Režie:
Tomáš KrejčíScénář:
Helena SýkorováKamera:
David PloyharHudba:
Ondřej BrousekHrají:
Petra Špalková, Bořivoj Navrátil, Jana Altmannová, Michal Novotný, Klára Oltová, Marek Gallo, Roman Štabrňák, Josef Zýka, Naděžda Prchalová-Vicenová, Lada JelínkováObsahy(1)
Téměř detektivní pohádka vypráví o přehnaně úzkostlivé chůvičce (K. Sedláčková), která ze strachu před hněvem zámecké paní (P. Špalková) pátrá po zmizelé maličkosti tak urputně, až se dostane do skutečného nebezpečí. Vyzbrojena radami čarodějné slečny Faustýny (M. Vicenová) sebere odvahu a vydá se po stopách ztracené zlaté hračky. Ty ji dovedou až do doupěte strašidelného Šedého Mžoura (B. Navrátil). Nerudný Mžour miluje zlato natolik, že je ochoten se kvůli jeho třpytu dopustit čehokoliv. Nebyli bychom však v pohádce, kdyby se tu neobjevil i statečný zachránce (M. Novotný)… (Česká televize)
(více)Recenze (18)
Česká televizní pohádka s detektivními prvky, jenž však svým křečovitým scénářem a hereckými výkony nevalné úrovně plně zapadá do trendu nevýrazných a zbytečných pohádek nového tisíciletí. Ústřední téma této pohádky je pátrání po ukradeném zlatém dudlíku, jenž byl odcizen z lůžka zámeckého novorozeněte, zrovna když měla službu chůva Erika. Nezajímavá K. Oltová v hlavní roli hledá tuto dětskou hračku s pomocí rad hospodyně J. Altmanové a její sestry čarodějnice N. Vicenové. V nepříliš důvtipném příběhu mě pobavily snad jen scény s dvojicí šejdířů Franty Pyskoře (J. Zyka) a jeho kumpána Žabožrouta (R. Štabrňák). Jediný opravdový herecký výkon zde předvedl B. Navrátil v roli nerudného Šedého Mžoura, pána Vřesového trůnu, jenž má v neobyčejné oblibě zlaté a třpytivé věci a k němuž se zlatý dudlík dostal. V závěru se chůva Erika sblíží se správcem zámku M. Novotným, jenž zde opět projevil své neherectví a jejichž milostné pouto působilo dost nepřesvědčivě. Bohužel pohádka T. Krejčího nemá potřebnou kvalitu a uvažovat alespoň o průměru mě ani nenapadlo. ()
Pohádka poměrně slabá, i co se týče "televizní" konkurence. Největším deficitem je to, že ji chybí ona "pohádkovost". Nejsem vůbec proti modernějšímu pojetí pohádek, někdy se to opravdu povede. Tady mi ale chyběla ta pověstná šťáva. Děj, herecké obsazení, prostředí - šedivé, neatraktivní. Chyběl tomu šmrnc. Nejedná se o vyložený propadák, dětem se může líbit. Mě osobně tak nejvíce zaujal vtipný konec s dudlíkem - zlatý či marcipánový?! ()
Studiová pohádka, které schází opravdu všechno, dokonce i ta pohádková atmosféra. Režisér Troška (a s tím pánem souhlasím opravdu málokdy) zcela správně uvádí, že aby klasická pohádka fungovala, musí být zasazena minimálně do rokokových pozic (čest několika vyjímkám, vesměs komediálního ražení). Moderní pohádka zase vyžaduje opravdu nápaditý, chytrý scénář, který Vřesový trůn vážně nemá. Celkový dojem: 25 %. ()
Ententýky, dva špalíky, kdo to tady vyhraje a bude ze všech postav za postavu nejpitomější? Těžká volba, kandidátů je příliš mnoho. On jediný, kdo tu opravdu hraje a vzbuzuje sympatie, (nebo emoce vůbec, u záporné postavy nemají být pocitem diváka rozpaky doprovázené úvahou, proč je ten padouch takový ušišlaný blb) je pan správce Michala Novotného. Abych na tom našla ještě něco k vysvětlení a obhájení té druhé hvězdy - ty živé sovy byly taky fajn. Ale jinak doporučuju, aby se u toho člověk neunudil k smrti, si u toho třeba stříhat chlupy v nose. ()
Pohádka Vřesový trůn není zase tak špatná v hereckém obsazení nýbrž v ději samotném. Zápletka téměř detektivní. Ano, téměř. Kdyby ovšem chůvička Erika neběhala jako slepička v té pohádce od místa k místu, kde všude by dudlík být měl. A nikde neuspěje. Mžour mi pak připomínal Gluma z Pána Prstěnů. Zvláštní byly také záběry v kuchyni ven z okna. Růžové mraky a sem tam letící hejno ptáků s drakem v čele? Takhle pohádka zůstala široce rozkročená ve stylu ani dovnitř ani ven. ()
Reklama