Režie:
Ivan BalaďaScénář:
Lubor DohnalKamera:
Juraj ŠajmovičHudba:
Štěpán KoníčekHrají:
Zlatomír Vacek, Antonín Horák, Vladimír Merta, Elena Zvaríková-Pappová, Zora Rozsypalová, Eva Řepíková, Vlastimila Vlková, Zuzana Fišárková, Hana Slivková (více)Obsahy(1)
Toto ponuré, černobíle natočené podobenství, inspirované Čechovovou povídkou Pavilón č. 6, nesměl režisér Ivan Balaďa dokončit - teprve po pádu komunismu, s více než dvacetiletým odstupem, se film dostal na plátna kin, bohužel se zanedbatelným ohlasem. Vlastně až nyní si můžeme plně vychutnat příběh stárnoucího, stále vyčerpanějšího lékaře z léčebny do duševně choré, jenž nezadržitelně klesá na úroveň svých pacientů. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (31)
Je tu zajímavé výtvarné řešení, výrazně poetická kamera i dobrá hudba. Pro mne zcela neznámý Zlatomír Vacek předvádí naprosto bezchybný soustředěný herecký výkon. Ale na tři hvězdičky se mi to zdálo zbytečně roztažené. Ostatní postavy už nejsou herci, ale jen dobře obsazené typy. Pro role bláznů to stačí, snad jen Merta měl zároveň působit jako duševně chorý i inteligentně a na to už jeho herecký talent nestačil. Celkem spíš zklamání. ()
Mám moc rád Vladimíra Mertu, jak po umělecké stránce, tak i té lidské. Ale ani on, v jedné z hlavních rolí, nezachránil tento film v mých očích od pocitu zcela promarněné šance a zklamání. Jakoby experimentálně pojatý kus, v němž občas zazní monotónním hlasem z jeho aktérů zajímavé myšlenky, které se ale ve všeobjímajícím filmařském chaosu bez ladu a skladu bezpečně ztrácejí. Netuším, jaký filmařský proud reprezentuje Ivan Balaďa a po tomhle filmu to snad ani vědět nechci. Čechov musel v hrobě rotovat jak vrtule v mixéru. ()
Cechovova poviedka transformovana do podobenstva "sialenej" izolovanej spolocnosti, do ktorej prichadza lekar. Chce liecit, no napokon sa sam podlieha, straca rozum a stava sucastou sialenstva. Podobnestvo, ktore akoby chcelo chytat niektore nuansy stylu raneho celovecerneho Jakubiska, ale mozno viac Havettu v ich chaose a cirkusovosti. Akoby vsak celemu tomu chybala ista ruka, ktora by presne vedela a presne viedla. Bonusom je, ze "dokoncovacka" v 1990 nevtiahla do filmu VPN. ()
Apokalyptické podobenství o špínou zaneseném světě, kde lidé žijou bez špetky naděje na záchranu, kde přemýšlivý tvorové vystupující z řady postupně chřadnou a upadají a šílenství se zdá býti jedinou možnou odpovědí a únikem před všudypřítomnou hnilobou a rozpadem všech hodnot. Poslední soud by byl vysvobozením, avšak už nezůstal nikdo, kdo by nebyl svržen do plamenů pekelných... Čistá deprese... ()
Nejprve jsem viděl krátkou ukázku z tohoto snímku. První scéna vypadá natolik ujetě, že jsem projevil zájem vidět jej celý, ale to jsem neměl dělat. Toto podobenství je natolik nesrozumitelné, že můžu jen hádat, co se vlastně chtělo říct... V titulcích nejprve defilují zcela neznámá jména, která se vzápětí promění v obličeje tak odpudivého vzhledu, že se skutečně chce věřit, že zpodobňují ruské mužiky/chovance blázince... rozehraje se pak něco tak šíleného a nepopsatelného, že se to ani vypovědět nedá (a snímané je to velice dobře, kamera je asi to jediné, co se mi zamlouvalo). ()
Galerie (2)
Photo © Filmové studio Barrandov
Zajímavosti (5)
- Kromě herců byli denně z Prahy na natáčení filmu dopravováni komparzisti, kterými byli například přestárlí důchodci, fyzicky postižení nebo opilci z pražských hospod. (raininface)
- Film se natáčel v Petrovicích na Příbramsku ve zchátralém zámku Zahrádka a v přilehlém pivovaru. (raininface)
- Při natáčení filmu bylo použito výlučně ruční kamery. (raininface)
Reklama