Útěk do divočiny

„Aljaška? Pred akým peklom to utekáš?“ Napriek živým podporným figúrkam (skvelí Vaughn a Stewartová patria len k špičke ľadovca pozoruhodných ľudí, akých hrdina na svojej road movie postretal) a ďalším parádnym plusom (prekrásna výprava, silný scenár) by som si ÚTEK DO DIVOČINY druhý raz nepozrel (GRIZZLY MANA áno – a už som to aj splnil) a ak áno, tretí už asi nie. Chýba mu návyková zábavnosť (nie v štýle komédie) alebo je prehnane dlhý. Musím ale dať 80%, lebo mám rád JEREMIAHA JOHNSONA a toto je jeho moderný remake. Navyše vznikol podľa skutočných udalostí (ale to vraj aj JEREMIAH JOHNSON...), čo mu dodáva zvláštnu „osudovú“ atmosféru. Najviac sa mi ale páčil pocit, ktorý neviem opísať, no ktorý sa vedľa mňa na gauči uhniezdil najneskôr pri desiatej minúte a do konca neodišiel – snímka na mňa pôsobila nezávisle. Ako keby si jeden starý prefajčený kontroverzný rebel zobral do vrecka ošúpaného kabátu zopár miliónov dolárov, ktoré si zarobil za HRU a iné komerčné blbosti, objednal si na tri mesiace otrieskanú dodávku, nasáčkoval do nej kameramana, zvukárov a hercov, sám si sadol za volant a niekde s prepáčením v prdeli sveta (ale v krásnej prdeli sveta) za pár šupov strieskali poetický film, ktorému je jasné, že ťažké milióny tak či tak nezarobí a tak sa nebojí experimentovať. (27.05.2011)

║Rozpočet $15miliónov║Tržby USA $18,354,356║Tržby Celosvetovo $56,255,142║Tržby za predaj DVD v USA $15,040,188 //počet predaných kusov 779,449║ Krásny film bez umelých prifarbení o putovaní prírodou a o boji za rozumnú myšlienku nad tým aký je svet ľudí nespravodlivý, rýchly, nevďačný, nesúdržný,... /85%/ (06.11.2008)

Adrenalínová debilita, vezúca sa na vlne toho, čo sa považuje za dobrodružné. Nie v mysli, ale v odraze mnohých myslí sprostredkovaných rôznymi spôsobmi. Dobrodružnými web stránkami, facebookom, videofilmami, festivalami horských filmov, magazínmi, cestopismi a podobne. Toto nie je útek od spoločnosti, ale egoistické užívanie si výdobytkov na základe rád podávaných uvedenými lákavo sa blyštiacimi informačnými zdrojmi. Presne ako sa uvádza v obsahu: tu ide o snahu svetu ukázať, ako byť výnimočný medzi výnimočnými! Čiže presne, to, k čomu nabáda celý reklamno-zábavno-náučný priemysel a presne to, vďaka čomu vzniká masa výnimočne výnimočných, športovo zdatných, no zároveň myšlienkovo aj výzorovo neuveriteľne príbuzných indivíduí. Kmeň alternatívy, zdieľajúci snahou vytvoriť alternatívu alternatívnej alternatívy sa vracia k zatuchnutej politickej konzervativite a už vytvorenému mocensky fašistickému systému. To, že niektorí z nich pri túžbe žiť v lese neovládajú botaniku, no zároveň sa cítia byť povolaní živiť sa zmesou paleo stravy a bylín, je len a len pre takýchto vševedkovských všadebolov príznačné. Hoci, ako film ukazuje, niekedy aj veľmi smutné. (14.05.2014)

Pokud jeden z účelů filmu může být poskytnout divákovi to, co by sám nemohl zažít, pak Into the Wild boduje na celé čáře. Sean Penn určitě dobře věděl, že třebaže vzdát se všeho a utéct pryč je z materialistického hlediska to nejjednodušší, tak dnešní lidé, mající své odpovědnosti, si tento "luxus" prostě dovolit nemohou. Útěk do divočiny však tuto touhu, která občas dolehne snad na každého, dokonale kompenzuje a umožní každému člověku v dnešním hektickém světě aspoň na 148 minut do té divočiny utéct. Přesvědčivý Emile Hirsch, výborná kamera a nádherné přírodní scenerie - to je jen základ, více totiž oceňuji, že příběh nesklouzává k lacinosti a předvídatelnosti ani v kritických momentech. 8/10 (01.08.2008)

Americká krása dovedená do extrému. Tam, kde ve své filmové reflexi končí coby tvůrce Sam Mendes (odchod dětí z dysfunkční rodiny...), odtud začíná své podobenství vyprávět herec a režisér Sean Penn. Dvě časové roviny - aktuální a retrospektivní, které obě dvě lineárně směřují k splynutí, obsahují silný příběh člověka, který na útěku před rodiči a civilizací nachází sám sebe i prožitek skutečného života. Člověka, který porušuje onu symbolickou Kazanovskou tichou dohodu a odmítá věcmi a penězi nahrazovat pocit štěstí. Co na tomhle dokonalém filmu vyzdvihnout především? Asi režijní invenci Seana Penna. Tohle zlobivé dítě Hollywoodu přerostlo škatulku herectví a dospělo v plnohodnotného umělecky založeného tvůrce - jeho režie ani scénář nepostrádají invenci, složitě strukturované herecké i dějové celky, účelnou zkratkovitostí přebíjí rutinu, kterou se navíc Penn nebojí ozvláštnit čistě poetickými a uměleckými vložkami (detaily zvířat, plynutí mraků, prolínačky, zpomalovačky...). Často je film estetizován klipovostí, záběry, kdy nad kamerou přejíždí nákladní vlak či kamión, pasážemi podkreslenými jen hudbou...jsou to jakési milníky fázující plynutí děje a přechody mezi oběma stěžejními časovými rovinami. Určujícím znakem jsou také až divácky ohromující jízdy kamery, kdy počátek je vždy snímán z velké perspektivy k zvýraznění krajiny, uvnitř ní se skrývá bezvýznamný člověk (jízda uvnitř Coloradského kaňonu nad řekou, Aljašské záběry, především příjezd a závěr...) Penn se nebojí experimentovat, ale jeho režijní rukopis už je zažitý a dobře čitelný (místy mi některými scenériemi a záběry připomínal třeba jeho Přísahu), vkládá do něj mnoho symboliky (opasek...) a důrazu na pradávnou ritualizaci života... Nedílnou součástí působení snímku je vynikající hudba Eddieho Veddera z Pearl Jam. Jeho až folkový projev pouze s akustickou kytarou i jeho celková osobnost přesně zapadají do modelu příběhu a jeho vynikající texty mnohdy posouvají jeho vyznění dál... Casting je tradičně u Seana Penna bezchybný (vždyť je sám hercem), zvláštní uznání zaslouží ale především představitel hlavního hrdiny Emile Hirsch, který je fyzicky (alespoň podle závěrečné fotografie) podoben skutečnému Christopheru McCandlessovi. Penn skutečně neplácá do větru...natočil film, který postihuje nějaký hlubší proud v současné západní civilizaci, kde se ve své cyklicitě vývoje objevuje kdosi jako post-hippies... (v českém prostředí třeba ohlas ve Vorlově Z města cestě...) Happiness is real only if shared! (19.03.2008)