Princess Tutu

Princess Tutu je dost stylové anime - stojí na úžasné hudbě (nejznámější balety a sem tam něco z klasiky navíc) a výrazové síle tance, což rozhodně není obvyklé. Aby u toho vydrželo i mladší publikum, tluče se to bohužel občas s uječenou komedií, což sice má své svébytné kouzlo (hlavně v kontrastu:P), ale osobně bych se bez těch dvou puberťaček v pohodě obešel. S těmi dětmi trochu souvisí, že tu vystupují i zvířata (obzvlášť baletní mistr Neko-sensei je frajer jak pes;)) - to má ovšem svůj příběhový význam, takže s tím nemám naprosto žádný problém, i když jimi předváděný humor je prostý jako rozhovor s libovolným fotbalovým reprezentantem. Nosnou myšlenkou překvapivě není baletní příběh lásky káčete a prince, který přišel v boji s krutým monstrhavranem o své srdce, ale je to samotný pojem příběhu a jeho utváření. Ke konci seriálu tak pochopíte, že cokoliv vám mohlo být divné nebo to nemělo logický smysl (například princův věk), je naprosto v pořádku. Postavy se velmi pěkně vyvíjejí a jednotlivé kapitoly zručně filozofují o obsahu "pohádek", o tom, jak vznikají a mění se jedna ve druhou. Je to prostě fantasy v tom smyslu, že je to celé o fantazii, a jelikož jsem přistoupil na formu i obsah, oceňuju Princess Tutu (ke které mě mimochodem přivedlo famózní AMVčko, vítěz to Animefestu 2008) osmdesáti procenty. Výš bych šel, kdyby se tvůrci rozhodli celé to trochu oddětštit a žánrově vyhranit - temné a emotivní je to v posledních epizodách jednotlivých sérií dost i v té podobě, v jaké to je;) Takže ještě jednou - dávám 80%. (10.05.2009)

První kapitola: velmi silné ***. Druhá kapitola: *. Nerad dávám nízké hodnocení seriálu v jistém směru hodně originálnímu, ale druhá kapitola je natolik ubohá, že celku nemohu dát stejné hvězdičkové hodnocení jako samostatné kapitole první. Než bych se tu pohoršoval nad konkrétnostmi (a že bych měl nad čím, kupř. hned k několika hlavním protagonistům necítím nic než zášť), nechám promluvit poesii, konkrétně Subjektivovu báseň, kterou složil v reakci na mé stížnosti do pošty. / / / / / Tvé srdce je chladný led, / vždyť nenávidíš celý svět; / tvé srdce je amfibol, / nezná lásku ani bol; / tvé srdce je šutru kus, / hnus, hnus, hnus, hnus, hnus; / tvé srdce je serpentinit, / nebudu se s tebou špinit. / / / / / Silné **. (09.01.2009)

Bylo to hezké a zajímavé a vizuálně nádherné... ale příběh pravda nudil a drhl a Ahiru uměla být neskutečně otravná, Myuuto na zabití, Rue nemastná neslaná (a ve finále your typical bitch, co dostane vše - doslova). Jediný, kdo mě snad aspoň trochu zaujal, byl překvapivě Fakir a sám tvůrce onoho příběhu/světa. Hodnocení mám někde na rozhraní 6-7/10. Zajímavý námět, ale neustále opakování scény Ahiru coby přeměny na Princeznu Tutu bylo po čase na nervylezoucí a možná proto jsem ten krátký seriál sledovala téměř celou věčnost po dobu jednoho týdnu... (09.10.2021)

Máte rádi pohádky? A co teprve pohádky, které se promění do temného fantasy? Hlavní hrdinka je Ahiru, která miluje prince Mytha, udělá všechno možné, aby mu vrátila srdce, ale nebude to mít snadné. Princův přítel Fakir jí moc nevěří, Rue nárokuje Mytha pro sebe a ještě je tu princezna Claire. Nepřejícný vypravěč Drosselmayer, jak si s tím vším poradí? Pomůže jí vůbec někdo? Nechci dále vyzrazovat příběh je výborně vystavěný a někdy zatraceně překvapivý, každý má nějakou minulost a něco, co by raději zapomněl. Vše se řádně zamotá a zkomplikuje ano půjde všem o život! Postavy tu rozhodně určitým vývojem projdou, působí mile a sympaticky aspoň většina z nich. I přes komediální a pohádkový nádech prvních dílů nám atmosféra potemní, i když tu bude Neko-sensei a jiné sranda postavy. Dozvíme se něco typického o důležitých emocí a na začátku skoro každé epizody jsou krátké pohádky, kde u většiny jistě ponaučení znáte. Největší zbraní je však pojetí vizuálně hudební. Kresba je moc pěkná a pohádková, ale není to nic kýčovitého ani přehnaně jednoduchého. Navíc krásná stylizace neurčitého německého města se středověkým jádrem a pěkná krajinka okolo. A prim tu drží také hudba vybraná z různých oper, baletů, klasiky obecně, neboť balet je celým dílem prostoupen. Ztvárnit souboje pomocí baletu, to tu ještě nebylo! Spojení obrazu, tance, hudby je tak dokonalé, že nemám slov. Zejména díl 13, Wagnerův Lohengrin a Čajkovského Labutí jezero jsou tu tak nádherně synchronizovány s obrazem, že jsem si to pouštěl několikrát, prostě estetický orgasmus. Ale i ostatní muzika je výborná Strauss Na krásném modrém Dunaji, Bartholdy, Prokofjev a jeho balet Romeo a Julie, další skladby Wagnera a Čajkovského i jiných autorů. Naprosto mě to strhlo, přistihl jsem se, jak si melodie opakuju, případně v duchu diriguju, nemluvě o napodobování baletních póz. Na některých místech jsem byl fakt dojat příběhem a atmosférou. A ano také plánuju návštěvu baletu. Něco tak originálního jako Princess Tutu nenajdete. Nedat pět hvězdiček by byl zločin. (21.01.2009)

"Princ, který nemá srdce a nedokáže milovat. Rytíř, který se bojí smrti. Zlosyn, který se neumí rozhodnout. Princezna, která nesmí vyjádřit svou lásku." Tak trochu jinak pojatá pohádka o zakletém princi a princezně, která ho musí vysvobodit. Všechno totiž není tak jednoduché, jak se zpočátku zdá, a porazit zlo ještě zdaleka není výhra. Protivník se totiž může skrývat i tam, kde byste ho nikdy nečekali... Celé se to odehrává v prostředí baletní školy (a nejen tam), takže se tančí prakticky kdekoliv, kde je to možné – tancem se řeší dokonce i situace, kde by jiní vytasili zbraně. Vůbec se tu nachází hodně originálních prvků, spousta zajímavých zvratů (myslím že konec nečekal nikdo), úžasné taneční scény a neko-sensei :) Pátá hvězdička je za (podle mě) geniální postavu Drosselmayera. (26.08.2009)