Quantum of Solace

Po klidném, soustředěném a plnohodnotném shlédnutí zvyšuji svoje hodnocení. Moje hlavní výtka, že se nedostává na propracovanější Bondovy pohnutky, je fuč. Forster tam dostal přesně tolik psychologie, kolik příběh potřeboval a Bondovo vnitřní přerodové dilema skryl do druhého plánu. Nazývat 007ku terminátorem může jen člověk otupený současnou popkornovou produkcí a neschopný číst mezi řádky. Pokud Campbell daroval agentovi Jejího Veličenstva právo zabíjet a lidské nitro, Forster mu odňal jednoznačný svět a recept na identifikaci dobra a zla. Škoda jen, že Dominic Greene má na plátně tak málo prostoru, Amalric ho dokázal bez zbytečného přehrávání ztvárnit báječně – už ne jako jasného padoucha, ale jako chlápka, který balancuje na hraně ve světě, kde už se nedají vést jasné hranice. Kde se musí lézt do postele s padouchy, protože hodní kluci vymřeli. A James? Skutečně ho žene dopředu jen jeho služba jako ostatní Bondy? To sotva. Ale cesta pomsty se čirou náhodou kryje s cestou menšího zla (nejmenšího množství útěchy). Dobře zvolený duet s charismatickou Kurilenko vrcholí dvojí katarzí – jedna z postav pomstu nachází, druhá zřejmě definitivně nachází sebe sama. Nicméně Forster rozhodně nenatočil žádný akční přívěšek Casina, což člověk ocení až po bedlivém shlédnutí. Např. fantastická souhra Bond-Mathis či roztomile mateřský vztah M k 007če dokazují, že Marc zůstal sám sebou a dokázal do příběhu vnést komorní emoce a cit pro detail. Moment, kdy se muž velkého světa Bond ocitá mezi trpícími bolivijskými farmáři je skvostný, protože tematizuje pouť Bonda od nedotknutelného Dandyho k proletářskému ranaři, který krom utrpení dokáže i vidět konsekvence svých činů a rozeklanost tzv. dobra v současném světě. Je smutným paradoxem, že na snad nejkomorněji pojatého Bonda produkce vysolila takovou sumu (vidět to skutečně není, protože Forster i ty neefektnější akční scény podává jako estetickou říkanku o mnoha chytrých detailech a precizním tempu). Můj dojem je jednoznačně pozitivní, Quantum Of Solace je cosi jako komorní psychologický akční film, který v rámci typicky "nízké" zápletky pracuje s netradičně "vysokými" prostředky. Působí mnohem víc přemýšlivě nežli divoce. Škoda, že Forster nedostal svých 20 minut navíc a tím pádem byl nucen jinak velmi procítěnému tónu vyprávění vnutit až příliš drastický střih. I díky soundtracku, který ještě víc jde pod povrch a kašle na efektní dunění, dávám pět hvězdiček. Tuhle Bondovku určitě nedocení každý, ale z mého pohledu je to jedna z nejlepších a určitě ta nejvíce se vymykající zvyklostem. (23.10.2008)

Narace se vyprázdňuje spolu s Bondovým nitrem, ze série se stává definitivně seriál... QUANTUM OF SOLACE je vrcholnou ukázkou "kinematografie atrakcí". A nebo, ještě lépe - prvním krokem "kinematografie abstrakcí". Víc se nesluší na poli komentáře vyzrazovat, protože potěšení pramení především z přijetí konceptu a obeznámeností s bondovskou mytologií: http://hobituvblog.blogspot.com/2008/11/quantum-of-critique.html (06.11.2008)

Soundtrack David Arnold: 1. Time To Get Out ,2. The Palio ,3. Inside Man ,4. Bond In Haiti ,5. Somebody Wants To Kill You ,6. Greene & Camille ,7. Pursuit At Port Au Prince ,8. No Interest In Dominic Greene ,9. Night At The Opera ,10. Restrict Bond's Movements ,11. Talamone ,12. What's Keeping You Awake ,13. Bolivian Taxi Ride ,14. Field Trip ,15. Forgive Yourself ,16. DC3 ,17. Target Terminated ,18. Camille's Story ,19. Oil Fields ,20. Have You Ever Killed Someone? ,21. Perla De Las Dunas ,22. The Dead Don't Care About Vengeance ,23. I Never Left ,24. Another Way To Die, (14.05.2011)

