Vzpoura

Film mě zklamal hlavně ze dvou důvodů. Měl jsem pocit, že musel být natočen na konci "osmdesátek" nebo začátkem devadesátých let, teď jsem si přečetl, že se tak stalo v roce 2005 a pořád se mi tomu nechce věřit. No, a pak jsem čekal něco ve stylu "Vzdálených vrcholků hor" a dostal jsem jen tohle drama se zpěvy a tanci. I když jinak příslušníky tohoto etnika příliš nemusím (jejich rádžastánští příbuzní bydlí přes ulici), na Rani Murkherjee se mi nedívalo špatně, Toby Stephens šel na maškarní ples za piráta, což pro mě byla po Black Sails zátěžovka na bránici a v závěru jsem se konečně i něco podstatného dozvěděl. (17.05.2020)

Po přečtení příslušných hesel na Wiki ani nejde říct, že film nabízí zidealizovanou historii. Film zobrazuje historii z velké části úplně vymyšlenou, podřízenou mýtu o brutálních britských okupantech a hrdém indickém národě, který se nenechá ničím zlomit. Je to historie, jakou bychom si přáli všichni: plná statečných sebeobětavých mužů a krásných žen, hrdinných gest a nezapomenutelných proslovů. Prostě historie, která s realitou nemá vůbec nic společného. ____ Když tohle pomineme, je to docela mrštně natočený příběh beznadějné vzpoury, se sem tam trochou romantiky a dojemnými scénami loučících se přátel anebo milenců. (03.10.2016)

Statečné srdce po indicku, ovšem pouze v průměrném balení. Úvod je zbytečně zdlouhavý a tím je vlastně silně přetažená celková stopáž. Samotná vzpoura vypukne prakticky až po jeden a půl hodině, kdy se už mnohé filmy schylují k závěru. Tady ale začíná ta nejzajímavější část, která by si zasloužila o hvězdičku víc. Hodně mi vadily zpívající a tančící scény, které se k takovému typu filmu vůbec nehodí. Místy tím z toho indičtí filmaři udělali téměř muzikál a je mi záhadou proč. Jinak si myslím, že na indickou tvorbu jde o celkem zdařilý počin, který má ale nějaký hlubší smysl snad jen pro samotné indy. (14.02.2011)

Filmy z prostředí kolonií mám nesmírně rád. Zde sledujeme pozvolna se měnící klima, které vedlo k odchodu Britů z Indie. Čekal jsem petrobarevný ušmudlaně uřvaný film (tak typický pro bollywood) a byl jsem místo toho mile překvapen. Samozřejmě se západními historicko-válečnými filmy se to úplně srovnávat nedá. Pořád je z toho cejtit karí a ty choreografické vložky....ehm.., no ale i tak jsem se dobře bavil. * * * (18.05.2012)

Tak i Bollywood, zdá se, prolamuje další tabu. Ne, polibek na plátně, natož milostná scéna (v podání Indů) jsou stále eticky nepřípustné. Ale jako houby po dešti vznikají teď historické filmy jako tento, zabývající se dříve pod pokličkou drženým koloniálním obdobím. Né, že by to byl nějaký osobitý film, Bollywood kopíruje a přejímá o sto šest (platí i o hudbě). Ale přidává své osobité koření a velkolepou rozmáchlost, díky kterým i obehrané klišé může chutnat zajímavě (platí i o hudbě). Skutečně vypjaté a dramatické momenty, skromný počet muzikálových čísel, navíc plně integrovaných v příběhu, snaha o skutečnou historickou interpretaci (či možná lépe historizující - příběh je z velké části vymyšlený), to jsou věci, díky kterým rád přehlédnu ten někdy brutální střih a celkovou poněkud neukotvenou formu. Příběh má opět patosu a patriotizmu na rozdávání, ale každá země prostě potřebuje svého hrdinu. Ostatně bez těchto ingrediencí by to snad ani nebyl Bollywood. Alespoň prozatím. (25.09.2006)