Om Shanti Om

Farah Khan sa stala jednou zo značiek bollywoodu, trafila sa do jeho vkusu a ide jej to. Tento film ako aj veľa z jej ďalších je skvelý, farebný, utancovaný, uspievaný, citovo vyhnaný až do krajnosti ale všetko dohromady (a divák čo vie o čo ide, už vie, že v bollywoodskych filmoch sa nesmie riešiť čo, prečo a začo ale brať aké sú) to proste tvorí celok, ktorý diváka na takmer tri hodiny zaujme a baví. V tomto filme sa Farah zjavne inšpirovala posolstvom z Alchymistu od Paola Coelha, aj citát použitý vo filme je totožný "Keď si niečo praješ, celý Vesmír sa spojí, aby si to mohol uskutočniť." A hlavný hrdina tomu veril a tak sa stal zázrak a všetko po čom túžil sa mohlo stať. Krásna rozprávka, človek túži tomu uveriť :-) (17.01.2019)

Přiznávám, že začátek byl pro mě průměrnější, ale když se to konečně rozjelo (což netrvalo zas tak dlouho), tak už se to nezastavilo. SUPER! Bavil mě příběh, hudební vystoupení, hvězdné obsazení - možná lépe řečeno mega hvězdné, protože se tam alespoň na chvilku objevily téměř všechny hvězdy Bollywoodu :-D :-D :-D Příběh byl skvělý, zajímavý, překvapivý, nečekaný, ... a konec? WOW! :-D A moc se mi líbilo, jak byly pojaty závěrečné titulky :-) (20.02.2015)

Om Shanti Om je něčím na první pohled nevstřebatelným, na pohled druhý skvělou intertextuální učebnicí Bollywoodu pro pokročilé. Sama jsem si nechávala očekávaný zážitek až na dobu, kdy si budu jistá minimálně polovinou hostujících star. Což se mi podařilo po dvou letech intenzivního setkávání se s tímto unikátním filmovým světem. v OSO je toho tolik, že nebylo těžké během chvíle ztratit hlavu... S Niktoriem se shoduji na rozpacích ohledně reflexe 70. let, ale zároveň očekávám s dalším podobně stylizovaným filmem Action Replayy, že do této problematiky lépe proniknu. Není to sice přesné, ale základní příměr je stejný jako důležitost 60. let pro kinematografii ČSR. Takže bude nutné rozklíčovat stěžejní znaky této dekády, její vliv na další desetiletí a zároveň její odlišnost oproti předchozímu vývoji, což může být skutečně oříšek. Konkrétně kokosový, mám-li citovat konkrétně z OSO ;) Ale ještě než vyjádřím své zásadní nadšení, musím se pozastavit nad nevyvážeností hlavních šlágrů, které sice zřejmě měli evokovat jednotlivé změny žánru, ale přeci jenom jsou součástí jediného filmového celku, tudíž logicky nemůžu být nadšená z takových kontrastů jakými jsou parodie Dard-E-Disco a vynikající dramatické vyvrcholení Dastaan-E-Om Shanti Om. Zatímco Main Aagar Kahoon Tumsa Haseen je jakoby vystřižená ze Zpívání v dešti i Moulin Rouge! najednou. Nicméně po předávání cen Filmfare a nastoupení titulní písně Om Shanti Om, což jsou právě ty dvě scény s největší kumulací hvězd, byla exploze třpytu tak mohutná, že musela oslepit naprosto každého. Bylo určitě dobře, že jsem dříve viděla film Don, kde se také SRK rozehrával v podobně výrazné dvojroli a byla jsem už jeho stylu více přivyklá. A skutečně mu pomalu přicházím na chuť, v jeho případě nemusí jít o samozřejmost, ale o pečlivě vybudovaný vztah s divákem, který může být časem pevnější a hlubší. V případě Deepiky mi pomohl určitě Karthik Calling Karthik, ale tam musím bilancovat své nijak zásadní nadšení nad touto kráskou. Mnohem větší radost mi udělaly ukázky z fiktivních filmů Abhisheka a Akshaye. Konečně Kumar se stává novým starem příštího režisérčina filmu, na který se báječně těším. A v případě Dhoomu 5 věřím v jeho realizaci, stejně jako tomu kdysi bylo předpovězeno u sérií Rocky a Rambo :D (18.11.2010)

Stále jsou tu přítomné iritující prvky Bollywoodu jako pestrobarevné výjevy, které mě při sledování nutí nasazovat si sluneční filtr. Pořád si myslím, že indičtí herci nemají žádný filmový sexappeal. Stále trvá moje přesvědčení, že ty taneční scény mají nahrazovat sex. Ale někdy mezi tím a hlavně po přenesení filmu do současnosti se z pastiše stala trefná, ale laskavá parodie. A scénka, kdy se tanec a zpěv konečně účinně zapojí i ve vyprávění (konec - převyprávění), je pro mě vrcholem nejen tohoto bollywoodského filmu. (09.09.2010)

Jízda přes několik žánrů začíná komedií až parodií, kdy si snímek střílí z filmového průmyslu. Vede rodinná scéna se záměrně přehrávající matkou, druhdy také neúspěšnou adeptkou herectví. Pak se děj překlopí do milostného melodramatu, plynule přejde do dramatu a skončí jako mystický horor. Komediální začátek se mi líbil nejvíc, ale scéna z hořícího domu, jakkoliv byla nerealistická, mě zasáhla určitou majestátností. (31.08.2016)