Tohle není Jim Beam... eh, James Bond. Alespoň ne v tom hávu alá Casino Royale. Změna režiséra je markantní a QoS na to bohužel doplácí, alespoň co se akčních scén týče. Co naplat, že záběry, ať už z úvodní automobilové naháněčky, z poskakování po střechách domů nebo z vodních hrátek u přístaviště, jsou mimořádně luxusní, když si je nelze vychutnat v celé jejich kráse. Střih je rychlejší než mluva Chrise Tuckera. Tím se dostávám k faktu, že QoS nemá žádnou scénu, která by mi utkvěla, kterou bych si přehrával, pamatoval a vyzdvihoval. Casinem prosprintoval Foucan s Bondem v závěsu a dodnes si celou scénu přesně vybavuji (a opravdu si jí nepouštím denně čtrnáctkrát). Jakou scénu si mám odnést zarámovanou odsud, když mi z nich střihač nadělá puzzle?? Jediná postřehnutelná bitka je ta z úvodu v pokoji 325, ta má grády. Bond působí stejně jako (zatím) poslední Bourne jako totální šrotovací mašina, malinko už chytá terminátorovský likvidační odér. Daniel Craig však nadále potvrzuje statut nejlepšího Bonda. Mathieu Amalric charizmatický, Kurylenko a Arterton oku lahodící, jinak nic, titulkový song pro mě naprosto skvělý. Tak obří rozpočet bych si představoval zužitkovat chytřeji, víc takových fines viz prohlížení fotografií, údajů a zjišťování informací v úvodu. No, celkově zklamání, protože Forster mě předtím dovedl vždy okouzlit. Ne tolik redbullů před stříháním! 230 miliónů dolarů(rozpočet)/576 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)/58 miliónů dolarů(čistý zisk z kinoprojekcí) (12.11.2008)

Ako tak citam okolite komentare, mozem sa povazovat za stastneho cloveka, kedze som od filmu dostal takmer vsetko, co som ocakaval (kvantifikovanie ci to bolo malo/vela nechavam na inych). Drobne skrabance sa najdu - titulna piesen velmi nevyrazna, postava Strawberry Fields vzhladom na dlhe roky pestovany image a trademark Bonda (nielen Goldfinger a On Her Majesty's Secret Service) v pochopeni akceptovatelna, aj ked pre ine ucely (zatial) zbytocna. Dalej vsak prevladaju iba pozitiva. Vyvoj Bondovej postavy, (t.j. jeho chlad a hlad po dolapeni zloduchov - vdaka comu vysiel napol v ustreti Bourneovmu "muzovi z ocele") mi prisiel vzhladom na udalosti v Casine Royale ako logicky a vdaka vybornej mojej malic...ehm Craigovi :-) aj dokonale presvedcivy. Sceny budujuce urcitu intimitu a nahlad do pozadia maju tu spravnu subtilnost a za prispenia Forsterovho sposobu nasnimania a kompozicie scen az pritazlivo "nezavisly" smrnc osudovosti. V nadvaznosti na samotny nazov filmu a jeho skutocny vyznam ma potom i zaver patricne emocie. Vtipky a narazky na Bondov v minulosti vystavany vesmir funguju, rovnako ako aj popieranie a obchadzanie zazitych trademarkov - dokazom oboch nech je napriklad vyborne pointovane vysvetlenie mena/skratky Bondovej nadriadenej "M" :-) . Akcne sekvencie vykazuju prvky "Bourne copy & paste", ale nevadilo mi to. Maju patricny svih, gradaciu a aj ten strih je v dnesnej dobe sekundovych zaberov zvladnutelny a k neprehladnosti ma daleko. Ukazkovym prikladom je cela sekvencie s operou Tosca. Jej vyvrcholenie s pararelnou montazou opera / Bondova akcia (mimochodom koniec opery takmer totozny s tym, ako Bond skoncuje so zloduchom) je synergiou Fosterovho pristupu k Bondovi - vlastny, osobity nahlad prostrednictvom zanrovych schem s urcitym presahom (resp. inak povedane, ohnutie klasickych zanrovych modelov). Pripomenulo mi to silnu nazorovu polarizaciu u Bong Joon-hovho korejskeho monster filmu Goemul, kde tiez nebolo zamerom zanrovy model naplnat, ale vyuzit ho pre reziserove potreby (i ked v pripade Goemul sa k nepochopeniu pridava i neznalost korejskej mentality i narodnej historie a sucasnej situacie). QoS mozno bez Casina nestoji tak uplne pevne na svojich nohach, ale to som od neho ani necakal. Dolezite pre mna je, ze spolu tvoria funkcny celok. 9/10 (05.11.2008)