Maradona režie Kusturica

Tohle je učebnicová ukázka dílka, ve kterém si režisér plní dětský sen a všechno ostatní jde do pozadí. Emir ( a jeho rodina ) se setk(áv)al se svým idolem a kamera byla u toho. Někdo tu kritizuje ten levičáckej intelektualismus, mě třeba přišla hodně trapná ona "církev", animace taky prvoplánový , ale na druhou stranu to k Maradonovu světu patří a osvětluje i některé momenty jeho kariéry ( "vyšší poslání" v Neapoli nebo Arg vs. Ang. například ). Pochopíte třeba proč se za tu ruku těžko kdy omluví. Když jsem viděl ten humbuk v Neapoli, nedivim se že fetoval. A o silný momenty taky neni nouze ( některý goaly, rodina ...). Je to prostě rozporuplnej chlapík. A čekal bych, že Kusturica se mu dostane pod kůži víc. Místo toho se spíš opájel svou přítomností a možná i přátelstvím se samotným Diegem. Ač tedy mám k Argentině silný pouto, MS 86 bylo první, který jsem vnímal a Emirovu tvorbu mám taky rád, tohle je čistej průměr. (24.12.2009)

Maradona bol nesporne veľkým futbalistom, komu ušiel jeho "gól storočia", tak si ho v tomto dokumente môže pozrieť asi 15 krát. Do toho uvidí aj jeho podarených kamarátov- Fidela Castra, Huga Chavesa a Eva Moralesa...a Emira Kusturicu (s celou rodinou), ktorý celý tento "home-made" kvázi dokument zbúchal...Mix ľavičiarskych žvástov, nejakých tých futbalových záberov, pár kreslených brutálne nepodarených akože vtipných vsuviek, pričom všetko lemujú Maradonove kecy o všetkom a ničom... Trochu zaujímavé, z väčšej časti nudné a otravné...Ale zase keby som bol argentínčan alebo člen Maradonovej Cirkvi (áno, aj také existuje!), tak sa mi ten dokument zdá nesporne lepší! :))) (24.02.2010)

Rozklad božské aury Diega Armanda Maradony. Kluk z chudé čtvrti se stal fotbalovým bohem a sám v sobě vidí ještě víc, než jeho fanoušci (ovečky) v něm. Většina dokumentu je Emirova oslava jednoho génia, na kterého kouká až s nepřájemně nekritickým obdivem. Především téma drog a politiky představuje Armanda ve světle, které bych raději neviděl. Omlouvat sjíždění bílé lajny koksu tím, že to dělalo víc lidí, jen je nechytli, je možná otázkou pro fotbalovou federaci, ale nic jiného. Jediné, co mě opravdu zarazilo byl závěr s (připravenou) hudbou na téma "být Maradonou a prožít jeho život". Příště, až někdo bude točit o svém idolu a mesiášovi, ať si to nechá do vlastní domácí filmotéky... PS: hodnocení se nevztahuje na ukázky maradonovy fotbalové geniality (22.03.2011)

Zaujímavý dokument, nebol extra kvalitný. Kvôli Diegovi možno trvala jeho výroba až 4 roky, avšak Kusturica to celkom dobre podal. Poukázal ako ho niektorí uctievajú, dal tam pekné piesne, návštevu v Belehrade, zaujalo ma ako sa hrali s loptou na štadióne "Marakana", jedného z mojich najobľúbenejších tímov sveta Crvenej Zvezdy Belehrad. Náhľad do sveta Argentínčanov ako boli protesty proti amerikanizmu, sociálnym nerovnostiam, tango, bary, futbalová eufória, skrátka hlavne láska k futbalu, trocha nahliadnutia do Diegovho súkromného života a trocha jeho minulosti. Neuznávam však celkom tie Diegove názory ani to, ako ho oslavujú a majú s ním sektu a on sa ju nepokúšal rozpustiť, aj keď cítim, že je trocha veriaci. Nemám rád tú slabú obhajobu okolo drog, okolo okolitého sveta. Nie som ani kapitalista ako zrejme tu väčšina ani komunista, volím strednú cestu a najlepšie zo všetkého, preto chápem vyjadrenia ich osobných názorov, podpory Fidela Castra, Eva Moralesa, či Huga Cháveza. Som tiež trocha temperamentný a bavil som sa pri tomto dokumente. Veľa vecí mi tu však chýbalo, prišlo mi to ako nedokončené dielo, neúplné dielo, len taký náhľad do jeho života, ani minulosť ani rodina tam nebola veľmi v popredí. Bolo tam z každého niečo, ale čo vyčítam len málo. Bolo to fajn. (30.12.2011)

Fotbal jako třídní boj a dokument jako jankovitá levicová agitka. Není nic horšího než proletáři z estabilishmentu – tady se potkali dva a výsledek připomíná hodně jalové sezení salónních revolucionářů. Ten menší blemcá učebnicové fráze jihoamerického komunismu, ten větší se snaží divákovi ukázat, že mluvčí není idiot, ale bezmála bůh. Bohužel, dokud Emir dává svým názorům symbolický rámec umělecké výpovědi, mluví mi z duše, jakmile se sníží k hrubé demagogii a glorifikaci politických šílenců, je mi jeho humor i vize zcela cizí... Takže, doporučeno magorům, co nosí hrdě Cheho portréty, eventuelně magorům, co raději myslí na Maradonovy góly než na sex. Svět se zmentosil. (12.11.2009)