NHK ni jókoso!

Ačkoliv si to mnozí jedinci neuvědomují, existuje jistá hranice, kterou když překročí, tak se jejich celý život, ideály, které měly, sesypou jako domeček z karet. Za pomyslným překročením hranice si můžeme představit celé spektrum životních událostí... Výpověď ze zaměstanání, zdravotní komplikace, ztráta milované osoby... Nebo prostě jednoho dne jdete po ulici a uvědomíte si, že je toho na vás prostě moc a nadále se s okolním světem nedokážete vypořádat. Přesně takový problém má ústřední postava seriálu - Tatsuhiro Satō. A tímto problémem pro něho všechno teprve začíná. Satōvi je 22 let a jeho komplex se rozšířil natolik, že se z něho stal hikikomori. To je jinak řečeno jedinec, který se izoloval od lidské společnosti ve svém bytě a ven vychází pouze pro jídlo a výhradně v noci (počet lidí trpících tímto komplexem se jen v Japonsku odhaduje na cca. 3 600 000). Tolik ke striktnímu úvodu. NHK mě jednoduše strhlo hned od začátku. Satō je pro mě takovou ikonou lidské společnosti v jejích temných aspektech. V takových které vyrábí jako vedlejší produkt. Dalo by se říci, že to, že je Satō hikikomori je v podstatě pouze jeden z jeho menších problémů. Jako hikikomori projde jistou evolucí, kdy se navíc přibalí jeho záliba v Loliconu (lolita komplex) / pedofilii, snaze o sebevraždu, závislosti na online počítačových hrách, úpsání se pyramidové společnosti, apod. Vždy, když se jeden problém podaří vyřešit, téměř vzápětí se objevuje další. Na této osvícené cestě za spasením Satōvi pomáhá dívka Misaki Nakahara, která se mu jednoho dne téměř zničeho nic nabídne, že mu pomůže, aby se svého hikikomori stavu nadobro zbavil a aby se tak opět navrátil k normálnímu životu mezi lidmi. Jediné co Satō musí udělat, je podepsat společný kontrakt, kde se Satō zavazuje, že bude poslušně chodit na pravidelná sezení s Misaki, která mu zde bude pomáhat s překonáním jeho problému za pomoci vlastní metodologické pomůcky, kterou sama vytvořila. Postavy jsou dobře vytvořené a zaujmou na první pohled. Misaki je neobyčejně roztomilá, Yamazaki (Satōův soused a kamarád ze střední školy) správně ujetý svým pro změnu otaku komplexem a Satō je prostě Satō :D. Jak jsem již zmínil, příběh krásně poukazuje na jisté negativní prvky ve společnosti. Mě obvzlášť dostala právě část s chycením se do pyramidového systému. Příběh možná působí úsměvně a místy se člověk opravdu dobře zasměje ale po pečlivějším zkoumání je NHK skvělou sondou do temných (ale jistě ne těch nejtemnějších) koutů lidského pokolení. Víc již nebudu prozrazovat, abyste nebyli ochuzeni o progress v příběhu a záměrech jistých postav... Příběh i animace se mi líbily a o postavách a jejich prokreslení nemluvě. Za sebe jsem spokojen a seriál mi nezbývá než jen vřele doporučit. (29.09.2012)

Ještě nikdy jsem nad svým hodnocením tolik neváhal, jako zde. Během sledování jsem se někdy smál, někdy jsem byl smutný, někdy jsem musel přemýšlet nad okolním světem a jindy zase nad sebou. Dokonce byly chvíle, kdy jsem dělal všechny tyto činnosti současně. Pokusů o psychologický výtvor jsem viděl už několik, ale nikdy nebyly podány zábavnější formou a dost jsem se u nich nudil. Tady jsem se zaujetím sledoval každou scénu. Čím je pro mě seriál odlišný od ostatní produkce, je především očekávání dalších scén. Obvykle jsem zvědavý, jak vše dopadne a těším se na budoucí vývoj. Tady jsem po celou dobu v budoucnosti viděl spíš jen čerň. Každopádně jde o příjemně originální příběh, který každého určitě i něčemu novému naučí, a snad se podobných seriálů dočkáme i v budoucnu. (12.06.2008)

