Persepolis

Persepolis jsem možnost shlédnout krátce po zahájení třeboňského AniFestu a hned mi bylo jasné, že se dívám na vítězný snímek ročníku 2008. Mimořádně emotivní autorský počin natočený podle světově proslulého komiksu Marjane Satrapi mě nadchl svou atmosférou, grafickým pojetím a tím, že se velmi zřetelně odlišuje od drtivé většiny současné komerční animované produkce. Je to prostě úplně jiná liga. Film, který od mainstreamu hluboká propast. Nedává divákovi nic zadarmo a není typickou rodinnou podívanou. Jde o dílo z artových vod pro zralého diváka. Jeden z absolutních vrcholů animované produkce. Celkový dojem: 100 %. Považuji ho za velmi zdařilé rozvinutí komiksu, je výtvarně bohatší a obohacené o typicky filmový rozměr. Vážné téma je přitom podané odlehčeně, s řadou drobných vtípků a gagů (punkové heslo na bundě, nákup nahrávek na černém trhu, vyrovnávání se s nevěrou partnera). Úsměvná idyla se jediným střihem změní v minové pole, kterým běží zfanatizované děti pro štěstí ve slibovaném ráji...Snímek o dospívání ve složité politické situaci v nesvobodné zemi, kde se řada banálních situací může změnit v kruté drama, o střetávání kultur a hodnotových žebříčků, o hledání vlastní identity, lásky a zázemí. Film je dobré vidět s určitou dávkou znalostí o íránské historii, ale i bez ní je to skvělá jízda. Podle nálady hrdinky se řídí i barvy ve filmu - v převážné většině je vyroben v černobílém provedení. (16.05.2008)

Zlinfest 2008: Zatím největší zážitek letošního zlínského festivalu mi trochu překvapivě přinesl tento animovaný snímek. Dívka Marjan nám v něm vypráví o nesvobodném životě v Íránu a později v Rakousku, kam ji rodiče poslali, aby ji uchránili před írácko - íránskou válkou. Film nám nabízí vtipný pohled na íránské dějiny a také do nezvykle emancipované íránské rodiny. Žádný zahalený obličej, žádný strach z rozvodu...Obrovská touha po svobodě. Nejvíc mě pobavilo spojení íránská dívka & punk! Na závěr ještě nesmím opomenout skvělou animaci celého filmu. (02.06.2008)

"Tolik jsme toužili po štěstí, že jsme zapomněli, že nejsme svobodní" Věřit v reinkarnaci a moci si na mapě světa vybrat místo, kde bych se chtěl v příštím životě narodit, můj zrak by jistě nespočinul na území jihozápadní Asie. Jenže některé věci si nevybíráme, některé věci musíme akceptovat takové, jaké jsou a nějak se s nimi poprat. Marjane Satrapiová pochází z Íránu, z krajiny, o které má asi málokdo přehnaně pozitivní mínění, nicméně z krajiny, kde také žijí obyčejní lidé se smyslem pro humor a kupou obyčejných starostí. Bohužel i starostí méně obyčejných, nad kterými my, kterých se přímo netýkají, rádi přivíráme oči. Jednu z možných cest, kterak tyto starosti nebrat na lehkou váhu a zároveň z nich nezešílet, představuje Persepolis, původně půvabný komiks, nyní neméně půvabný animovaný film. Satrapiová postupně vzpomíná na své vzpurné dětství, puberťácký idealismus, dospívání „na západě“ a první krůčky neprobádanými vodami „angažované“ činnosti. Tato dáma, sympatická mimo jiné snahou o upřímnost k divákům i sobě samé, vyniká vřelým vztahem k nadsázce a schopností pohlížet na některé události se zdravým odstupem. Kromě toho, že zvíte něco o komplikované íránské politické situaci a obdobně nesnadném postavení tamějších žen, uslyšíte, co asi probíhá hlavou dozrávající dívce a uvidíte, jak na íránské škole probíhá seznamování studentek s Botticelliho Zrozením Venuše. Pro život autorky platí známé úsloví „uvěřím čemukoliv, ovšem za předpokladu, že je to naprosto neuvěřitelné“. Věřil jsem každé slovo – něco podobného dokáže vymyslet jedině život. Zdaleka nejpůsobivější byla poměrně obsáhlá pasáž situovaná do Vídně, pracující nadále s autorčiným oblíbeným sarkasmem a navíc uštědřující nepříjemné podpásovky nádhernou definicí toho, co považují za anarchii na východě a co považují za anarchii ve „vyspělých zemích“. Ti první neváhají vzít do rukou zbraně a vyběhnout do ulic (i když to k ničemu nevede), ti druzí si dají scuka v nějakém lesíku, píjí ohnivou vodu, kouří dýmky míru a zpívají protestsongy (což nejenže k ničemu nevede, ale hlavně to nikoho nic nestojí). Jestliže nedokážu vyhmátnout nějaký neduh ohledně obsahu a pojetí příběhu, režii bohužel musím vytknout dosahování kýženého dramatického efektu malinko kostrbatou cestou. Rovněž zamrzí podceňování nespoutaných vizuálních možností animovaného filmu. Někdy by jeden svěží nápad animátorů vydal za hromadu slov, jež se díky citlivě vybraným dabérům dobře poslouchají, ale u tohoto média by člověk přeci jen raději více zaměstnával oči. Ani tyto kaňky ovšem nezačernily mou mysl natolik, abych svůj komentář zakončil jinou dvojicí slov než: Silný zážitek. 85% Zajímavé komentáře: Renton, liborek_, ScarPoul, czejny (24.05.2009)

U tohoto filmu mě zajímal tvůrce. Že má Marjane Satrapi nevšední talent a schopnosti o tom nemůže být ani pochyb. Když o tom člověk přemýšlí v jistém smyslu, tak jen málokteré ženě ze Středního východu bylo dopřáno dosáhnout takového štěstí, aby se prosadila v komiksové nebo filmové branži s vyprávěním svého života. Cením si toho, že měla takovou odvahu pustit se do celovečerního kresleného filmu, který byl v její rodné zemi předem odsouzen k zákazu. Vraťme se však k ději, v něm běhají cizokrajné kreslené obrázky, s kterými film částečně stojí a padá. Marjane Satrapi sděluje vzpomínky a myšlenky prostě a bez okázalostí. Pokud se někdo alespoň maličko zajímá o problematiku islámu a historii, tak zde není také nic převratného, co by vyloženě překvapilo. Největší kvalitou příběhu je emocionální působivost, která je nejsilnější stránkou filmu. Sluší se dodat, že na filmu je pozoruhodné i to, že animovaný film pro dospělé dokáže tak hluboce zaujmout. (05.08.2010)

Z Persepolis jsem měl podobný pocit jako z četby Lovce draků - dojemný, smutný, ale místy i mile vtipný příběh vyrůstající dívky v islámské zemi, která se zmítá v prachu revolucí a válek. Film velice pěknou formou jednoduché (ale velice výstižné) animace popisuje dění v Íránu konce dvacátého století. (24.01.2008)