Čtyři minuty

Drama o sblížení dvou protikladných typů žen. Trošku obehrané, trošku si tím něco nalháváme, ale budiž, v tomto případě je to provedeno docela dobře. --- Jsem ale znechucený z hudebního diletantství, ve filmu, ve kterém jde vlastně o hudbu, produkovaném veřejnoprávními společnostmi, které mají velmi kvalitní hudební redakce. V závěru filmu zjistíme, že pianistka se ve vězení, za příšerných podmínek, připravila na účast v opravdu velké národní soutěži mladých interpretů. To je naprostý nesmysl, hrát na klavír není tak jednoduché. --- Za druhé jsem smutný z toho, jaké nadšení u publika vyvolává ta závěrečná brnkačka. Hudba opravdu není o tom, zahrát co nejvíc not za minutu a dělat u toho na klavíru gymnastiku. Popkulturní show, prosím. Nemám námitek, když se takové věci dělají, ale vydávat to za umění je sebeklam a lež. (02.02.2011)

4aPůl.No hlavně rád poslouchám klavír a tady hraje buchta se spoutanýma rukama za zády.Jinak nic moc nového pod sluncem,ale nic z toho tady nevadí a pořád je to lepší než většina podobných amerických masturbátů.Ten klavír dělá fakt hodně a hlavně se nemusím dívat na idioty co si hážou balonem a říkají tomu fotbal. (08.01.2012)

No mě ti Němci snad zabijou - jak to, že točí tak senzační filmy? Skvěle vystavěný příběh, odvíjející se v pomalém tempu, místy protknutém nečekaným emocionálním výbuchem (ať už vzteku, smutku, nebo zoufalství, případně všeho najendou) mnou celkem dost otřásl, stejně jako neskutečný klavírní koncert v závěru filmu, který mě opět přesvědčil o tom, že geniální duch nezná mezí. Bravissimo! (01.01.2010)

Skvělé využití kontrastů a v nich skrytých vnitřních podobností: ať už hudebních (stará pianistka během rušné dramatické situace nevnímá nic než skvělou hru na klavír nebo naopak tichá hra na klavír postupně zaniká v ruchu ostatních zvuků), hereckých (netečnost a hanksovské "psí" hraní vs. naturalistické škleby některých vězeňkyň a zvláště hlavní představitelky), jednotlivých postav (uhlazenost staré moudré učitelky, která ale má svá bolestivá tajemství, vs. živelnost až přehnaná zvířecí dravost mladé nadané klavíristky, která má ale také svá bolestivá tajemství a s jejíž zlobou a minulostí to není tak, jak se na první pohled zdá). Co dokáže změnit člověka? Jak se člověk dokáže změnit? Jak může zapomenout na všechnu bolest, co prožil, a na události, jejichž důsledky si s sebou nese celý život? Co všechno člověk dokáže udělat pro toho nebo pro to, co miluje? Kde na to bere sílu? Proč bolest člověka ničí a zároveň posiluje? Na tyto a další otázky sice film neodpovídá, ale zato je znovu a znovu pokládá a tím i pomáhá k hledání odpovědí. Drama, ve kterém sice vpadnete přímo do děje, ale které se pak pomalu, pomaličku dále rozvíjí, aby vyvrcholilo závěrečným naprosto strhujícím a dechberoucím výstupem, kde během několika vteřin proběhne srdcervoucí kontrast největšího životního úspěchu a hned poté životního pádu. Kdyby nic jiného, určitě mě donutil zamyslet se nad tím, jestli vysedáváním u počítače a čučením na filmy přeci jen nemrhám svým talentem, který bych místo toho mohla hledat… :-D (21.11.2007)

Nemecká filmová tvorba poslednej dajme tomu dekády, ukazuje celému svetu a samozrejme aj našim filmárom, čo je to prepracovaná psychológia. Jedná sa o psychologický film, ktorý ide v koľajách žánru, kde sa naplňujú rôzne klišé, ale všetko dokonale sedí a záver je patrične katarzný. Tým mám na mysli, že je na začiatku jasné, ako budú prebiehať záverečné 4 minúty, akými problémami prejdú hlavné postavy no a nacistická minulosť nie je nikdy na škodu, že... (18.05.2012)