Mé srdce pohřběte u Wounded Knee

Krásný smutně laděný příběh o tom jak Indiánům vyhasínali poslední zbytky naděje a jejich poslednímu většímu zbouření u Wounded Knee i když ani po něm to někteří z nich nevzdali a dále bojovali za svá práva. Koneckonců dělají to dodnes a nechtějí aby se zapomnělo na křivdy z minulosti a za to si zaslouží moji největší úctu. Byl jsem rád, že jsem po dlouhé době opět narazil na film mapující utlačování indiánů materialistickými američany, kdyby se alespoň lidé dokázali poučit z minulosti. (06.05.2009)

Tolik jsem si přál, aby tento film byl tak skvělý jako třeba Tanec s vlky, až jsem si naběhl na vidle nepatřičného očekávání. Na rozdíl totiž od adaptace románového melodramatu, Wounded Knee nám přibližuje syrovou historickou realitu. Neservíruje nám žádné okázalé dobrodružství, žádnou romantiku, zároveň žádnou šablonovitost a i když je tento snímek natočen s určitou dokumentární strnulostí, nabízí nám nepodbízivým způsobem cennou autentickou výpověď velmi smutné kapitoly americké historie a lidských dějin vůbec. (03.09.2011)

Jedná se v prvé řadě o historický film, nedočkáme se tedy zobrazení indiánských tradic, kultury a spirituality, jako v jiných novodobých indiánských filmech. Zde vidíme snahu o pokud možno maximálně objektivní pohled na události předcházející nechvalně proslulému masakru u Wounded Knee. Určitě stojí za zkouknutí a je škoda, že takovéto filmy nevidíme v kinech. (07.09.2007)

Canakja to napsal docela výstižně. Jako film tomu chybí spád a něco, co by diváka dlouhodobě udržovalo v pozornosti a přikovalo do sedačky. Jako dokument to nepřináší moc informací. Je tu řada skvělých scén, ale něco tomu zkrátka chybí. Na film, co trvá více než dvě hodiny, by to chtělo dynamičtější styl vyprávění příběhu. Závěrečný epilog potěšil. (27.07.2014)

Na jedné straně jde o velmi zajímavý "indiánský" film, tak vzdálený od různých Vinetouů, Old Shaterhandů a jim podobných, s mnohem hlubší (a také smutnější) zápletkou a s reálným odrazem dob minulých (nojo, kam bílá tvář šlápne, tam sedm let tráva neroste). Na straně druhé tím, že se ve filmu prakticky nic neděje, tak jeho pomalé tempo uspává - a na HBO (bohužel - to bych nečekal, že někdy řeknu) reklamy nejsou, aby diváka svým halasem probraly - takže jsem se na film díval naněkolikrát, a tudíž mi chvilkama už film lezl krkem, a těšil jsem se až skončí. Po stránce vizuální jde rozhodně o umělecké dílo, ale po stránce zábavy a zaujetí diváka to tak slavné není. A teď - co s hodnocením - odpad? pět hvězd? Asi zůstanu u zlaté střední cesty, a možná někdy v budoucnu svůj názor změním... (31.01.2009)