Vášeň a cit

Je libo čaj při předčítání literárních pokusů? Tentokrát v podání televizního režiséra Juliana Jarrolda? Leckdo tu vyčítá unylost a absenci pořádně pálivého koření, mně osobně většina těchhle sešněrovaných korzetů a nažehlených košil připadá stejná. Když pominu všechny ty klasické atributy kostýmní romance, tak například zobrazení násilí v podobě boxu je překvapivě slušným oživením filmu, stejně jako slovní potyčky mezi nespoutaným a světáckým Tomem Lefroyem (který měl poznamenat hrdinčinu další tvorbu) a právě nezlomnou spisovatelkou Jane Austen. Horší je to už s tempem a vášní, která z obrazovky nikterak nevychází. Nesouhlasím ale s kritikou směřovanou k Anne Hathaway (která se kvůli roli učila na piano a pilovala britskou angličtinu) – z teenagerských střevíců vyrostla už dávno!! (07.01.2013)

Příliš tady převládal pocit toho, že už jsem to někde viděla a to mnohem zdařileji. Austenovské adaptace rozhodně dopadly lépe než film o jejich autorce. Chybí tomu jiskra a působivost. Tempo bylo podobně rozvleklé jako např. u Pýchy a předsudku, ale tam se mi zkrátka nestalo, že bych neustále koukala na hodinky a popoháněla film kupředu. (10.10.2007)

Je to doják prvoplánovaně těžící z momentální značné obliby Jane Austen, ale nemůžu si pomoct, mám z toho ještě dnes (3 dny po zhlédnutí) takový blažený pocit. Když jsem se na snímek začala dívat, čekala jsem šílenou hrůzu - po přečtení všech zdejších komentářů. Anne Hathaway mi to od začátku všechno potvrzovala - nemůžu si pomoct, ale její ztvárnění mi přišlo jako výsměch Austen. I co se týče vzhledu - nedívala jsem se na slavnou spisovatelku, ale pořád jen na herečku Anne, kterou v tom filmu oslovovali Jane. Pak mě zarážely určité dialogy, reálie atd., které by v 19. století nebyly možné (i v porovnání s průkopnickými texty Jane...); byly to sice detaily, ale hodně ovlivňovaly celý průběh + konečný dojem. A úplně nejhorší byl rychlý přerod role Jamese McAvoye z muže do větru v muže oddaně milujícího. Strašně moc tam chybělo vybarvení psychologie postav (nejen jeho), tady ten přerod mě na dobrou chvíli totálně vytrhl z děje, působil přesmíru uměle. Nedokážu Vám tady teď vysvětlit proč se mi ten film ale nakonec líbil. Možná je to právě díky odzbrojujícímu Jamesi McAvoyovi, možná kvůli nádhernému obrazovému ztvárnění, možná kvůli působivě žalostnému konci... Ten film je přesným příkladem toho, kdy srdce plesá, ale hlava zůstává pevně přikovaná k zemi... (07.04.2008)

Taková pohodová oddychovka bez větších uměleckých ambicí, tak nějak to vnímám. Oba představitelé hlavních rolí se snaží, ale James McAvoy je přece jen o kousek výš (mimochodem je můj oblíbenec už od Dětí duny, kde sice moc prostoru neměl, ale jeho charisma prostě řvalo do dáli). Zajímavě je určitě podáván tvůrčí proces autorky, kdy se realita mísí s fikcí. Nicméně to není nic nového, každopádně to působí jako oživení v jinak tuctovém příběhu, který kupodivu nekončí růžově. I když to vlastně asi málokdo čekal, ten sladký konec. Tohle dílko rovněž vystrkuje růžky s náznakem ženské emancipace, nicméně k tomu se téma o Jane Austen přece jen samo podbízí. 60%. (20.09.2007)

ještě před tím, než jsem film viděla, říkala jsem si, že to budou u mě aslespoň 4 hvězdičky, protože v něm hraje Anne Hathaway, která je mi sympatická, James McAvoy, který je velmi charismatický a má talent a navíc je film o životě Jane Austen. Jenže .. Becoming Jane postrádal lehkost a svižnost, kterou má můj oblíbený film Pride and Prejudice, navíc to byla z části jen ne úplně povedená kopie již zmíněného filmu .. škoda, námět byl výborný! Tak snad přístě. (04.01.2008)