Kletba zlatého květu

Posledný Zhangov počin je vskutku tvrdý oriešok. Nie je to totiž to, za čo film vydával trailer. Pokiaľ úpútavka sľubovala divákom dynamický wuxia film, samotná projekcia ich očakávanie nevyhnutne sklame. Paradoxne si na svoje prídu ľudia, ktorí dokážu viac oceniť výborne vystavanú drámu. Výtvarne je film ako to u Zhanga Yimou býva už pravidlom dokonalý; kostýmy i interiéry sú doslova „cisárske“ . Ona prezdobenosť a tomuto filmu toľkokrát vyčítaná maniera je podľa môjho názoru skôr požiadavkou prostredia v ktorom sa film odohráva. Pokiaľ v Hrdinovi sa farebná štylizácia dosahovala jednofarebným zladením kostýmov všetkých postáv a v Klane zladením postáv s prostredím, v Kliatbe si môže režisér dovoliť omnoho väčšiu opulentnosť práve preto, že sa príbeh odohráva v cisárskom paláci. Ak recenzenti čakali, že sídlo ríše stredu bude vyzerať ako víkendový zrub donského kozáka, nie je to problém Zhangov , ale ich. Príbeh je veľmi pútavo vystavaný a i keď vám niektoré vodítka dá film už na začiatku, o čo vskutku ide sa dozviete až tesne pred záverečným masakrom. Práve v záverečnej, akokoľvek efektnej masovke by som videl jediný zápor filmu. Výborne zladené masy lukostrelcov v Hrdinovi tu nahrádza neprehľadne natočená bitevná vrava. Od režiséra Hrdinu by som čakal trochu koordinovanejšie a štylizovanejšie „masovky“ než je záverečný masaker na námestí pred palácom. Ale poďme chváliť – okrem scenára postupne nabaľujúceho ďalšie a ďalšie časti tragického puzzle je potrebné pochváliť hercov. Gong Li i Chow Yun Fat sú ázijské extratriedy a obaja svoje postavy predvádzajú s ľahkosťou a pritom veľmi plasticky. Anti-chémia medzi nimi funguje skvele a bez nich by film nebol ani spolovice tým čím je. A to je najväčšie čaro tohto filmu – to čím je. Pretože nie je ani Hrdinom, ani Klanom (a samozrejme ani Cestou domov ;-) ) . Je antickou tragédiou natočenou v čínskom štýle, kde kolotoč intríg rozprúdený jedinou postavou, ktorá si myslí, že nemá čo stratiť, ju oberie o všetko čo má a na jej patovej situácii zo začiatku sa vôbec nič nezmení. 10/10 P.S. Nie všetko čo má cez hlavu čiernu fusaklu je ninja . (13.10.2007)

Neuvěřitelně lákavý zevnějšek, neuvěřitelně lákavý obsah, ale co z toho? Zlato pro další zlato? Mezi Yun-Fat Chowem a Li Gong (její půvaby zrají jako víno) to opravdu jiskří, co chvíli něco vzplane a hned je oheň na střeše. Právě jejich společné, emocí prosté scény z první poloviny ve mně svým naakumulovaným napětím („já vím, že ty víš, že já vím, ale budu se tvářit, že nevím, že ty víš, že já vím“) vyvolávaly emoce nejsilnější. Když došlo na akci, ve všech ohledech dokonalou akci, film jakoby (paradoxně) rázem složil všechny zbraně a začal se opíjet vlastní krásou. Perfektně promyšlené, přitom bez myšlenky a samoúčelné. Kompozice každičkého záběru je neskutečná a muselo být neuvěřitelně pracné vyhovět režisérovým neskromným představám. To podstatné vždy přesně uprostřed plátna, okolo něj něco honosného, nejlépe zlatého nebo stříbrného. Kamera mnohé výjevy snímá z dálky několika stovek metrů, abychom si plně uvědomili jejich monumentálnost. Jako by nám bylo neustále podstrkováno pod nos „TOHLE je Čína, my na TO máme peníze a hlavně lidi!“. 65% Zajímavé komentáře: Marius, tombac, Cervenak, kikuka, Deimos (19.06.2008)

Vyprázdněná pompézní nuda, ze které mám po pár hodinách oddechu pocit, že se může líbit akorát samotnému Yimouovi, jenž si v duhovém paláci užíval nádherné týdny práce za doprovodu úchvatných kostýmů a notně přepísknuté stylizace. Scénáristicky totiž výprava do Číny nedává ani trochu smysl, přičemž se děj po první minutě zasekl, aby se v závěrečných deseti minutách objevil a vyhrkal všechna úchvatná tajemství, která jsou stejně šokující jako že příští slavík připadne opět božskému Kájovi. (13.06.2007)

Ne náhodou Čang ve filmu tematizuje mandalu a celé dílo jejím obrazem zakončuje. Tento buddhistický (potažmo hinduistický) termín označuje obrazový diagram, který znázorňuje obecný řád univerza s jeho vzájemně propojenými protiklady. Nejčastější varianta madaly má podobu kruhu, symbolizujícího nebe, svět a řád, jehož se zevnitř svými vrcholy dotýká čtverec, který zastupuje zemi, člověka a chaos. Jestliže Čangovy předchozí snímky označíme za filmové metafory pro city, lidské vlastnosti a život jako takový, pak Kletba zlatého květu představuje krok ještě dál, filosoficky výše, k filmové mandale. Je velkolepým, pečlivě vystavěným metaforickým obrazem, který ukazuje obecný řád světa a dává divákům nahlédnout tragédii postav, které se proti němu prohřešily. ___ Více v recenzi na Rejže.cz. (24.02.2013)

Docela nudné drama z čínského císařského dvora, které se liší od nudného dramatu z kteréhokoli evropského dvora pouze tím, že jeho hrdinové létají vzduchem, a že se v pravidelných intervalech odněkud vyřítí tisíc statistů, načež zase někam zmizí, pravděpodobně proto, aby nestínili paláci, který se tak pěkně blýská. (13.03.2010)