Síla slova

Tak strašně rád bych Denzelovi přihodil ještě tu čtvrtou hvězdu, ale čím víc se k filmu vracím, tím víc se mi prohlubuje pocit, který jsem měl už při jeho sledování. Rasismus je vždy velmi vděčným tématem pro film. Vzpomeňme Jako zabít ptáčka, Čas zabíjet, Útěk v řetězech, Hádej, kdo přijde na večeři...atd. atd.. V tomto filmu se Denzel Washington rozhodl převést na plátno skutečný příběh amerického básníka, novináře a politika Melvina B. Tolsona a jeho žáků, členů debatního kroužku, s nímiž triumfoval v mnoha soutěžích. Téma samo o sobě slibné - bojovat proti rasovému útisku slovem - ovšem Washington (snad kvůli režisérské nezkušenosti, snad kvůli tlaku studia) se nevyvaroval tradičním klišé hollywoodských filmů - významné pohledy, patetické tleskání na "vhodných místech"... Vlastní dějová linka je i při neznalosti dobových reálií snadno předvídatelná. V každém okamžiku je jasné, co bude následovat; jak to celé skončí je nasnadě. Přestože je film velmi dobře nasnímán a herci (zejm. Washington i oba Whitakerové) jsou dobří, slabinou je právě scénář. Film je o debatérech, o diskuzích, výměnách argumentů - i když se zajímavých diskuzí dočkáme, z větší části jsou to jen výměny citátů významných osobností, které mladí hoši a dívka sypou z rukávu jako chodící encyklopedie. Argumenty podávají silné, ovšem nijak originální, a zejména v závěrečné řeči Jamese Farmera Jr. se sází spíše na city a vytvoření silného patosu, který evidentně na Američany vždycky fungoval. Nehledě na to, že členové debatního kroužku měli v soutěži vždy za úkol argumentovat ve prospěch té "správné" věci (tzn. té, které sami v hloubi duše věřili a která byla podstatou boje proti rasové nesnášenlivosti). Ale kdo by se chtěl koukat, jak černoch v rámci soutěžního klání argumentuje proti odstranění segregace ve školách? Že film trpí hollywoodskou megalomanií je zjevné i z toho, že skutečný debatní tým pana Tolsona nikdy proti debatérům z Harvardu nebojoval ... Uspěl pouze proti Univerzitě Jížní Kalifornie a to navíc jen tak tak... Přesto má film kvalitu, kvůli níž je dobré ho vidět. Nevyniká originalitou, ale myšlenky v něm obsažené je dobré si stále připomínat a navíc, jak už bylo řečeno, má moc pěknou kameru... 3 a 1/2* (04.10.2008)

Síla slova, jak název napovídá, slova mohou být lichotivá, a nebo precizně zákeřná. Kdo o tom rozhoduje, pouze posluchač, který si je vyslechne. Hezká slova se poslouchají příjemněji než ta, co jsou kritická. Ač nejsem sečtělý a nikterak vědomostmi nabytý, tak dokážu ocenit, když někdo má hezkou adekvátní slovní zásobu a mnohdy obohatí můj slovník zajímavým nebo netypickým slovem. Určitě se tomu nechci bránit naopak to samo sebe posouvá o krok dál. Film byl přínosem pro svojí naučnost. Nicméně zasažen do doby, kdy se musíme zamyslet, jak to všechno fungovalo a jaká byla pravidla a zákony. Jasný jsme v Americe, kde to brali jinak, vyústilo to v mnoho a mnoho nepokojů. Bohužel v posledních letech se karta malinko obrací, a kde je ta spravedlnost teď? Síla slova se poněkud vytrácí a lehce si někdo může slova vyložit zcela špatně. Jak se má na toto podívat nezaujatý divák "pozorovatel", který nechce posuzovat, ale přesto si chce zachovat svůj názor. Odbourat předpojatost a nechat věci plynout, to asi není řešení. Každý by měl malinko jít vlastní cestou a zohlednit práva ostatních, ale určitě nejít cestou totální rezignace. To lze aplikovat na všechny ohledně migrace, války nebo snad rasové nesnášenlivosti, natož náboženské. Vlastní idealistická vsuvka, dnešní národy a víry se natolik mísí, že už nelze hodnotit jednotlivce. Jak to vše jednou dopadne, multikulti a hranice pozbydou významu. Je to jen myšlenka nebo jsme blízko toho, že je jedno odkud jsi, ale žiješ tu a tam, tudíž jsi součástí této kultury? Film ve mě zanechal hluboký dojem, ale každý to musí zpracovat sám a sám si udělat závěr. Nehledě na to kam a jakou dobu bude brát v úvahu. Krásných 5*. (29.12.2022)

Scénář: Robert Eisele .. Perfektní odsýpající dvouhodinovka neznámého amerického dějepisu. Další střípek z dějin amerického začleňování černochů do společnosti, tentokrát z doby, kdy otrokářství dávno pominulo, ale nerovný přístup ohledně lidských práv pokračuje nadále. Tah na bránu je zcela evidentní, ale je podán přesvědčivě, zručně, byť zaručeně líbivou formou. Denzel Washington jako režisér vsadil na osvědčené schéma vyprávění s jasným tahem na bránu, který klopýtá přes tu emocionálně, tu dramaticky zabarvenou překážku. Přesto je jeho ruka režiséra pevná a nesklouzne do vyloženého kýče. Pomáhá mu silné téma a výborné herecké výkony. Sám jim stojí v čele, kdy svému mentorskému učiteli dodává své nezaměnitelné osobní kouzlo a razanci. Přehlédnout nelze ani duo Whitekar Denzel - Whitekar Forest ___ Přesně takový film bych pouštěl romské menšině jako důkaz, že cesta k začlenění do společnosti existuje a nevede přes nataženou ruku pro sociální dávky. (17.01.2008)

Remeselne veľmi schopne nakrútený film s príjemnými - prirodzenými výkonmi od hercov. Vadili mi však viaceré patetické pasáže, ktoré sa nezaobišli bez preháňania, pátosu a prvoplánovosti. Čo mi však na druhej strane nevadilo, že aj hepyjend z ktorého iných isto pichá v zadku, u mňa dosť dobre zafungoval a potešil. Som rád, že som si podebatil s týmto filmom. 70% (24.09.2008)

Kdyby to byl fiktivní příběh, asi bych Washingtonovi vyčetl opravdu těžce oldschoolové pojetí, minimální originalitu a slušnou dávku klišé. Podobných exemplářů spadajících do podžánru "inspirující učitel a jeho třída, která to díky němu dotáhne daleko" jsme už viděli opravdu mnoho. Jenže stejně jako v případě nedávného bratránka Debatérů, filmu Mezi řádky s Hillary Swank, zvyšuji ze solidních čtyř hvězdiček na opravdu dobrých pět díky tomu, že jak LaGravenese, tak Washington natočili příběh podle skutečných událostí, což jejich snímkům dodává jiný rozměr, protože je jasné, že v takovém případě nemají filmaři takový tvůrčí prostor, což znamená práci. O to víc Washingtona ctí, že se s poněkud provařeným tématem afroamerické emancipace vypořádal s takovou elegancí a profesionalitou. Poděkovat může i hereckému ansáblu, sám předvedl další bezchybný výkon, stejně jako můj oblíbenec Forest Whitaker a všichni diskutéři (snad kromě Whitakerova syna, ten mi byl od počátku do konce krajně nesympatický). (22.01.2008)