Manželské etudy po dvaceti letech

Ano, jeden z nejsilnějších dokumentů, jaké za mnoho let Čt vytvořila. A to nejen kvůli dílu, kde zemřela ta mladá holčina. Je zvláštní, že ze šesti manželství byly šťastné jen dvě (v mezích možností samozřejmě) a že ostatní čtyři se rozpadly. I když u toho dílu (+-3) s tím technikem a dnes překladatelem jsem to čekal už od začátku. Ten vlasatec vůbec nebyl uzpůsobenej pro nějakej rodinej život a vlastně té holce zkazil život, protože se musela celou dobu starat o děti sama a nějaký svý zábavičky a zájmy mohla provozovat tak leda ve snu. A on si dál kutil nějaký přitroublý zesilovače ve svým kutlochu a dělal další děti. Pak taky ten pár, kteří jediní se nebrali kvůli dítěti a on byl fotograf, to byla taky sranda. Vím, že už naše školství nás vychovává se zaměřením na minulost, ale tenhle byl fakt jetej. Pořád si připravoval nějakej ateliér, pořád měl na háku nějakou novou práci, televizní pořad, knížku, ale nic z toho. Pořád se vracel k těm pěti letům v Americe, jak to tam bylo skvělý, jak museli upravovat ten prostor po pěstiteli marjánky, jak fotil Janu Švandovou a Michaelu Kuklovou do Playboye. Ten o tom bude vyprávět do smrti. Ten první pár, jak on vlastnil kulečníkovou hernu a ona se starala o tančení své dcery a pořád nevycházela s maminkama tanečníků (který jsou asi nějaký od přírody divný, nebo co ;), ten byl příkladem opravdu úspěšnýho soužití a využitýho života. Ten poslední pár bylo celkem jasný, že budou žít dobře i po revoluci, když byli oba architekti. Jen ten synáček byl pěkný kvítko. Nebyl jsem u jeho výchovy, ale asi ho málo ohýbali přes koleno a pak už ho ohnout nešlo. Ale rozesmálo mě, jak říkal, co bude dělat. Třeba policejní škola, nebo umělecká nebo tak. Každej den chodit do práce by nechtěl, protože by ho to nebavilo :DDD. Myslím, že k policajtům by ho nevzali už jen kvůli jeho minulosti. No nic. A jen jedna taková malá noticka pro jeho tátu, majitele toho nábytku. Já bych si kčertu klidně koupil nějakej novej nábytek, ten co máme doma je fakt strašnej, ale účty za elektřinu jsou důležitější a dokud se dá na židli sedět, tak slouží dobře. A až doslouží, udělám si novou v dílně, protože peníze fakt nejsou nazbyt. Ten díl s tou mrtvou holkou, jsem moc rád, že se ozvali lidi, kteří jim pak chtěli finančně pomoct. Díky jim. A jen mě tak napadlo, že je štěstí, že to netočili o nás, protože to by byl teprve román na pokračování. A doufám, že v tom budou za dalších pár let pokračovat u stejných lidí. (12.02.2006)

Kdo neviděl neuvěří! Z mého pohledu nelze tomuto dokumentárnímu seriálu vytknout vůbec nic - sledujete 25 let života lidí, jejichž osudy nenapsal scénárista, ale kteří si svůj život opravdu prožili se vším všudy! Velmi emotivní příběhy budiž nám všem dobrým příkladem, jak zařídit s vlastním životem. Úžasný obrázek doby let 80., možnost konfrontace postupného časového vývoje života sledovaných párů (i osob samostatně) - ať už psychologického,názorového vývoje, tak toho fyziologického, stárnoucího... Navíc možnost dokonalého porovnání dvou generací - lidí narozených kolem roku 1960 a nás, narozených kolem roku 1980. Vzdávám nejhlubší úklon jak autorce, tak všem lidem o kterých dokument je! Tomu se nic nevyrovná! A bohužel, často to není hezký pohled... Ale to je život. A dokonale je vidět pravidlo:"jaký si to uděláš, takový to máš...". (18.02.2006)

Mě tento, dle mého názoru přeceňovaný formát, nijak neokouzluje a nebaví. Nikdy nemůže jít o autenticitu, protože je tu vždy přítomen objektiv kamery a minimálně tři lidé ze štábu, kameraman, režisérka a zvukař. Tak jak se chcete chovat tak jako, když jste sami? Navíc mi tento experiment přijde jako taková lepší Peep Show. Koho budou třeba za 50 let zajímat tyto postavičky, kterým se dala důležitost, protože si je režisérka náhodně vybrala? Čím jsou jinak zajímaví, aby se o nich točila tato sága? Přitom chybí dokumentárně zpracovat řadu významných osobností našich dějin. Ale to není holt tak populární, zde si dokumentarista velkou popularitu nevydobude. (30.03.2018)

Velmi silný zážitek s maximální autenticitou. Právě pro ni mám rád filmy vycházející ze skutečných událostí. Série etud ale nevychází ze skutečnosti, to JE skutečnost. Naprosto mě to dostalo a skládám velkou poklonu Heleně Třeštíkové, protože zpracovávat 20 let jednu látku časosběrným způsobem, to vyžaduje neuvěřitelnou míru odhodlání a trpělivosti. (03.01.2008)

5. díl mi trochu vzal vítr z plachet (díl, kdy "hlavní hrdince" na konci zemře dcera). To je přesně ta nepřenosná zkušenost, o které člověk říká: "kdo to nezažil, nedokáže si to představit"... a naslouchající si myslí, že si to dokáže představit a že je to fakt strašný. 5 minut, hodinu, jeden den, možná týden je z toho špatnej, ale pak už si na to jen občas vzpomene. Dotyčný, komu se to ale opravdu stalo, s tím žije zbytek svého života.. a v tomhle případě neuvěřitelně smutného života :-(. Tenhle dokumentární cyklus je fakt strašně silnej! Kam se hrabe blboučká reality show! (30.01.2006)