Dřevěná Marika

Je tam jeden záběr, kde někomu trčí ruka... Ale teď už jenom to dobré. Oceňuji dobovost kostýmu, přírodu a "dědiny", kde se příběh odehrává. Myslím, že i za málo peněz se dá natočit hezký příběh. Sice není nijak ztrhující, ale ani nemusí být. Má to výbornou myšlenku ... "spoiler" ... Oceňuji také, že je to natočeno tak, že se můžou koukat i malé děti. Skvělé. Děkuji. (05.12.2014)

Dvaadvacetiletá Radka Coufalová, hvězda Městského divadla Brno, se ještě před svým angažmá v brněnském divadle v roce 2001 objevila v této tak trochu jiné pohádce než na které jsme zvyklí. Děj se odehrává ve skutečných reáliích Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm a v okolních lesích, zazní hudba a písně Petra Ulrycha v podání jeho sestry Hany Ulrychové, uvidíme krásné scenérie a dobové kroje. Radka si zahrála mladší hrdinku, která se zamiluje do potulného houslisty. Jenže zrovna se verbovalo, a tak i tento mladý houslista se svým kamarádem narukoval. Za obranu prachárny dostanou peníze, jenže ty proradného kamarádíčka dovedou až k vraždě hlavního mladíka. Najde jej Radčina Marika a dá mu svůj život, za což se změní ve strom. Mladík obživne, ale nemá paměť, takže jen tak bloumá po dědině či statku a chodí si pod strom odpočinout, protože je mu tam dobře. No a samozřejmě děj pak vrcholí happyendem a Marika se konečně dává dohromady s mladíkem. Dějově poměrně spletitá a náročná pohádka vítězí spíše obrazem a zpěvem nad dějem a posláním. Ale je dobře, že i takové pohádky se točí. (15.12.2014)

Tenhle scénář se měl dostat do ruky Kachyňovi, který by z něho natočil slušný vesnický horor. Jako pohádka ovšem nefunguje. Pro děti je příběh moc odtažitý, syrový a zmatený, pro dospělé zase příliš doslovný a naivní. Výprava vypadá bohatě, ale působí uměle a zvláštní tísnivá atmosféra trpěla díky mizerné kameře a tragickému zvuku. Herci jsou do jednoho zapomenutelní a ti nejlepší z nich stěží průměrní. (22.07.2019)

Zpracování je až ostudně ochotnické, od hereckých výkonů přes dialogy až po kostýmy, které svou škrobenou čistotou budí dojem, že ještě před pěti minutami visely někde v okresním národopisném muzeu, přesto ten základ není vůbec špatný. Stejný příběh bych si dovedl představit v nějakém hodně syrovém podání, které by se nebálo trochy těch rozedřených rukou, mozolů a nějaké té krve. Proto dám aspoň tři. (02.12.2017)

Jako natočit pohádku celovečerní stopáže podle jedné písničky o putování hudců, to chtělo asi velkou odvahu. Taky jsem si po čtyřiceti minutách říkal, kdy teda ta Marika zdřevění, jestli si jako třeba přesedí nohy, nebo co. Ta mytologie za tímhle příběhem chtěla rozvést, třeba jako v Jestřábí ženě, ne že dostanu nějaké neurčité náznaky z náhodně zpívané písničky, která vypadá, že zrovna šla kolem. Ale zase zde máme lidové stavby, kroje, zvyky, Turky, Špilberk a jeho kasemata, a ten příběh má slušný základ, žel jenom nedotažený a neprohloubený. Marika má hezká kukadla, a i když hraje zápornou roli, i Jana Epikaridis je zde čupr holka. Jašków poněkud přehrává a Jiří klika, tam nevím, jestli měl hrát takového ňoumu od začátku, když se pak zase neuvěřitelně statečně zachová, nebo prostě jen nasadil nějaký herecký kukuč a nešel mu sundat. Celkově docela pohoda pohádka, určitě ne pro děti, ale Moraváci si tam najdou své. Pokud jde o ústřední písničku, ta uhlazenější verze mi sedí víc. (02.12.2017)