Maradona režie Kusturica

Toto si Kusturica mohl odpustit. Blahopřeji mu, že se s Velkým Diegem setkal, ale to je tak vše. Natočil totálně chaotický film bez koncepce a jasné myšlenky co vlastně chce zdělit. Neustále se snaží nacházet paralelu mezi Maradonovým životem a svými filmy (filmové vsuvky po čase vyloženě iritují). Divák se místo názorů na Maradonu a větší sondy do jeho života dočká pseudofilozofických úvah o tangu a levicového pranýřování politiky USA v Jižní Americe...a také rádoby vtipných skečů, ve kterých po Diegovi střílí Bush a Blair je vyobrazen jako ďábel. Dokonalá slátanina. Kladně hodnotím jen využití autentických záběrů, návštěvu Maradony v Bělehradě (jak zdraví obyčejné chodce z auta a představuje se jim:-) a celkem dojemnou pasáž za zvuků písně "Marado". Ale jinak tragédie! (10.06.2010)

Ještěže jsou v názvu oba, protože z filmu vůbec není jasné, o kom z nich to vlastně je. Nejsnadnější cesta k tomu, aby filmař natočil opravdu špatný film, je zkusit dokument o někom, koho nekriticky obdivuje. I ty sestřihy Maradonových gólů, které mne vždycky na chvilku vytrhly z polospánku, většinou končí nějakou animovanou trapárnou. Škoda času, škoda slov. A jak s tím vším vlastně souvisí tango? Prostě blábol! (20.03.2011)

Rozklad božské aury Diega Armanda Maradony. Kluk z chudé čtvrti se stal fotbalovým bohem a sám v sobě vidí ještě víc, než jeho fanoušci (ovečky) v něm. Většina dokumentu je Emirova oslava jednoho génia, na kterého kouká až s nepřájemně nekritickým obdivem. Především téma drog a politiky představuje Armanda ve světle, které bych raději neviděl. Omlouvat sjíždění bílé lajny koksu tím, že to dělalo víc lidí, jen je nechytli, je možná otázkou pro fotbalovou federaci, ale nic jiného. Jediné, co mě opravdu zarazilo byl závěr s (připravenou) hudbou na téma "být Maradonou a prožít jeho život". Příště, až někdo bude točit o svém idolu a mesiášovi, ať si to nechá do vlastní domácí filmotéky... PS: hodnocení se nevztahuje na ukázky maradonovy fotbalové geniality (22.03.2011)

Zaujímavý dokument, nebol extra kvalitný. Kvôli Diegovi možno trvala jeho výroba až 4 roky, avšak Kusturica to celkom dobre podal. Poukázal ako ho niektorí uctievajú, dal tam pekné piesne, návštevu v Belehrade, zaujalo ma ako sa hrali s loptou na štadióne "Marakana", jedného z mojich najobľúbenejších tímov sveta Crvenej Zvezdy Belehrad. Náhľad do sveta Argentínčanov ako boli protesty proti amerikanizmu, sociálnym nerovnostiam, tango, bary, futbalová eufória, skrátka hlavne láska k futbalu, trocha nahliadnutia do Diegovho súkromného života a trocha jeho minulosti. Neuznávam však celkom tie Diegove názory ani to, ako ho oslavujú a majú s ním sektu a on sa ju nepokúšal rozpustiť, aj keď cítim, že je trocha veriaci. Nemám rád tú slabú obhajobu okolo drog, okolo okolitého sveta. Nie som ani kapitalista ako zrejme tu väčšina ani komunista, volím strednú cestu a najlepšie zo všetkého, preto chápem vyjadrenia ich osobných názorov, podpory Fidela Castra, Eva Moralesa, či Huga Cháveza. Som tiež trocha temperamentný a bavil som sa pri tomto dokumente. Veľa vecí mi tu však chýbalo, prišlo mi to ako nedokončené dielo, neúplné dielo, len taký náhľad do jeho života, ani minulosť ani rodina tam nebola veľmi v popredí. Bolo tam z každého niečo, ale čo vyčítam len málo. Bolo to fajn. (30.12.2011)

Bohužel Kusturica by Maradona. Neskutečné selhání filmaře, který se nechá vláčet svým objektem zájmu. Na své primitivní politické názory mají sice Kusturica s Maradonou nárok, ale některé momenty v tomto velice ošklivě a neatraktivně natočeném dokumentu mají až vesmírně a nelidsky trapný rozměr, ať jako diváci stojíte na libovolné straně politického spektra. Stačí mít trochu vkusu a soudnosti... Což bohužel oběma těmhle patetickým šmudlům chybí. (30.10.2009)