Welcome to the N.H.K je nesmírně obtížné na hodnocení pro mě, jak zvlaštním anime to je. Během sledování si moc nepamatuju, kdy bych prožíval jinou náladu než suchou depku, kterou sem tam nějaký gag nechal na pár vteřin uspat, aby se o to silnější poté o pár probudila. Nebylo mi příjemné prožívat slasti, ale v drtivé většiny strasti Satoa, modlil jsem se, aby se mu dostavilo štatnější období pro jeho ale i to mé dobro. Jenže ono to tak doopravdy asi bývá, zázraky se nedějí a těžko se mi smiřuje s tím, že štěstí nebyla užitá ingredience. Postava Satoa je vůbec symbol naprostého dna a ani zbytek grupy není o nic odlišnější. Vyčítám seriálu, že všem postavám (Yamazaki budiž výjimkou) zabraňoval si uvědomovat vážnost jejich situací, dokud to nezašlo až k samotné otázce bytí či nebytí. Například ostrovní pasáž mi přišla kvůli tomu silně nevěrohodná, což mi v mých očích už do konce seriálu zdiskreditovalo mnoho postav a nikdy už jsem si u nich nezískal sympatie zpátky. Někdo to tu zmínil, ale s odchodem funky postavy Yamazakiho ztratil seriál svůj náboj (Yamazakiho rozchod byl jasně nejlepší díl) a i přes mírně dramatický konec to už mou skleslou náladu nevytrhlo, nevzrušilo, nepřekvapilo. Jednoduše mi to nesedlo; neodpírám NHK své nesporné kvality v rámci psychologie, neobvyklé téma a nezvyklé volby v lidském životě, které nepotkáváme na denním pořádku. Objektivně je to výš, za mě lepší 3* P.S.: Ten první ED je jeden z největších bizárů, co jsem v anime viděl. (30.03.2017)

VýtečNé psychologické drama dotýkající se problémů moderní společnosti jako sociální izolace, závislost na počítačových Hrách, pyramidový marKeting apod. Na povrchu často přecHází v Komedii, ale v jádru se jedná o temnější a místy dost depresivní seriál. Ač jsou všechNy postavy tak trochu (nebo i Hodně) lúzři, všechny jsou svým způsobem sympaticKé a i přes mírnou přehnanost svých povah uvěřitelné. Všem se Naštěstí podaří alespoň trocHu poprat se svou životní situací, takže celKové vyznění seriálu není úplně negativní. Po skvělém začátku mi přišlo, že v prostředNí části příběH trochu stagnuje, ale konec naštěstí nezKlamal. Snažil jsem se zlé společnosti NHK a jejímu spiknutí nepodlehnout, ale nepodařilo se a nemůžu jinak, než dát plné hodnocení. (10.03.2008)

(SPOILERY) Prvé epizódy nastavili atmosféru, ktorá pokračuje väčšinu seriálu. Tu a tam sa objavia filozofické myšlienky na lepšie pochopenie stavu mysle deprimovaních ľudí a niekoľko pokusov pomôcť zmierniť hikikomori stav a prehovoriť do duše, ale väčšinou nič z toho, a skončilo to stále tým, že za všetko môžu iní. Aspoň že odhovára od samovraždy, čo je veľké plus. Nabáda na metódu, ako dostať hikikomori von - vyhladovaním :D Anime je veľmi orientované na mužské publikum, nepatrím medzi cieľové publikum (perverzáci, nezrelí chlapci so sklonmi k agresií, incels, nevďační závisláci), čiže na viac než polovicu seriálu sa nedalo pozerať, nevedela som sa s postavami stotožniť či vôbec sympatizovať s nesympatickými postavami. Ale epizódy o MLM zdvihli hodnotenie, nie preto, žeby som sa s tým stotožňovala, ale pre zmenu tento problém dobre znázornili, z obidvoch strán. O hikikomori som si pôvodne myslela, že môžno trpia nejakou traumou alebo že sú na nich kladené veľké očakávania, veľký tlak, ale podľa tohto anime sú hikikomori len leniví, rozmaznaní, nechcú dospieť a majú sklony k závislosti. Ironické, že tí, ktorí by mali pádny dôvod byť hikikomori sú tí, ktorí sa starali o hikikomori. (19.03.2021)