Režie:
Jiřina Pokorná-MakoszováScénář:
Jarmila TurnovskáKamera:
František NěmecHudba:
Ladislav ŠtaidlHrají:
Petr Nárožný, Laďka Kozderková, Ondřej Havelka, Dagmar Havlová, Josef Větrovec, Josef Bláha, Josef Abrhám, Jana Paulová, Naďa Konvalinková, Markéta Fišerová, Vladimír SalačObsahy(1)
„Tu si neber, to není ta pravá,“ radí kouzelný zvoneček princi Marianovi, když si donucen otcem a tetou Aurelií přivede domů na námluvy první princeznu. Ta druhá dopadne úplně stejně. Nakonec si ale princ přece jen tu pravou královnu svého srdce najde a není ani tak daleko. Madlenka, jeho kamarádka z dětství, není sice ani vznešená, ani bohatá, ale je hodná, pracovitá a hlavně už dávno ho má ráda. A princ si konečně uvědomí, že i on tu prostořekou kamarádku miluje... Veselou pohádku se zpívajícím zvonečkem natočila režisérka Jiřina Pokorná-Makoszová s Dagmar Veškrnovou a Ondřejem Havelkou v hlavních rolích. Tetu Aurelii ztvárnila Laďka Kozderková. (Česká televize)
(více)Recenze (48)
Banální vyprávěnka o tom, jak ta pravá nevěsta pro prince není z rodu bohatých princezen, ale hubatá holka z podzámčí. Ten, kdo odhalí pravou podstatu každého je zvoneček, který mají pověšený na zámku nad dveřmi a Bůh ví, jak mu současný král ucpal srdce (zvon nemá pusu, tak se asi ucpává srdce, i když to zní divně), že se za něj, dnes již zesnulá, královna provdala. A právě kvůli tomu strašně chytrému zvonečku si tu pohádku pamatuji z doby, kdy jsem ještě byla malá a věřila jsem, že zvony můžou mluvit. ()
Klasická pohádka bez překombinovaného děje, která je co do obsahu prakticky úplně shodná se svou starší a daleko méně známou černobílou předchůdkyní Jak se Mette chtěla stát královnou (viz mé hodnocení tam). Dokonce i některé (vlastně snad všechny klíčové) dialogy jsou slovo od slova stejné. Jen zesnulou královnu nahradila její švagrová. Až si člověk klade otázku, proč byl vlastně tento remake natočen, když původní černobílá verze je dobrá, ne-li lepší. Je jen na vás, které dáte přednost. Já, od chvíle co ji znám, rozhodně té původní s Petrem Štěpánkem a Consuelou Morávkovou. ()
Pohádka z doby, kdy už jsem sice měl dětství za sebou, ale ještě jsem se ho zuby nehty držel, třeba i tím, že jsem si žádnou neděli nenechal v televizi ujít pohádku. A tato je z těch tradičních. Klasické papundeklové kulisy, chudá královstvíčka, která by člověk kamenem přehodil, a tradiční požadavek svatby, tentokrát ze strany prince. Jako tradičně prince jelimana, který hledá tu pravou mezi podivnými princeznami i když je každému jasné, že tu pravou má přece přímo před očima v té chudé chaloupce v podhradí. Hvězdné obsazení, občas vtípek, nezapomenutelná písnička a samozřejmě poučení nejen o tom, která je ta prává. Co víc si mé stále ještě dětské srdce může přát. ()
Průměrná televizní pohádka z 80. let s otřesnými interiéry za pár korun. Zřejmě pan režisér má rád bláto, protože všechno je do hněda, a to se mi fakt nelíbilo. Začne to tak, že ušišlaný Petr Nárožný v roli krále se rozhodne oženit svého syna. Bohužel žádná z princezen není vhodná. Jedna je líná, furt by jen spala, další zase jen na peníze.... Nakonec se tou pravou stane obyčejná holka. Princ sice to sám ví, ale i tak mu musí poradit k výběru zvoneček. To byla asi taková největší zajímavost v pohádce, ačkoliv jeho zpívání strašně skřípalo do uší. A pak samotný princ? Jako Havelka? Ne, to fakt ne. Ten se hodí do pohádek na obyčejný chasníky, ale ne na prince. [871. hodnocení, 37. komentář, 62%] ()
Dětskýma očima zdařilá pohádka. Moje děti ji mohou vidět vícekrát a pořád je baví. Jinak samozřejmě pohádka s klasickým dějem o hloupých, či neschopných princeznách a chytré chudé dívce. Ale výkon Petra Nárožného pohádku staví na vyšší level. Nárožný a jeho humor je kořením celé pohádky. Když se po létech dívám, myslím, že Laďka Kozderková nám trochu chybí... ()
Galerie (2)
Photo © Česká televize
Reklama