Sněženky a machři po 25 letech

S hodnocením nakonec překvapuji i sám sebe. Hned narovinu přiznám že po komediální stránce je film hotová tragédie. On tragikomicky skutečně působí. Hudba, postavy které řeší své problémy a hodně sentimentality, kdy si člověk uvědomí že skutečně nikdo z nás nemládne. Film působí místy neuvěřitelně depresivně. Některé scény škoda mluvit, ale posledních asi 30 minut to člověku celé nějak začne docvakávat. Tady asi vůbec nešlo o to trumfnout původní kultovní Sněženky. Tady jde o vážná temata. Musím konstatovat že tvůrci nakonec odvedli překvapivě dobrou práci. 40% (12.06.2009)

Kdyby na začátku filmu přišel Viki a místo dřepkins zařval "fucking", divák by dostal mnohem větší přehled, o čem tento film vlastně bude. Nova je kabrňák, nedávno jsem poslouchal jejího ředitele, že ČT1 vlastně stojí úplně za hovno, protože má reklamy, díky kterým sice přispívá na české filmy, ale Nova, to je jednička ve tvorbě a podpoře filmů. Pane Dvořáku, neviděl jsem ani jeden film, který přišel od Novy a stál za víc, než vaše seriálová tvorba. Sněženky neporušily staré pravdilo, je to film plný nefungujícího humoru a pseudopsychologických až téměř myslitelských sraček, které nezabodují a celkové úvahy hlavní postav se plácají v kalužích chcanek, které ze sebe dostali jako o 25 let mladší. To je celkem průser, pokud 17ti letá postava nabídne mnohem inteligentnější zamyšlení, než dospělý člověk s dětmi v postpubertálním věku. John už asi spřádal plány na politickou kariéru, jinak si neumím vysvětlit tak nemožný scénář. Režii si pochopitelně musel vyžrat kamarádíček z Novy, proto tento film natočil zcela nezkušený Tauš, který se živý jako rejža pořadu "Hvězdný reportér"... páááni, to je fakt dřina se dnes dostat k točení filmu. Snad si Nova dost nahrabala, aby mohla v televizních novinách udělat reklamu další sračce a pak schrábnout prachy z jejího výdělku. Nouze o takové případy jistě nebude, neboť české sračky v kinech budou stále a nemyslící diváci na nich rovněž.. 15% 21.11. 2010 (21.11.2010)

Jejej, to je ale zvláštní film. Koncipovaný jako hit zimní sezóny, ale pokud nepočítáme product placement (kvůli němuž ale diváci nechodí do kina), tak tu nejsou vlastně žádné znaky typické komerční zábavy pro masy, jaké mají např. nechutné snímky Marie Poledňákové. _____ Sněženky a machři po 25 letech jsou velmi hořké, smutné a fascinujícím způsobem "rozviklané" dílo, které jako vyprávění nedrží pohromadě, ale jako generační výpověď je to nesmírně silné a komplexní. V té trapnosti, hluchotě a prázdnotě se zračí všechny nezdary, jež potkaly lidi, kteří zažili listopadový převrat. ______ Předpokládám, že se k tomuto filmu budeme vracet s odstupem let podobně jako se tomu stalo s Dědictvím Věry Chytilové a Bolka Polívky. S ním sdílí povadlé Sněženky mnohé rysy; především mudrlantský moralismus - který osobně nijak nevyznávám, ale chápu ho. Ale právě proto, že Machrům po 25 letech - na rozdíl od Dědictví, jehož vážnou rovinu překrylo kultovní hláškování - chybí záchytný humor, bude tento film chápán jen jako "johnovské memento" a pesimistický pohled na roky, jež právě prožíváme.______ Říkám to s plným vědomím toho, že pokládám střetnutí Johnova a Pelantova scénáře s Taušovou režií a kamerou od Chadimy za podivně nefunkční celek. Ale "chyby", omyly, rozpaky a neobratně vykoktaná poselství také o něčem svědčí... Vlastně mě to dost zasáhlo, i když nejsem ve věku hrdinů. _____ Rád bych někdy zkusil srovnat různé typy "lidových filmů", Hřebejkem počínaje, Poledňákovou a Účastníky zájezdu pokračuje a Sněženkami konče. Hodně bychom se z toho dozvěděli o národní povaze a společenském klimatu i podmínkách kulturního provozu. ______________ P.S. Jinak mě dost překvapuje, jak povrchně si spousta lidí pamatuje první film a má ho zafixovaný jako něco humorného a "kultovního". Obávám se, že ta kultovnost mu dost ubližuje. Stejně tak mě udivují otázky "proč to pokračování vzniklo", nebo rádoby dobré rady "nemělo to nikdy vzniknout". To je prostě krátkozraký fetišismus, který si hýčká původní film jako něco úžasného a "příjemného", brr. (21.12.2008)

Před pětadvaceti lety kultovní komedie, po pětadvaceti letech smutná zimní deprese, ve které se zoufale motá několik stářím zkroucených duší. Bylo by to odvážné ohlédnutí, kdyby Radek John nesklouzával k bezkrevnému deklamování původních hlášek (tvoří minimálně půlku dialogů!) a posunul hrdiny trochu dál. Bohužel dochází jen k tomu, že všichni zjišťují, že jim dávno není dvacet let a vlastně už ani dvacet pět. Pokud se v tom mají duševní důchodci v publiku poznat, je to příliš chabá náhražka, kterou nezamaskují ani jako vždy kvalitní Brzobohatý a Freimanová (ostatní zjišťují, že odválet teenagersky rozjíveným stylem pár hlášek už prostě v padesáti nejde) nebo sentimentem nadopovaný soundtrack. Jediné co zmatenému divákovi zbude jsou ozvěny originálu, dostávající v opuštěné chatě, po které bloumají zapomenutí hrdinové a ztracené iluze, nečekaně hořkou příchuť. Osobně jsem docela zvědavý, jestli tahle filmová variace na třídní srazy po pětadvaceti letech někoho osloví. A věru to není o zavírání očí před realitou nebo požadavkem na příjemný český film, který pohladí. Je to o přístupu. Vážně by nás mělo bavit sledovat, jak milovaní hrdinové pláčou nad životními strastmi, aby si je pak odjeli dál pěstovat na konci filmu? Zestárli jsme. Všichni. S tím rozdílem, že autoři se toho, čeho se na nich dopustil zub času, na stříbrném plátně vyrovnat nedokázali. (13.12.2008)

... aneb kterak se čtyřicátníci chovají jako teenageři a není to vtipné, jen trapné, a kterak v mezičasech smutně filozofují o svých víceméně podělaných životech a taky to není vtipné (trapné o něco méně). Pro mě 30 minut koncentrované nudy (potom jsem vypnula TV a vzala si knížku) a plivnutí na můj oblíbený film. Když slyším slovní spojení "hořká komedie", obvykle mě chytne kopřivka a tohle je vyloženě prototyp hořké komedie. Děkuji, nemám zájem. Zklamaná nejsem, prostě se naplnila má nulová očekávání. 39% (24.11.2009)