Podivuhodný případ Benjamina Buttona

S přetěžkým srdcem nakonec dávám jen 4*. Globálně vzato mne film nakonec tolik emocionálně nevzal. Tím však neříkám, že jsou na první pohled patrné nějaké chyby. Ba naopak. Fincher naservíroval další ze svých "podivuhodných" kousků, tentokrát si dovolil nechat Brada Pitta narodit se jako starce uvnitř něhož se skrývá dítě a v průběhu života se role pomalu obracejí. Tohoto Brada - Benjamina si člověk zamiluje a budeme netrpělivě očekávat, zda sáhne po oscarové sošce, kandidátů bude jistě víc. Fakt je mi líto, že tak vyšperkovanému filmu nemohu dát plný počet. (11.05.2009)

Bože, tenhle film je genialita sama!! Originální příběh, který scénárista Eric Roth dohnal do dokonalosti, si vzal do rukou David Fincher jenž je znamenitý režisér, který mne ještě nikdy nezklamal. Ovšem tím co předvedl v tomto snímku mě dokonale odrovnal. Tak nádherně odvyprávěný příběh, jehož každý záběr je do detailu nasnímán a propracován se opravdu nevidí každý den. Myslím, že můžu s chladnou hlavou říct, že tohle je zatím nejlepší letošní snímek a z celého srdce mu přeji Oscara. Podivuhodný případ Benjamina Buttona disponuje vším, co má perfektní film mít znamenitou režii (ten Oscar by Fincherovi moc slušel), originální a propracovaný scénář, přenádhernou kameru, atmosférickou hudbu a v neposlední řadě kvalitní herecké výkony v čele s Bradem Pittem (nominaci na Oscara považuji za téměř jistou) a Cate Blanchett. Doporučuji každému a tou stopáží se nenechte odradit, neboť mi přišlo, že to má tak dvě hodinky :)......Krásný filmový zážitek a bezesporu jeden z nejlepších snímků letošního roku......... (02.01.2009)

Překrásný film. Už několik let nebyl v kině film, ze kterého bych byl nadšený tak jako z Benjamina Buttona. David Fincher je prostě génius a tady to opět potvrdil. Jen trochu nerozumím častým výrokům, že filmu chybí emoce. Už hodně dlouho mě žádný film na konci tak nedojal. Film skončil a já jsem stále seděl a zíral na plátno. Na film jsem musel stále myslet po celou cestu domů. Jeden z těch vzácných případů, kdy se objeví film, který člověku změní život. (06.02.2009)

Napodruhé toto dojímavé rozjímání o životě a umírání plně doceněno. Jenom se mi potvrdila známá pravda, že velké filmy se mají vychutnávat v přítmí kinosálu, s kvalitní reprodukcí a že právě kvůli filmům, jako je tento, se ta velká plátna staví :o) Film mi utekl tak, že ty 2 a půl hodiny byly pro mě jako půlhodina, ztratil jsem pojem o čase a vychutnával si tu hypnoticky podmanivou symbiózu obrazu a hudby. Pak i ty emoce přirozeně vyplavaly na povrch, spoustu tam vyřčených myšlenek bych tesal do kamene a asi je pravda, že čím více máte prožito a čím více si uvědomujete pomíjivost času, tím více vás film vnitřně osloví (moje maminka u toho bulela jako želva :o). Filmová magie, díky za ní, Davide…. (09.02.2009)

Když jsem v komentáři k ZODIACOVI napsal, že David Fincher střídá oddychovější, žánrové projekty s těmi ambicióznějšími, musím své tvrzení v případě PODIVUHODNÉHO PŘÍPADU BENJAMINA BUTTONA negovat. Stále ale platí, že David Fincher točí filmy jako nikdo jiný, které narušují divácké jistoty._____ Nečekejte magický realismus Tima Burtona ani patetický film se silným vyprávěním, tahem na oscarovou branku a bezproblémové divácké přijetí dané humanistickým poselstvím jako v případě FORRESTA GUMPA. S tím sice sdílí scénáristu Erica Rotha, ale Benjamin Button není idiot formátu Forresta Gumpa, který prochází dějinami amerického lidu minulého století ve značně zhuštěné a zjednodušené podobě, nýbrž dějiny ignoruje úplně a vypráví se příběh jednoho lidského osudu ozvláštněného jeho "zpětným chodem" (fyzicky, nikoliv psychicky). Divácké jistoty dané nezainteresovaným vypravěčem (dcera předčítá své matce na smrtelné posteli Buttonův deník) a ignorováním dějinných událostí (epizodní střet s německou ponorkou za II. světové války) jsou v závěru rozbořeny (příběh nám dovypráví někdo jiný, přičemž práce se sentimentem je uvědomělá, a zasáhne skutečná událost - hurikán Katrina)._____ Fincher pokračuje ve své studii od okolí odlišujícího se jedince a vypráví o tíze času, ale stejně jako v ZODIACOVI nerekonstruuje konkrétní dobu s citem pro detail, ale její filmovou podobu: BB může sloužit jako ukázka stylistických proměn amerického filmu první poloviny minulého století. Nevím, kdy naposled jsem musel zamáčknout slzu vyvolanou dokonalostí díla (SPOILER: smrt otce je natolik okázalou demonstrací technicoloru, že se to nedá slovy vyjádřit), které se dá vychutnat pouze v celku a nedají se z něj vytrhávat jednotlivé scény. Postavám zůstanou "pouze" jejich příběhy a divákovi zase po zhlédnutí ústa do kořán a neschopnost mluvit, protože se setkal s naprosto geniální záležitostí. "And the Oscar goes to... hope so." (Mimo jakékoliv bodové hodnocení.) P.S. Detailnější rozbor filmu ZDE: http://hobituvblog.blogspot.com/2008/12/blog-post_31.html (29.12.2008)