Pán času - Série 10

Oproti deváté sérii kolosální propad. Příběhy jsou nepříliš záživné a až na výjimky neoriginální. Ovšem řada prohřešků by se dala odpustit, kdyby se tato série nesnažila být až tak přehnaně politicky korektní. Opravdu není k nalezení epizoda, která by nebyla nějakým způsobem "inkluzivní". Máme zde vše - od černých římských legionářů přes kritiku kapitalismu k feminismu. Ptám se: Proč? Vždyť minulé série se bez tohoto přístupu obešly. Ale nemíním tím obviňovat přímo tvůrce. Myslím si, že za tuto transformaci nemohou. Spíše se zdá, že jim to bylo nadiktováno. Co ale tuto sérii zachraňuje? V některých epizodách přetrvává tradiční "dotkorovská" atmosféra. Rovněž je možné nalézt několik silných momentů, které podporuje skvostná hudba. Hlavním tahounem je ovšem Capaldi a potěšil i Lucas jako Nardole. Tak tedy nakonec uděluji 3 hvězdičky. (04.01.2018)

10. série - 75 %: Peter Capaldi naposledy zazáří, zatímco si celý tým vyčerpaného Moffata pakuje pět švestek. Nabízí na rozloučenou snad nejvyváženější sérii v historii seriálu, slibují, že nic nepokazí, a nijak neskrývají, že sází na jistotu bez propleteného příběhu či nějakých komplexnějších témat. Tedy sliby vcelku jednoduché na dodržení. A ulevilo se mi, že je dodržet dokázali. Doručí tak zábavné a příjemné epizody, které odsýpají, ale zároveň ničím nepřekvapí. Čestnými výjimkami jsou geniální Extremis a monumentální finále, které vše uzavře zcela uspokojivě. A já to beru. Uvědomuju si, že objektivně je nejspíš ze všech deseti nejslabší a každá epizoda by si zasloužila být o příčku níž, než jak ji hodnotím já. Ale já to prostě beru. Líbilo se mi, co udělali se vztahem Missy a Doctora, zbožňoval jsem Tardis team a jednotlivé epizody mě zvládaly bez problémů bavit. Za dalších pár let k tomu pravděpodobně sednu nevyhypovaný a konečně si přiznám, že to prostě nebylo tak dobré. Aktuálně se s tím bohatě spokojím a budu to vnímat jako (zatím?) poslední sérii, která mě bavila. (06.05.2021)

The Pilot (10x01) 2/5: On je dobrý. Ona je dobrá. Zápletka není. Ne že není dobrá, ona vůbec není. Chápu, že chtěli věnovat dostatečný prostor nové společnici a pojali to z jejího úhlu pohledu, ale napsat "kaluž co není kaluž" a u toho skončit, to prostě nestačí. Smile (10x02) 3/5: It's very... Lovable. Nápad a rozjezd hodný Silence in the Library, z emoji neJamie Vardiů mrazí, valencijský design kolonie skvostný, ale z těchto elementů se nepodařilo vytvořit funkční celek. Navíc zápletkou, dějem, pointou i vyřešením jde o nedůstojnou kopii The Empty Child/The Doctor Dances. Thin Ice (10x03) 3/5: „Odkladem ztratí se hněv, roztaje jak křehký led.“ Jedna z těch potencionálně ne-pouze-tuctových epizod, kterým by seděla úderná půlhodina, ale v rámci plné stopáže to drhne skrze častá hluchá místa. Nad vodou, ehm na ledě, se to drží jedině díky nahláškovanému sbližování Doktora s Bill. Nebýt jednoho echt působivého proslovu, tak jde o díl, ze kterého si stěží něco zapamatovat aspoň do náběhu závěrečných titulků. Knock Knock (10x04) 4/5: „Freaky Scooby Doo house.“ Epizoda, která si výstavbou vyloženě říká o to, být tou první, ve které se zkříží cesty Bill a Doktora. Rozhodně by to bylo stylovější než nad zlovolnou louží. Každopádně především v první polovině více než solidní práce s žánrovými klišé, navíc skvostné tiché poměřování se Sucheta s Capaldim. Škoda jen tuctového doktorovského vyznění a nevyužitého "navrátivšího se zaklepání na dřevo". Oxygen (10x05) 4/5: Neviditelná ruka trhu bere kapitalisticky dech ve vzduchoprázdnu skrze autonomní roboskafandry s mrtvolami v nich; no neberte to. Každá sezóna musí mít svou epizodu na vesmírné stanici se zbytkem posádky ve smrtelném nebezpečí. Většina těchto "profilových" dílů je zdařilá. Málokterá však až takhle zdařilá; pokud si tedy odmyslíte politicky angažovaný obsah. Extremis (10x06) 4/5: Vynikající premisa, skvostné vyvážení mrazivě znepokojivého (a není to jen o těch zombie mniších) s fungujícím humorem (papež v ložnici!), z Nardolea se díl od dílu klube mnohem více než jen "druhořadý komediální sidekick", velké sázky, hmatatelné napětí i příkladná gradace. A pak přijde finální rozporuplný zvrat, u kterého jsem na vážkách, zda jde o podpásovku či neskonale sofistikovanou hru s narativním klišé. The Pyramid at the End of the World (10x07) 3/5: Love is consent. Rozjezd i dojezd epizody zdařilý, ale výplň mezi nimi je tuctová až hanba. (10.07.2017)

