Dreamgirls

Nůžky! Dala by se vystříhat dobrá polovina děje (především spousta cajdáků), aniž bychom přitom utrpěli jakoukoliv velkou ztrátu, tahle délka byla totiž opravdu neúnosná. První polovina dobrá, od půlky už se to veze v utahaném tempu a občas jsem toho měla už opravdu po krk a držela se zuby nehty, abych do konce vydržela. S tím, že písně ve filmu nebudou zrovna šálek mého čaje, jsem byla dopředu smířená, ale jen těžko jsem se smiřuji s protěžováním hlasu Jennifer Hudson, který je tu prezentován jako lepší, což podle mého názoru není pravda. Já zkrátka tyhle uječený hlasy ze srdce nenávidím! (Je sice silný, ale upřímně je to ječák, bohužel to asi slyším jenom já).A chvíle, kdy se na plátně Jennifer Hudson objevovala, aby se vyzpívala v neskutečně dlouhých sekvencích byly pro mě hotovým utrpením. Naopak každá písnička Beyoncé byla proti tomu jako balzám na uši. Nakonec jsem odcházela promrzlá (letní kino) a napůl znuděná a kdo si za mnou vykřikoval, že takovej film už neviděl takovejch dobrejch čtrnáct let - těžko říct jestli to byl výraz obdivu nebo spíš podivu, ale tipla bych si to druhý. Tři hvězdičky si však film zaslouží jednak za herecké výkony a jednak za stylizaci. (12.07.2007)

DREAMGIRLS mají úžasnou energii a jsou po delší době filmem, který mě v kině opravdu bavilo sledovat. Žánrově perfektní příběh je podle slov Beyoncé Knowles hodně podobný tomu, který před lety sama prožila se svou skupinou Destiny´s Child. Letmo se dotýká témat jako "rasová otázka" či "urbanizace hudby", ale nebojte, tohle je především muzikál. Takže písní, potažmo tanečních a jevištních výstupů, si zde užijeme dost a dost. Technická stránka je dokonalá, nechybí tomu patřičná nablýskanost a velkolepost a nakonec jsou zde i výborní herci - zpěváci. Nečekaně dobrý Eddie Murphy, nádherná šupina Beyoncé Knowles nebo úžasná vokalistka Jennifer Hudson. // Pokud netrpíte rasovými předsudky, můžu vám DREAMGIRLS vřele doporučit. Nejen proto, že se mi líbily daleko víc, než marshallovo CHICAGO (2002), ale hlavně proto, že podobně dobrý muzikál tu zase hodně dlouho nebude. (27.02.2007)

Rutinně natočený hudební film. Čekal jsem důraznější tah na branku a překvapivější vývoj, místo toho na mě čekalo několik afektovaných muzikálových čísel a přepjatých hereckých výkonů ala jsem černoch, proto musím mít pořádně prořízlou pusu (že by se Jennifer Hudson inspirovala u Whoopi Goldberg?). Takových stereotypů se za těch 130 minut našlo víc, možná to bylo tím, že film, z drtivé většiny obsazený černošskými hvězdami a mapující černoškou hudbu, měl (zcela nelogicky) na starost režisér bílé pleti. Výsledek tomu přesně odpovídá. 6/10 (02.01.2010)

Mám černý babský hlasy moc ráda. Supremes, Dianu Ross, Arethu, Tinu ..... i novou generaci a neni tedy divu, že na Dreamgirls jsem byla hodně natěšená. Představovala jsem si trochu něco ve stylu životopisného filmu o Tině - vzlety, pády, katarze a vše prudké a ryzí s nárokem na pocitový rejštřík diváka. Dreamgirls byly taky šťastné, smutné, zhrzené, manipulované i odbojné ale bez oněch hrotů, díky nimž máte v očích buď slzy nebo zatínáte pěsti. Kromě fantastických kostýmů ale ještě jednu velkou přednost měly: úžasně interpretované písně. Listen v podání Beyonce - to byl pro mě ohromný zážitek. (01.03.2007)

Velmi dobrý muzikál. Dějová linie je samozřejmě zcela jednoduchá, ale přesto to bez problému snese dvouhodinovou stopáž (i když by určitě nezaškodilo příběhu trochu víc přiostřit hrany a dát mu údernější závěr), výprava a celá stylizace muzikálu je nádherná, písně jsou podařené a kvalitní (ačkoli chvílemi vás možná napadne, že méně by bylo více). Výsledný dojem - bezesporu velmi pozitivní. (01.09.2007)