Režie:
Roy AnderssonScénář:
Roy AnderssonKamera:
Gustav DanielssonHrají:
Jessika Lundberg, Patrik Anders Edgren, Bengt C.W. Carlsson, Håkan Angser, Eric Bäckman, Nils Westblom, Holger Andersson, Ola Stensson, Johnny Grahm (více)Obsahy(1)
Podobne, ako iné Anderssonove filmy, aj táto čierna komédia sa sústredí na groteskné a tragikomické aspekty ľudskej existencie. Podobne ako v prípade predchádzajúcej snímky, aj tento film tvorí päťdesiat krátkych skečov, ktoré boli v priebehu takmer štyroch rokov nakrútené bez akejkoľvek digitálnej úpravy a s jediným profesionálnym hercom. Výsledkom je štylisticky jedinečné dielo, ktoré je zároveň originálne a zábavné. (RTVS)
(více)Recenze (108)
60 %. Ale jenom za tu fintu s ubrusem ()
síce to nebol pre mňa až taký zážitok ako pesničky z druhého poschodia, ale pekné od anderssona, že si ponechal tie krásne studené farby a obrázky obnaženej absurdity ľudských životov. s mimoriadne vtipným záverom ()
Andersson je upřímější a brutálnější než v 2nd floor, za vše perla ze začátku, a že je to náhrdelník: http://www.youtube.com/watch?v=hnyslj2gRfM&feature=related ()
úsměvné, chapu ty nízké hodnocení, protože tento film vyžaduje po divákovi trpělivost, naprostý klid, soustředěnost a naladěnost na film podobného žánru, takže nedoporučuji shlédnout po těžkém dni v práci. Já jsem naštěstí naladěná byla... ()
Tak často zmiňovanému srovnání s Písněmi z druhého patra se skutečně dá těžko vyhnout. Tedy, je to stylově hodně podobné, liší se snad v objektu zájmu - Písně mířily spíš na "lidstvo", tady byl v centru pozornosti "člověk" (no, většinou spíš v centru nepozornosti). Dobré, nápadité, intimní, lidské (ale ne počesku "hřejivě lidské"...). ()
Velmi zvláštní a (alespoň pro mě) celkově obtížně uchopitelný počin Roye Anderssona. V podstatě nesouvisející mozaika nic nevypovídajích scén, bez děje, který by stál za řeč, zato s pořádně silnou dávkou deprese. Pokud máte pocit, že je váš život šedivý, chmurný a neuspokojující a přemýšlíte o sebevraždě, je tohle film přesně pro vás. Po jeho zhlédnutí už budete mít jasno, stačí se rozhodnout zda břitva ve vaně nebo prášky. ()
Kouzelné švédské panoptikum příběhů pábitelů z přízemí společnosti. Je to taková sbírka živých obrazů kolorovaných sychravým počasím, barvami starých zářivek, deziluzí, bezradností, nudou... tak jak to někdy v životě bývá. Obrázky ze života, jako bychom je viděli nehrané, jako bychom jimi procházeli. Dost mi to připomíná Hrabala, jeho příběhy o ničem, ten je ale dokázal rozsvítit nečekanými metaforami. Tady je to víc šedivé, nevlídné, vybledlé... Mně se to líbilo, i ty scény, téměř bez pohybu s syrovými dialogy , vybledlé barvy, scény jako obrazy. Komedie to zrovna není, musí na to být člověk v správném rozpoložení, mít k tomu sklenku suchého vína nebo dvě. Čím víc, tím líp, líp to pochopíte. ()