Neporažená armáda

Je to neskutečně nacionalistické a patetické. Je to ušito horkou jehlou, herci se objeví v exteriéru jen markýrovaně stojíce před zdí se zadní projekcí. Továrníkovo salto mortale v názorech na armádu by mohlo být studijním materiálem pro nejednoho psychiatra. Ale to vše nechť vezme ďas. Uvážíme-li důvody vzniku jednoho z mála prvorepublikových propagandistických filmů, budeme nuceni mu mnohé odpustit. Navíc z filmu sálá tak neskonalá národní hrdost, že by nám ji mohli závidět i Američané. Ta hrdost je cítit i po těch mnoha dekádách, které uplynuly od doby natočení Neporažené armády. Ambivalentní je dvojexpozice Žižky. Na jednu stranu ji lze chápat jako jasné poselství žižkova národa, který se nevzdává, na stranu druhou je však do nebe volající drzost po okleštění republiky hrdě vzpomínat na neohroženého vojevůdce a především se hlásit k jeho odkazu. Ale chápu, že Bor tím mínil prvně zmiňovanou variantu. Filmařsky Neporažená armáda za mnoho nestojí, především scénář je dosti slabý, ale to zásadní, co měl splnit, plní na jedničku. Upevnil národní hrdost a svým unikátním skutečně česko - slovenským provedením podpořil i sounáležitost našich národů. Velice zajímavá je účast mladičkého Dibarbory, jehož výkon rozhodně není stoprocentní, ale o to více vynikne jeho pozdější práce, na níž je vidět, jak obrovský kus cesty v herecké profesionalizaci Dibarbora ušel. Velice dobrý je Pivec. Chtělo by se říci, že jako obvykle. Byl to jeden z mála Pražáků, který mimopražské nářečí nepojal jako jeho parodii. Boháč je jako vždy nezajímavý, opět ho zastiňují ostatní kolegové, nejen Pivec ho zcela vymazává z mizanscény. Štěpánkův generál čte slavnostní přísahu tak, že bych hrdě uchopila kvér a šla za ním do války bránit vlast. Takhle přesně má vypadat velitel. A takhle přesně má vypadat film pro národ, který byl nucen sklonit hlavu, byť byl odhodlán o ni i přijít při obraně své vlasti. Má své nepopiratelné chyby, určitě není dokonalý, ale byl jedinečný a navždy jím zůstane. (26.02.2023)

,,Pánové, vlast nás volá ! '' ---- Propagandistické? Ano. Naivní? Ano! Špatně natočené? V podstatě ano... Přesto film i dnešního průměrného vlastence musí chytit za srdce. Už jen ty úvodní titulky... Kdo si to spojí do souvislostí, kdo si uvědomí v jakém roce se film horkou jehlou točil.. Musí mu chtě nechtě skrze ty titulky vystoupit všichni ti stateční co odešli bojovat do Polska, Francie, Anglie, Afriky, Ruska... a také ti co zůstali doma, ale bojovali jinak v různých podzemních hnutích odporu... Příběh sám je takový lehce internacionální, Čech, Slovák a Moravák se sejdou ve vojenské akademii. Ne náhodou jsou každý u zbraně, které dohromady tvořily páteř naší předválečné prvorepublikové armády... Pěchota, dělostřelectvo, letectvo... Během výcviku má divák možnost zlehka nahlédnout do kasáren i učeben a je mu ukázán i nevojenský život mimo zdi akademie. Film končí mobilizací a stažení se zpět do už okleštěného nového útvaru zvaného ještě chvilku Československo. Naši hrdinové, si slibují přesně v duchu tehdejšího chlácholivého hesla: Malá, ale naše!, že ten nový útvar si už vzít nedají, že ačkoliv nás všichni opustili, tuhle zem bez přirozených hranic v podobě hor, bez pohraničních opevnění, továren... že už si ji vzít nedají. Ať žijí Češi, Slováci a Karpatorusové ! ---- Bohužel tehdá nikdo ještě netušil snad kromě našich pár vojenských specialistů a samotného Hitlera co přijde v roce 1939... Přes všechny zápory filmu z nichž asi nejhorší jsou ty studiové scény kdy se herci dívají na stěnu, kam je posléze vkládán film např. s jedoucí jízdou po louce, i přes leckteré herecké výkony, připomínající spíše ochotnické hraní kdesi na hospodě na mne film zapůsobil. Ale ta míra zapůsobení asi bude na každého účinkovat jinak. Já dávám za 3 zlaté lipové listy na výložky uniformy. * * * (16.11.2018)

Vyjádřit se k tomuto filmu nějak rozumně je tak trošku nad moje síly, ale budu statečná. Napsané a natočené je to opravdu hrozně a přiznávám, že některým scénám jsem se smála z plna hrdla („Také máš rád stromy?“ „Ano, a nejraději košaté lípy u nás na Chodsku.“). Nabízí se podstrčit pod schematický scénář a zbrklé filmařské provedení dobový kontext a jít od toho, ale ono to tak úplně nejde. V tom, jak je Neporažená armáda nezvládnutá a nastavovaná, je totiž paradoxně její síla. Jako by se ten film natočil sám. Cítíte, jak se scénář sype, jak přeskakuje jako špatná deska, jak vás chvíli neohrabaně a zmateně baví a najednou volá, že už je konec srandiček a Hitler klepe na dveře. Na čistokrevné armádní filmy tu byl Jiří Jeníček, na kvalitní i rychlokvaškovou „kolemmnichovskou“ produkci několik dalších. Ovšem Neporažená armáda je pro mě osobně unikát, který můžete zkoumat a analyzovat po stránce historické, zavrhnout po stránce filmařské nebo se s ním prát jako s naprosto nevyzpytatelným absurdním dramatem. (15.03.2009)

Slabší, vlastenectvím a propagandou nasycený film. Na první pohled je znát stáří snímku, některé dialogy jsou vykonstruované. Přes všechny nedostatky však můžeme vidět odhodlanost bojovat, úroveň armády (možná lehce zidealizovaná) a společenské poměry té doby (továrník, Vánoce v jednotlivých rodinách). Sledovat se to dalo, nenudil jsem se, ale ani jsem se nijak zvlášť nebavil. V roce vzniku, předpokládám, přinesl Jan Bor tímto filmem velkou dávku národní hrdosti a patriotismu. (Ovšem, kolik lidí mělo možnost tento film vidět?) Dávám tedy 3* za určité vlastenecké prožitky během sledování... (12.04.2009)

Propagandistický snímek, který je sice naivní jak blázen a použité filmové techniky jsou sto let za opicema. Ale na druhou stranu si musíme uvědomit, v jaké situaci snímek vznikal. Umění šlo stranou a na řadu přišly tyto naivní národ povznášející sračičky. Ale bylo jich holt třeba. Přesto film nenudí, takže drobné nedostatky přehlížím. (11.05.2009)