Obsahy(1)
Rodinná idylka je rozetnuta ostřím sekery, po masakru zůstanou dvě osiřelé dívky. Sestry se společně vydávají do Paříže, kde najdou práci i byt. A první velká láska na sebe také nedá dlouho čekat. Jenže svého milého si najde pouze jedna ze sester, druhá tuto lásku jej trpně snáší. A tak vztahy mezi sestrami ochabují. (Snorlax)
Recenze (22)
Jeden z fantastických klenotů němé éry. Zapadlý film od zapadlého režiséra, zároveň ale překrásný a velmi nově působící snímek. Bez pochyb dávám pět hvězdiček. Jen chci upozornit na verze s rozdílnou hudbou - verze s jazzovým jamem, která je na youtube, je podle mě strašná. Citlivý podkres houslisty Paula Mercera je naopak nádherný a výborně doplňuje film. Funkční link ZDE. ()
Dejovo je to na avantgardu príliš tradičné, čo sa ale nakoniec ukazuje práve v kombinácii s avantgardným výrazom ako najväčší klad filmu. Čiže sa jedná o úsilie vyvolať v divákovi búrlivé emócie a súcit s postavou opačným spôsobom, ako boli zvyknutí z klasických melodrám. Pripadá mi, že dĺžka je dramaturgicky vyrátaná presne na desiatky sekúnd, nie je to klasický krátkometrážny film, po jeho konci budete mať pocit, že ste sledovali plnohodnotný filmový príbeh. Pozerať sa však na tento impresionistický film povedzme hodinu a pol by vzhľadom na avantgardné prvky bolo príliš. ()
Kdyby se mě někdo zeptal, jaká filmová scéna je z hlediska přirozenosti hereckýho zjevu a procítěnosti role nejsilnější, pak bych asi musel zvolit sekvenci z laviček se starcem a matkou(Nadiou Sibirskaïa-což byla mimochodem první Kirsanoffova žena).(samozřejmě s hudbou od Mercera)která zároveň brilantním způsobem shrnuje předešlý děj do několika málo osudových vteřin. Je příkladem toho, jak snadno se dá s použitím několika typických výrazových prostředků (montáž,expozice,detaily)vyprávět bez mezititulků. Filmový esperanto impresionismu. ()
Tak tohle je opravdu paráda. Při sledování jsem jenom nechápavě kroutil hlavou, že tento téměř neznámý kousek není stejně slavný jako třeba Muž s kinoaparátem nebo Křižník Potěmkin. Už jenom úvodní scéna vraždy je na rok 26 naprosto neskutečná - třeba to rychlé přiblížení tváře v kritické chvíli se používá dodnes. ()
Nemý film, ktorý si vystačí aj bez dialógov. Násilie a brutalita tu nie sú plne zobrazené, najhoršie zábery kamera nesníma, ale vďaka temnej, napínavej hudbe a fatálnemu poňatiu deja všetko funguje, ako má a divák je svedkom ponurej atmosféry, ktorá zdvihne adrenalín hneď v prvých minútach. Zo zaujímavého prístupu k strihu, temnej hudby a ponurých zvukov by mal radosť aj David Lynch. Režisér využíva ku vyjadreniu chaosu života postáv prelínanie dvoch obrazov z rôznych fyzických miest na celej ploche oboch záberov, kde je jeden obraz bledší a druhý tmavší, aby bolo vidno oba. Tento prístup nie vždy prináša úžitok a obdiv ku tvorcovi za to zodpovednému, tu ozaj prináša trochu chaosu, ktorý zobrazuje. Prístup k divákovi tak neostáva celkom otvorený, čo nie každému vyhovuje. Dej je priamočiary a ničím zamotaný tak, aby sa nedal pochopiť bez titulkov. Zápletka vyznieva banálne, aj keď sa točí okolo výrazných momentov, jej spracovanie je rozhodne zaujímavé, až rozmýšľate, čo tým chcel režisér povedať. Film určite zanechá dojem a zvedavosť pozrieť si ďalšie filmy režiséra a žánru, no na opakované pozretia to nevidím. ()
Galerie (1)
Photo © Sélections Maurice Roumier
Reklama