Punk jako životní postoj

Bejvávaly časy. Se slzou v oku a zdviženým prostředníčkem si říkám aspoň že nám ta hudba zůstala. Standartně pojatý dokument, dělaný ale od srdce, dýchne agresivním duchem mládí prostořekých neo-beatníků, ale čím více se blíží ke svému konci, tím spíše vzbuzuje u diváka melancholické záchvaty - z ikonických rebelů zbyla mnohdy jen notně zvrásněná a opotřebovaná schránka, jejíž majitel se ji zoufale snaží udržovat v takovém stylu, jakým ji po dlouhá léta pomalu a vytrvale ničil. A to nemluvím o tom, že někteří géniové už nás opustili natrvalo (R.I.P. Joey, Kurte). Solidně zvolený výběr písní trefně dokládá to, o čem se rozmáchle či prostořece jako zamlada vyjadřují mluvící hlavy a dobové záběry fanatických fanoušků místy působí jako velmi silný odstrašující příklad přehnané oddanosti (až blbosti). Zakončím slovy Iggyho Popa: "There's nothing left to life but a pair glassy eyes... raze my feelings one more time!" (27.10.2008)

Zajímavý dokument o historii, současnosti (a nejisté budoucnosti) punku od pravověrného punkera (né hudebně, nýbrž duševně) s nekonečně dlouhými dredy - Dona Lettse. Don zde představuje většinu kapel, které byly pro formování tohoto hudebního stylu stěžejní - takže samozřejmě nesmí chybět The Clash, Velvet Underground, Ramones, Sex Pistols, New York Dolls, Dead Kennedys a mnoho dalších. Avšak je zde také kontrast v podobě současných (často spíše v uvozovkách) punkových kapel typu Green Day či Blink 182 apod. O punku se tady taky trochu rozkecává několik slavných osobností, které byly jeho vlnou nějakým způsobem ovlivněny - Jim Jarmusch, Henry Rollins a další. Těm, kteří toho o historii a kapelách tohoto "nasraného hudebního hnutí" zas tolik nevědí, mohu vřele doporučit! A na druhou stranu, pravověrní punkeři určitě rádi zavzpomínají...(já to měla tak půl na půl - a rozhodně bych se ráda podívala znovu) (29.08.2006)

Realistický dokument o punku, vzniku,osobnostiach, oblečení....V tejto vete sa neskrýva žiadne spisovateľské klišé,ale je to dokument s pohľadom,ktorý detailne zobrazuje kladné i negatívne stránky tohto spôsobu života, revolty , resp. boju proti spoločnosti.Chronologický dej tohto hudobného dokumentu má hlavu a pätu a môže sa merať a stáť v jednej rade s podobnými filmami ako napr. Skinhead attitude .Myslím si, že aj človek, ktorý má proti tejto kultovej hudbe záporný a negatívny vzťah pustením si DVD nič nezkazí a práve týmto rozprávaním o kultu PUNK si svoj názor ešte viac zaryje, zamyslí sa alebo jeho postoj k tejto hudbe sa otočí o 360 stupňov. 84 % fakt nie je náhodných. (22.07.2008)

Punk: Attitude - názov pekný, no dať o hviezdičku viac by mi prišlo už čisto ako pózerina. Avšak pripomenúť si niektoré naozaj kvalitné skupiny bolo príjemným zážitkom, no bohužiaľ im bolo venované málo pozornosti, a čo mi je ľúto, tak také pecky ako The Adicts alebo Joy Division boli úplne vynechané (aj keď v jednom úseku som začula kúsok JD, no hovorené o nich nič nebolo). Naopak bola som prekvapená, čo tam robili takí Limp Bizkit (úplne odveci) alebo opisovanie nezmávych, alebo veľmi starých skupín zo začiatku mi tiež liezlo na nervy, lebo tomu venovali veľa času. Kto si chce spraviť prehľad o punku, radím skôr originálny "Punk's Not Dead". Tam sa dostanú k slovu aj kvalitnejší predstavitelia novšej generácie, a nie iba samí vyžití dedkovia, lepšie skupiny a ak sa nemýlim, tak aj viac live show. (16.10.2011)

Až príliš priestoru je tu venované americkej predpunkovej scéne (čím nechcem povedať, že namala byť spomenutá, ale z 88 minútového dokumentu je 25 minút naozaj veľa!!!), čo ide samozrejme na úkor iných punkových období a kapiel. No a ak sa nejaký dokument chce pýšiť názvom Punk attitude, určite by mu z jeho zorného uhľa pohľadu nemal vypadnúť working-class (alebo ak chcete Oi!) punk s Jimym Purseyem a jeho kapelou Sham 69 na čele. Pre boha, veď oni zachránili punkové "hnutie" pred totálnou komercializáciou a falošným pozlátkom, keď (ako sa spomína aj v dokumente) sa z punku stala len módna záležitosť. Preto ak niekto robí dokument na počesť Joeyho Strummera a dá prednosť umelohmotným Blink 182, Limp Bizkit či Green day na úkor kapelám ako boli spomínaný Sham 69, Cock sparrer, Major accident, Last resort či 4skins, tak to človeka trochu zamrzí :-( Preto musí ísť z môjho pohľadu jedna hviezdička dolu. V každom prípade sa jedná o dokument, ktorý je naozaj hutne nabitý informáciami a to nehovorím o druhom dvd, ktoré obsahuje 133 minút rôznych bonusov rozdelených do rôznych tém ako napríklad: punk a ženy, punk a výtvarné umenie, ziny, móda... Takže si myslím, že za zhliadnutie nič nedáte. (09.02.2009)