Divoši

Poněkud matoucí název navozuje dojem nějakého dobrodružného příběhu z koloniální éry nebo dobývání Divokého západu. Ve skutečně jde o komorní psychologické drama sourozenců, kteří se vyrovnávají s vážným onemocněním a posléze i úmrtím otce a zároveň s krizí středního věku, která zahrnuje nejen tápání v oblasti citových vztahů, ale i v oblasti profesního směřování. Pokud nemáte odvahu na změnu životního stylu (a ta se s přibývajícími roky stále snižuje), snadno velké city směníte na drobné a představu vlastní rodiny obětujete na oltář pohodlného přežívání. Snímek se může opřít o dva špičkové charakterní herce, kteří odvádějí maximum, a o citlivou režii se smyslem pro detail a intimní vyjádření emocí. Z Divochů je tak nějak cítit, že je natočila žena. Celkový dojem: 85 %. (11.10.2013)

Tamara Jenkinsová dosáhla něčeho velmi neobvyklého – její příběh totiž nutí diváky zároveň se smát i plakat. Tak praví oficiální program Febiofestu. Nevím kdo to psal, ale já ani neplakal, ani se nesmál. Žánrové označení komedie u tohoto filmu rozhodně není namístě, hodí se spíše jenom to drama. Film pojednává o ženě, krásné ženě středního věku, která je tak trošku looser a pomalu si to uvědomuje. Má staršího bratra a otce, který po odchodu matky výchovu svých dvou dětí nějak neřešil. Teď nastává chvíle kdy se mají děti o starého otce trpícího demencí, hrubým chováním a tvrdohlavostí postarat. Není to ani tak film řešící otázku zdali domov důchodců nebo ne. Je to film ukazující vývoj jedné ženy zapříčiněný několika náhlými událostmi. Ženy kterou excelentně ztvárnila Laura Linney a zde si otevřeně přiznejme ze P.S Hofman zde hraje až druhé housle (ačkoliv skvěle). Tamara Jenkins podkresluje příběh záběry na uniformovanost satelitních městeček a konfrontuje to tak vlastně s automatikou některých rozhodnutí v životě lidském. Na závěr jak už tu někdo psal: „Poklona před paní scénáristkou/režisérkou.“ Skvěle odvyprávěný nezávisláček. (11.04.2008)

CITÁT - Za vaše hovna nejsem placenej.......... Tedy asi to je k smíchu, ale já se nesmál. Je to spíš šíleně smutný. A čeká nás to všechny. Nejdříve se postarat o své rodiče, v tom horším případě o oba dva no a pak to čeká nás. Máte už nějaké děti, které se o vás ve stáří postarají? Člověku je z toho do pláče. Skvělé herecké výkony obou hlavních protagonistů Johna (Philip Seymour Hoffman) a Wendy (Laura Linney). CITÁT - Jsme příšerný, příšerný, příšerný děti!!!........ John a Wendy maj problém ze svým otcem, ale zároveň mají problém i se sebou. Také nemají svůj život zrovna v laině. Sledujeme jejich zvyky, kréda, krachy a lži. Je to celkem depresivní snímek a skoro jsem ho probrečel. Takovej naturalizmus střiženej magickým realizmem. CITÁT - Ty brečíš??........ (24.08.2012)

I přes to, že si myslím, že jde o velmi důležitý film, jsem naprosto přesvědčen, že nebýt shody náhod (kdy jsem zaměnil Stoneovo Savages za Jenkins The Savages) nikdy bych se na tento film nepodíval. Nemám rád dialogová drama, nemám rád natahované a pomalé příběhy a nemám rád režisérky (do filmů cpou moc emocí). I přes to všechno jsem film shlédl až do konce a jsem za to rád. Málokdy se vidí tak dokonale sehraná herecká dvojice jako je Linney a Hoffman. Sakra proč Linney nedostala za toto Oskara? Kdo uvidí neuvěří jak moc dobrá herečka to je. Jen kvůli ní a Hoffmanovi dávám 4 hvězdy jinak spíše doporučuji na lehce depresivní večer. (16.06.2013)

Nechtěl bych mít na krku současně čtyřicítku, depku a dementního otce. Ale špatné věci (dále třeba smrt) si člověk nevybírá, ty přicházejí samy a bez zaklepání. Nenásilně úsměvní, věrohodně smutní Savageovi vyzývají k otevřené debatě nad ne zrovna příjemnými věcmi, o nichž sami bez uzardění přemítají. Neochotu zlehčovat jinde zlehčované bych si společně s nikam nespěchajícím tempem vyprávění tipnul za největší překážku na cestě k masovému diváctvu. Savageovi zaslouží naslouchající pozorovatele přinejmenším stejně jako výkony Hoffmana a Linneyové záplavu superlativů. 90% (08.06.2008)