Soukromý majetek

Přidala bych psychologické drama a musí na to být asi i to správné naladění. Rodinné vztahy, které jsou na nulové úrovni a my sledujeme postupně gradující a téměř očekávaný konec. Smutné, silné, a žel některé situace uvěřitelné. Absence hudby ještě navíc umocnila už tak tísnivou atmosféru. Je pravda, že tam většina situací, včetně konce zůstala otevřených a nezodpovězených. Ne, že bych to musela vědět do puntíku, ale proč manžel odešel, nebo proč se matka chovala tak zvláštním způsobem, alespoň některá z postav se mohla malinko víc rozvinout. Jinak spokojenost. (24.10.2014)

Komorní snímek z Belgie, jehož síla a kvalita tkví právě a především v jeho komornosti. Rozhodně se jedná o velice zajímavé drama, které využívá jen velice málo pomocných prostředků a staví především na scénáři a na hereckých výkonech. Scenérie se téměř nestřídají, hudební doprovod zde téměř není, jsou zde scény na jeden záběr bez zásahu střihače, a především jsou zde herci, kteří jsou schopni ten film utáhnout. Po dějové stránce se jedná o velice zajímavé a neveselé vztahové drama, kde nálada postupně houstne a na konci už nic nebude jako dřív. Film pojednává o matce, která už 15 let žije sama se svými dvěma syny v domě, který získala po rozvodu. Ale už jí docházejí síly, a tak chce dům prodat a z utržených peněz si otevřít restauraci. A zatímco jeden syn jí, dá se říci, podporuje, ten druhý o tom nechce ani slyšet. Jak už jsem napsal, právě malost tohoto snímku z něj dělá to, co je, totiž nadprůměrný film, který dokáže velice zaujmout. Z filmu prostě čiší jakási neopakovatelná atmosféra, která mu rozhodně dodává na zajímavosti a především na kvalitě. Takže rozhodně mám po zhlédnutí filmu dobrý pocit a opět jsem se přesvědčil, že ke štěstí nepotřebuji vždy jen hollywoodské trháky, ale naopak, že takový malý nenákladný komorní příběh z Evropy není občas na škodu. Je to za čtyři hvězdičky. (19.11.2008)

Již minimalistické úvodní titulky vás dobře připraví na formu tohoto snímku. Několik málo lokací, pár herců, žádná hudba (s jednou malou výjimkou v závěru) a spousta dlouhých emocionálně vypjatých scén nez jediného střihu či pohybu kamery. Opravdu velmi komorní francouzský počin o nelehkém soužití členů jedné rozpadlé rodiny ve velkém venkovském sídle. Stupňující se napětí mezi výtečně napsanými a zahranými postavami je středobodem Holého vlastnictví. Nenápadný, ale o to lepší "malý velký" film. (07.07.2007)

Matka dává lásku, otec peníze a synové na základě vlastních preferencí přestávají být nestraníky. Soukromý majetek o rozkladu již tak neúplné rodiny je do morku kostí komorní drama. Příjemné jako mráz zabodávající se do tváře, plné mlčenlivých „domysli si, co si myslí“ záběrů a s náležitě neuspokojivým otevřeným koncem. Formou, obsahem, dokonce ani (nejspíš úmyslně) unaveným herectvím Isabelle Huppert nad jinými neční. Prorocky se odvažuji tvrdit, že Joachim Lafosse francouzskou ani belgickou kinematografii nespasí. 65% (30.01.2012)

Velice slibně rozvinutý příběh o soužití matky se dvěma dospělými syny (lsabelle Huppert ve svých 51 letech vypadá hodně mladistvě a zase naopak Jérémie Reiner v 25 letech působí téměř o 10 let starší a tak mi to opticky na matku a syna moc nesedlo). Chybělo mi jakéhokoli vysvětlení příčin "zvláštního" chování matky k bývalému manželovi a v podstatě i k synům, a škoda konce "do vytracena", to že nakonec přeci jen opustili dům nic nevyřešilo, nebo snad ano? (17.12.2008)