Obsahuje spoilery. I když Jenna-Coleman byla super, Claru jsem již po pár epizodách nemohla vystát a tleskala jsem, když jí byl konec. Podle mě to s celým tím její příběhem bylo trochu přes čáru. Bill je na druhou stranu zajímavá postava, která se podle mě k 12. Doctorovi náramně hodí. Příbeh pokulhává, emoji epizoda byla trochu WTF a někdy si říkám, proč na to ještě koukám. Odchod Bill ale přišel nečekaně rychle, což mi bylo vlastně sympatické. Jako další věc bych ráda pozvedla postavu Nardola, která byla absolutně geniální. Návrat Mastera mě na druhou stranu ze židle nezvedl, ač jsem se na něj těšila. Meh. Uvidíme, co všechno přinese vánoční speciál, David Bradley mě nadchl už v An Adventure of Space and Time. ^^ (04.08.2017)

Capaldi je v roli Doctora už třetí řadou výborný, orchestrální hudba pořád funguje na jedničku a opět se zastaví i několik hereckých hostů (David „Poirot“ Suchet). Desátá řada tradičně nabízí antologii příběhů napříč sci-fi i fantasy, od strašidelného domu přes expedici viktoriánských vojáků na Mars až po dystopické roboty jak z Černého zrcadla. Moffat si dal pořádně záležet na scénářích svých epizod i na dohledu na epizody ostatních (snad prospěla i dlouhá proluka od deváté řady) a tak pořád dokážou zaujmout i překvapit. A řekl bych, že celkově ve mně s odstupem i nechají o něco silnější dojem než díly z předchozích dvou sérií. Navíc potěší, že se scenáristům daří kromě zbrusu nových nepřátel vymýšlet i nové variace, díky nimž se mohou vracet Doctorovi klasičtí protivníci, aniž by to byla recyklace (letos hlavně Cybermeni (zatímco u Daleků to dlouhodobě spíš skřípe… ale tady časové linie asi nemá smysl řešit)). Až překvapivě hodně se povedla postava nové společnice Bill. Nic proti Claře, ale přeci jen to byla spíš Smithova společnice a nikdy neměla s Capaldim zůstat tak dlouho. Od Clary je to zase krok úplně jiným směrem, Bill připomíná spíš Donnu ve své umíněnosti a tím, jak je ochotna Doctorovi kdykoliv „odmlouvat“ a nebrat ho zase tak vážně. Přesto mě ale nemrzí, že po speciálu bude Bill končit, ta jedna série byla pro ni tak akorát. Dává to smysl i vzhledem k nadcházejícím radikálnějším změnám v seriálu. Kromě Bill Doctorovi sekunduje ještě Nardole a i když mi pořád přijde jako jeden z nejslabších společníků, nakonec to s ním nebylo tak zlé, jak jsem se na začátku řady obával. Nenadchne, ale ani nijak nevadí. Mnohem spíš potěší návrat Missy, kterou si Michelle Gomez opět naplno (až maniakálně) vychutnává a krade si pro sebe každou její scénu. Nemluvě o tom, když dorazí na scénu i John Simm jako její předchozí inkarnace. Proč by si měl setkání sám se sebou užívat jen Doctor, no ne? Čímž se dostáváme k výhledu, o Vánocích se totiž dvanáctý Doctor potká s tím úplně prvním (v podání Davida Bradleyho) a pak se úplně vyčistí stůl. Nový showrunner, nová společnice a především regenerace a Jodie Whittaker jako první ženský Doctor. Politicko-společenský kontext stranou, jakkoliv mě seriál stále baví, nějaký radikálnější impulz to už chtělo, takže i jen z vypravěčského hlediska je to krok zajímavým směrem. Neznamená to ale, že by se stále ještě současným mužským Doctorem bylo něco špatně, Moffatovi s Capaldim se letos povedlo loučit na vysoké úrovni a to ještě neřekli to úplně poslední slovo. (03.04.2020)