria na obrazovky televízii, naviac, keď je to vlastne v konečnom dôsledku ruský protivojnový film. (27.12.2012)