Transylvania

Tony Gatlif se pokouší sdělit nesdělitelné: duši země a lidí, kteří v ní žijí. A i když je to nemožné, těžko se k tomu někdo přiblíží víc, než on. Transylvania je surreálně ponurá, plná syrových emocí, depresí i radosti ze života. Ve srovnání s Exilem, který se mi líbíl moc, je možná až příliš bezútěšná, ale to bude asi samotným prostředím. S nelogičností jednání postav bych si hlavu nelámal. Vím o planetě Transylvania moc málo na to abych si troufal podsouvat jí logiku na jakou jsem já zvyklý. (12.12.2010)

Cestovní kancelář Gatlif Vás zve na adrenalinovou výpravu do Rumunska. Zapomeňte na prohlídku pamětihodností, my se naopak podíváme tam, kam by se každý bál. A ještě si přitom můžeme za zvuků cigánských kapel rozbít něco talířů a či lahváčů. Spousta našich klientů si pořizuje pouze jednosměrnou letenku, tak moc si divoký život v téhle ušmudlané zemi zamilovali. Pokud o tohle všechno stojíte, tak vzhůru do Transylvánie. (05.03.2012)

Spousta hystericky stylizované cigánské poetiky a cesta odnikud nikam... No, při vší toleranci a snášenlivosti - od >filmu< (navíc coby "drama"!) i na takové téma si dovolím >formou i obsahem< gádžovsky čekat víc... °-/ - - - - - (Poprvé viděno kdysi na >tranSkulturním prostoru< , hodnocení 14.1.2010, komentář zde po repete upřimně lehce rozmrzelý jako šestadvacátý - 17.7.2011) (17.07.2011)

Pro Tonyho Gatlifa je typický film neohraničený čtyřmi zdmi. Volnost, dálky, divokost a hlavně silná cikánská hudba prostupuje celý film. Jde o zajímavý náhled do země, kde čas zůstal stát. Nepochopitelné pro mě ale zůstalo, proč se Zingarina dobrovolně stala kočovnou cikánkou a opustila svou kamarádku i dosavadní život... (13.12.2006)

Vylidněná vesnice, babky prodávající Čangalovi rodinné poklady za babku. Bezútěšnost na každém kroku, šedivé domy i ulice, vše je špinavé, oprýskané, staré. V kontrastu s tím úžasné cikánské melodie, housle, cimbál, harmonika, ženské hlasy, sbory. Těhotné Zingarině vmete dlouho hledaný a milovaný Milan do tváře: „Nevyhostili mne, utekl jsem před tebou. Nemiluji tě.“ Tím začíná katarze a mozaika událostí, spíš skládané obrázky než celistvý děj. Hysterická scéna v lese, kdy se Zingarina válí v listí a blátě. Vymítání ďábla v kostele. „Vyžeň, oddal, odstraň veškerý ďábelský skutek.“ A zase ty krásné tklivé melodie, smutné i veselé, něžné i divoké. Drsná soulož na kapotě auta a pak ještě drsnější scéna porodní. Skoro až nechutná. Čangala si nechá hrát od cikánů, rozbíjí si v zoufalství lahve o hlavu a cikáni odcházejí: „Hudba je k životu, ne k trápení!“ Zvláštní film s démonickou Asií Argento a mužným a sexy Birolem Ünelem, i když se dva týdny nemyl. Ale jen za ***, nějak to není na víc, ale ani na míň. (24.06.2008)