Che Guevara

Soderbergh sice ze své dílny chrlí jeden film za druhým, ale v tomto případě jednoznačně platí stará pravda že kvantita nemůže nahradit kvalitu. Kam se poděly časy Traffic? Ještě že tyhle neúspěchy Steven kompenzuje díly Dannyho parťáků. Che Guevara je tak naprosto nefungující film, který by se mnohem více uplatnil jako dokument. Film mě začal mírně zajímat až s blížícím se koncem a tak jsem tedy zvědavý na druhou část. Tohle je hrozná nuda. 30% (31.07.2010)

V chrámu, kde smrdí kadidlo a myrha by byl maestro Soderbergh zaručeně bossem vzbouřenecké skupiny mnichů. Opravdu, i žáci z tibetské školy Červených čepic (Karma-kagjü) nadělají více hluku, než film o Che Guevarovi. V první polovině jsem se tvářil podobně jako sedmileté holky, když je bere ďas. Přemýšlel jsem o své smrti. Jestli by nikomu vadilo, kdybych si při sledování partyzánského filmu prostřelil hlavu šípem. Nálsedně jsem byl pokropen studenou vodou, protože epitaf znějící: "Zemřel s revolucionářskou čepicí a s krucifixem v náručí.." by nezněl tak, jak bych chtěl. Proto jsem zatnul zuby a pokračoval. Zarazilo mě jak dalece jsou schopny lidské hlasivky navodit atmosféru bezbřehé nudy a spánku. Herci mluví tím nejtišším hlasem, jakým si dovedete představit, a jelikož všichni pobíhají v maskáčích, máte problém rozeznat Che Guevaru od Fidela Castra a vojáka od sloupu s elektickým vedením. Nepřemýšlel jsem nad ideologií, ani nad tím, jestli film odpovída skutečnosti, seděl jsem, koukal z okna a zamýšlel se nad, zda-li Silvia Plathová před svou sebevraždou neviděla Soderberghův opus magnum. Vůbec bych se jejímu činu nedivil... Volím raději dokument! (16.08.2009)

Steven Soderbergh nepatří mezi režiséry, kteří točí extra zábavné snímky, ale poslední jeho počiny jsou na nebezpečně zvednutý prostředníček. Lehce přes dvě hodiny (a to jde o první část!) a těžce o ničem. Neříkám, že mě Che nezajímá, ale většina filmu utíká hrozně pomalu a jeho postava je vykreslována extrémně pomalu. Soderbergh se možná v dokumentární ladění a pomalosti vyžívá, ale já opravdu ne. Zajímavé je využití barevního a černobílého filmu. Já osobně bych to asi čekal opačně, ale Soderbergh "ty novější" záznamy promítá černobíle, aby staré představoval barevně. Chápu, že jde pravděpodobně o snahu zdokumentárnět téma(nové záběry z konference a diskuzí ve stylu černobílé televize...), ale příliš to nepomáhá. Del Toro předvádí kvality, ale není to Marlon Brando, aby vše utáhl sám. Tohle asi ocení nějaký milovník Che a všech různých detailů, ale obyčejný divák by oba díly zkrátil do jedné dvouhodinovky a viditelně, by o nic nepřišel. Až zase budu mít chuť poznat velkého "Che", tak si zagoogluju... Zjistím více informací za mnohem méně času. PS: doufám, že všichni ti, co nosí Cheho na tričkách vědí, kdo to byl...:) (18.07.2009)

Che: Part one - první část Soderberghova eposu, který mohl zase poodkrýt něco ze života jedné z nejikoničtější, ale zároveň často opovrhované, osoby. Osoby tak výrazné, že trička, čepice či alkohol s jeho "revolucionářským obličejem" zdobí (v případě oblečení - ne alkoholu:) skupinu lidí od teenagerů přes adolescenty až po staré harcovníky - problém je ten, že většina z nich o této postavě moc neví. Soderbergh však téma nepodcenil, vsadil na roky příprav a charismatického Benicia del Tora a dosáhl toho, čemu já říkám "osvětlení tématu". Musíme se s tím smířit, ale čistou pravdu už se kolem pánů Batisty, Castra a Ernesta Guevary nedozvíme - buďme tedy rádi alespoň za toto nahlédnutí pod pokličku toho, co se ještě dozvědět dá - například od současníků Guevary. Jsem zvědav, co přinese druhý díl. BTW. Toto byl můj tisící komentář na ČSFD. :) (06.04.2009)

Viva la revolución! Aneb šlo by to natočit záživněji. Očekávání bylo sice na bodu mrazu, ale i tak jsem myslel, že film o revolucionáři, kterého nosí mladí neznalí lidé na triku, bude aspoň trochu, jak to říct, moderněji pojatý. Tady film připomíná hraný dokument, kde se jednu chvíli chodí po lese, druhou se dlouze mluví o marxistické revoluci, nakonec se i docela slušně zastřílí, ale ani v tomhle případě se nejedná o spasení. Připočtěte si k tomu prostřihy do OSN a interview a máte před sebou přímo učebnicový polodokumentární film, který buď poslouží jako výborný studijní materiál nebo jako nezáživná výprava do kina se školou. Žádná snaha o nějaké kamerové nájezdy, efektní záběry či dokonce emocionalitu. Film nechá diváka naprosto chladným a k "Che-mu" bude mít asi tak blízko jako partyzán ke svojí ženě. Soderbergh chtěl věrohodně zadaptovat Guevarův život, ale jeho film vypadá jako ohlodaná kostra bez masa. Jen to, co má být zobrazeno, zobrazeno je. Žádné kličky, vedlejší odbočky nebo dokonce i něco zábavného, prostě příliš objektivní. Myslím, že kdybych na chvílu usnul (a že jsem k tomu měl blízko:) naprosto nic zásadního by se nestalo. Stále jen nerušeně plynoucí filmový materiál jako ze školních referátů. A proto srdce filmového fanouška rozhodně neuspokojí... (15.01.2009)