Obsahy(2)
Komediální hříčka se odehrává jednoho nevšedního odpoledne v jednom domě. Bydlí tu dcera s rodinou a otcem, který rád popíjí v hospůdkách, zkrátka vede veselý způsob života. Toho dne rodina zjistí, že dědeček zemřel, a vypukne shon. Například je třeba přestěhovat jeho nový psací stůl, než se objeví druhá dcera, která by si na něj mohla dělat nárok. Po příjezdu příbuzných se rozvine debata o lásce k zesnulému, ale za farizejskými slovy se skrývá pouze touha po dědictví. Když je diskuze v nejlepším, objeví se starý pán zničehonic na schodech, živý a zdravý… (Česká televize)
(více)Recenze (50)
Půl století starý film, přesto neskutečně aktuální. Jemná (spíše konverzační) komedie, říznutá typickým werichovským humorem. Pod banální zápletkou se skrývá hluboké řekněme ponaučení, pohled na chování dnešních lidí - vypočítavost, lakota, závist. Velmi pěknou práci odvedli i ostatní herci, kteřížto (na rozdíl od většiny jejich dalších filmů) zde nevystupují jako hlavní postavy, jen přibrukují Werichovi a především mu připravují atmosféru a pozadí. Opravdu doporučuji, ať již pro zasmání či zamyšlení. ()
Jestli paní domu v podání Stelly Zázvorkové běhala po celý den kolem domácnosti v těch apartních botkách na podpatku, tak musela mít večer nohy jako konve. Josef Kemr by klidně mohl ztvárnit funebráka. Při sledování této komedie jsem si vzpomněla na Tetičku s Růženou Naskovou. Tam bylo příbuzenstvo ještě mnohem povedenější. Správně to dědeček zařídil, takhle se na rodinu musí. ()
Československá televizní skvěle obsazená komedie o opovrženíhodném počínání ziskuchtivých dcer, bojujíc proti sobě o dědictví, jenž jim měl zanechat údajně zesnulý otec. Hamižné hašteření o dědečkovu pozůstalost je však navzdory pietě velmi komické, pochopitelně díky vynikajícím výkonům našich předních umělců. Dominantní dámy, kvůli majetku znesvářené sestry, hrají S. Zázvorková a N. Gollová, jejich ušlápnuté manžele R. Hrušínský a J. Kemr, jenž se mi snad líbil nejvíce, i když nebyl tak výrazný, korunu komedii v závěru nasadil a výbornou pointou veselohru ukončil nestor J. Werich. Kromě těchto nesmrtelných hereckých osobností se v komedii objevuje i malá Viktorie (A. Franclová), dcera S. Zázvorkové, přičemž tato nezbednice snímek svou prostořekostí hodně oživila a líbilo se mi i její dětské rozpustilé herectví. Nenáročná, avšak stále aktuální, pouze tříčtvrtěhodinová komedie Františka Filipa rozhodně stojí za zhlédnutí, paradoxně nejvtipnější scény se vyskytují ještě před objevením J. Wericha. ()
Typická ukázka vrcholné tvorby našich předků zhruba poloviny šedesátých let přináší vypointovaný svižný příběh s celým trsemn nevšedních uměleckých výkonů. Werich - jak jinak - exceluje. A to ti druzí viditelně nezaostávají - naopak fenomen generace šedesátých let je tu prezentován ve zvláť silné inscenací. Ziskuchtovost, krátkozrakost, přízemnost odzbrojující svou prvoplánovou přímočarostí jsou nadčasové. Tím spíše, že za režijním pultem stál tehdy začínající Pan Televizní Zábava František Filip. (Tehdy mu bylo něco málo přes třicet let.) Čas jakoby v tomto případě přestal existovat. ()
Vynikající konverzační komedie, u které čas rychle plyne díky neskutečně zdařilým dialogům a precizním hereckým výkonům, jež se tak nějak očekávají již při samotném pohledu na herecké obsazení. Děj je sice snadno předvídatelný, ovšem to mu vůbec neubírá na jeho vtipu, spádu a poutavosti. Jednoznačných 5*. ()
Galerie (5)
Zajímavosti (2)
- Autorem divadelní hry, podle které vznikl scénář, je anglický dramatik Stanley Houghton (1881–1913). Hra nese název „The Dear Departed“ a poprvé byla odehrána v roce 1907. (sator)
- Z hereckého výkonu Aleny Franclové, která si zahrála jedinou roli svého života, byla Stella Zázvorková nadšená. Byli spolu do smrti Stelly v kontaktu, psali si a telefonovali. (sator)
Reklama