Mé jméno je láska

Takové to rozmáchlé uměníčko s přesahem, které je paradoxně jenom plné banalit. Nejsem škarohlíd z principu, ale nemyslím, že jeden skvělý herecký výkon a dvě perfektně natočené a vygradované scény ospravedlňují tak dlouhý bloudící celek, který si ve finále z čiré marnosti prostě jenom vypomůže tím nejzákladnějším klišé, na které lze ve "velkých dramatech" narazit. Škoda pak té pečlivé melodramatičnost i snahy o originální obrazotvornost - příběhu to slouží jen zpola. (27.05.2010)

Fatální události rozfázované oslavami, provázenými strohými úkony v krásných obrazech - toť snový, neskutečný svět vysoké společnosti, kterou máme jedinečnou příležitost dost intimně šmírovat. Už jenom při zjištění, že půjde o klasiku ve vztahové sféře, jednomu odlehne (ovšem neraduje se dlouho - patrně grantově podmíněno), ještě předtím se však může oddat dramatickému pozadí, které vrhá na celek docela jiné světlo než obvykle - cvrkot služebnictva v tichém domě plném lidí, dokonalost v každém úkonu, uhlazené chování, ale i okovy rodinného klanu, tížící jeho členy při každém drobném selhání způsobem, kterým musí trpět jako psi a kdy hrozí, že se pohoda u rodinného stolu rázem změní v zasedání velké poroty. Velké nároky jsou kladeny i na úlohu žen a matek - ve smyslu povinnosti, oddanosti, reprezentace... a samoty s pocity vyprázdněnosti, když je úloha téměř splněna. A tak, když se na všech frontách zhroutí jistoty, které byly považovány za pevné a neměnné, začíná být situace hodně zajímavá, zvlášť, když nejsme leckdo... O ztrátu hvězdiček se bohužel zasloužily mizející grády milostného vztahu (snad i díky postavě nanicovatého Antonia) a teatrálně vypointované finále, vysoko měla namířeno úžasná Tilda Swinton, hmatatelná atmosféra, překrásná kamera a když hudba, tak jako z Hitchcocka! (03.04.2018)

Naprosto strhující snímek s božskou Tildou Swinton, jejíž herecký um mě naprosto učaroval. Příběh je vskutku velmi ohraný přesto zde pojat přesně tak jak jsem si vždy u tohoto typu přála.. Některé záběry jsou tak nádherné že se vracím zpět a kochám se znovu..Nedám jinak a rozhodně doporučuji tento vyjímečný kousek zhlédnout.. (20.09.2012)

Jsem tu nucen trochu vytknout rozvleklou první hodinu, kdy jsem čekal nudné nezáživné drama s minimem dějem, ovšem jakmile se snímek dostává přes šedesátou minutu, tak se rozjíždí na plné obrátky a ve výsledku je to opravdu dobře napsaný příběh se spádem. Bohužel na můj vkus je jeho rozjezd pro epické finále až přespříliš dlouhý a v těch chvílích ho nezachraňuje ani dokonalá Tilda Swinton, která mě v tomhle snímku očarovala ještě více než kdy jindy. (23.04.2016)

I am Love v režii Luca Guadagnino zachycuje proměnu s narůstající, neústupnou hudbou Johna Adamse a svěžím vyzuálním stylem, který bychom mohli nazvat postklasickým Hollywoodským barokem. Zatímco režisér jistě odkazuje stylem Viscontiho, je také vidět znalost thrillerů Alfreda Hitchcocka (Emma tajně sleduje Antonia a skladatel Adams ji hudebně doprovází stejně jako Bernard Herrmann, když James Stewart sledoval Kima Novaka ve filmu Vertigo) a melodramat Douglase Sirka. Příběh utrpení žen a jejich obětavosti. I am Love je zajímavý film. Hluboký, bohatý, lidský. Nejde o bohaté a chudé, ale o staré a nové. Jedná se o starobylou válku mezi tradicí a skutečnými city. Tilda Swinton se pro tuto roli naučila italsky s ruským přízvukem, což je výborný výkon, který filmu hodně pomáhá. Ale ne natolik, aby se z filmu stala klasika. (07.02.2011)