애인
Lover
Obsahy(1)
Ve výtahu se potkávají dva lidé. Ona zírá na brožurku o Zanzibaru, která mu spadla na zem, On ji několik vteřin poté zve na skleničku. Ona odmítá a vyráží tam, kam měla namířeno. Jenže tam opět potkává Jeho. Po několika krátkých slovních přestřelkách si padají do náručí… Oba stojí před důležitou volbou – On se chystá přestěhovat do Afriky, Ona si má brát dlouholetého přítele. Během jediného dne a noci se ale sblíží, ubližují si, dělají si navzájem radost, uvažují nad svou volbou... Jak skončí tento dlouhý den? (Natascha)
(více)Recenze (70)
Posledná noc v Soule..? Noc - ten magický čas, ktorý má silu vyčleniť sa z našej bežnej reality a pre Muža a Ženu v anonymite veľkomesta vytvoriť svoju alternatívnu existenciu. Milenci, ktorí majú iba tých pár hodín do svitania - čas, ktorý ich srdce, zmietané tak vášňou, ako i túžbou po štastí a milovanej osoby po boku, núti vyplniť každú chvíľku intenzívnym prežitkom nezabudnuteľného okamihu. Hlavne nemyslieť na ráno, ktoré so sebou prináša chlad konca a núteného odlúčenia a zo spoločných chvíľ ostanú iba krásne spomienky, ktoré nechcú a nesmú byť zabudnuté! Čo je väčšie štastie a čo prináša úsmev na tvári a pohladenie pri srdci na sklonku nášho života, keď si ho budeme rekapitulovať? Celožitovný partnerský zväzok, ktorý býva väčšinou v neskorších rokoch hnaný hlavne motorom zotrvačnosti, alebo jedna noc - nabitá emóciami a spaľujúcou túžbou každou ubehnutou sekundou (a práve touto skutočnosťou výnimočná, pretože keby pokračovala do nasledujúceho dňa a ďalších dní, stala by sa z nej "rutina" spomínaného partnerského zväzku)? Rozum možno velí voliť pvú alternatívu, túžba po dokonalom šťastí a zakúsení aspoň na istý čas tej pravej lásky jednoznačne druhú... -> pretože na úplnom konci ostavajú práve už iba spomienky... . P.S.: Samotný film sa nakrúcal v lete 2005 v Soule, konkrétne v období okolo "kórejského dňa nezávislosti (15. august/srpen)", čo v mojom prípade pridáva iba na výnimočnosti, lebo v rovnakom čase a na známych lokáciach sa vyskytovala aj moja maličkosť... :-) ()
"Když mi chybíš, jdu sem a dotýkám se toho všeho tady." ...Život je poskládaný z nekonečného množství střípků různých okamžiků. Některé chce člověk zapomenout, jiné si chce naopak navždycky uchovat ve své paměti. Líbila se mi ta reálnost všeho co spolu prožívali. Jo Dong Hyuk byl neodolatelný a občas mi svým úsměvem připomínal Brandona. :-) ()
To vám takhle do života vletí osudová ženská, prožijete s ní intenzivní společné chvíle a pak zase rychle zmizí jako pára nad hrncem. Navždy. Nezbyde vám nic, jen pár vzpomínek. A tak nějak je to i v Aein. Škoda jen, že film působí tak lacině. Vše je jakési umělé, nepřirozené, Ken a Barbie tlachají o ničem.... Co se týká lechtivých scén, někdy méně je více...... ()
Ze začátku je ten film téměř geniální. Narazí na sebe náhodou ve výtahu, pak znovu, pak na to hupnou no a pak… to jde z kopce. Nemyslím úplně z kopce, to bych nedával takové hodnocení, ale přesně po první souloži ten film pro mě ztratil kouzlo. Ta tam byla atmosféra, kterou film měl poměrně jedinečnou. Většinu času jsem tak sledoval vcelku průměrný film, který mě moc nebavil, bylo jasné, kdy se pohádají, kdy se usmíří… ale pak přišel konec, myslím úplný poslední záběr ve filmu a ten mě vcelku vzal. Ten mi připomněl tu první půlhodinu, kdy jsem si myslel, že jsem našel dokonalý romantický film (a ještě k tomu z Asie!) Bohužel, nestalo se. Aein není špatný film, ale ještě pár minut před koncem jsem si byl jistý, že mu víc než 60 % nedám. Ale jak už jsem napsal, ten konec byl parádní, tak to trochu zvednu nahoru. 70 %. ()
Komerčná vzťahová sračka. Asi najlepšiu reč viedol snúbenec devy, čo to s ňou sedem rokov ťahal. Žiaľ, jeho trpko cynické vyznanie veľa miesta v príbehu nemá. Príbeh sleduje najmä jeho snúbenicu, ktorá prežíva bleskový a zároveň vášnivý románik s týpkom, čo odlieta práve zajtra na Zanzibar (podobnosť s filmom Tisícročná včela - pes Zanzibar). Týpek má firmu, no kreditky má prepadnuté. Zato má prístup do rôznych bytov a tak majú kde súložiť. Extatické chvíle prežíva pár konzumne, ako inak. Tvária sa ako v nebi, no v skutočnosti len nakupujú: šaty, drinky, jedlá. Pomedzi to súložia v sterilne vyčistených bytoch bez zariadenia - drobných dekoračných prvkov. Ako v IKEI alebo nejakom luxusnejšom obchode s nábytkom. Ešteže je v parku tá lavička. Viacero kórejských filmov obsahuje veľmi presne dávkovanú zmes vnútorných pocitov, prežívaní hrdinov v pozadí s tušenou metafyzickou líniou, kde šum vetra v korunách stromov akoby prenášal správy z iných brehov, len tak je možné porozumieť ich kódu. Tento film dôsledne túto jemnú mystiku a ponor do pocitových poryvov vynecháva a nahradzuje ju pomerne štedro dávkovanou porciou erotiky (tu si neodpustím poznámku o akomsi divom a zúrivom kórejskom sexe, kde je dôležité sa najmä vytriasť), spomenutou konzumnou linkou, okorenenou provokačnými naschválmi, ukazujúcimi ubližujúce podoby lásky: znásilnenie a telefonát snúbencovi počas lízania milencom. V jednej scéne hlavná hrdinka povie na kuchyňu v milencovom byte, pôsobiacu ako v sterilizačnom stredisku, že: "Máš dobrý vkus." Nuž, čo na to povedať? Mám, a preto viac ako dve hviezdy filmu jednoducho dať nemôžem. ()
Reklama