Teorie velkého třesku

Nesmělý, Otravný, Sebevědomý a Koktavý potkávají Nádhernou a začíná příjemný sitcom, kterému sudičky určily, aby se z něj postupem času stal až neuvěřitelný fenomén. Někdy šablonovitý a neoriginální, jindy upřímně vtipný, ale ve své podstatě dostatečně nenásilný na to, aby dokázal spoustu let adekvátně bavit. Dříve nebo později se ale každé téma vyčerpá a protože se tvůrci ke krokům, které by hlavní postavy posunuly o něco dál, odvažují jen jednou za několik sezón, tuhl mi u tohoto třesku úsměv už ve třetí sérii. Nečekanou záchranou jisté úrovně se tak pro celý seriál stal postupný příchod ženských vedlejších postav, nohy mu naopak čím dál víc podrážejí opakované vtipy (nesnesitelný running joke s Howardovou matkou) a rutina, se kterou jsou od určité doby sázeny Sheldonovy monology. Zkrátka a dobře si s touhle partou moc nevím rady. Díky zprvu fantastické (a posléze alespoň přiměřeně spolehlivé) Amy a tomu, jak dokáže Kaley Cuoco jako Penny stále všechny strčit se stoickým klidem do kapsy, se pořád občas pobavím. Na druhou stranu Leonard, Howard i Rajesh mi už pořádně dlouho přijdou jen jako figurky snaživě předříkávající očekávané repliky, nehledě na v pozdějších sezónách nepochopitelně protěžované kopyto Stuarta. Po šesti letech se čtvrtá hvězda, snad z nějaké nostalgie, ještě zuby nehty držela, od sedmé sezóny dál jde ale jen a pouze o mlácení prázdné slámy, takže dlouholetý soucit ztrácím, tím spíš, že desátý a jedenáctý rok jsou ospalostí až trapností vážně k uzoufání. U seriálu jsem ale zůstal až do samého konce. Přímá úměra průměrnosti a nevtipnosti s rekordy sledovanosti mě fascinovala tím víc, čím méně jsem ji chápal. (03.10.2008)

Geniální? Kdeže. Takhle jsem si jako seriálový nevzdělanec představoval kvalitní žánrový standard, prostě dobře zvládnutý oddych, který bez ustání dere jednu a tu samou šablonu. V porovnání s pravými skvosty žánru je totiž každá epizoda - od té prvé nahoru - až bolestně předvídatelná, takže si v ní můžete sami bez ustání doplňovat hlášky. Mnohem častěji než u Přátel nebo How I Met Your Mother. Palec přesto jistě zvednutý nahoru. (12.09.2008)

Žiadna britská karikatúra života počítačových machrov, The Big Bang Theory prináša typicky americkú zábavu, ktorá IT Crowd pripomína snáď len výberom "geekov" za hlavný zdroj humoru. A je to práve špecifický humor, ktorý seriál dvíha nahor a odlišuje od plejády sitcomov. O nejakej vyváženosti charakterov však spočiatku možno hovoriť len ťažko, seriál si pre seba prakticky zaberá jedna postava a vykreslenosť zvyšku a ich vzájomná interakcia je predsa len mierne v úzadí. Aj istá šablónovitosť, ktorá je badateľná už od prvých dielov nie a nie zmiznúť. Svoj hlavný účel - pobaviť - seriál spočiatku plní bez väčších problémov, ale s nástupom ženských postáv a snahy vytvoriť nových Priateľov sa postupne mení na krč, ktorý naplno odhaľuje Lorreho už tradičnú neschopnosť vytvárať kvalitné vzťahové zápletky. Aj preto si seriál miesto medzi najlepšími nezaslúži. (27.11.2007)

Tenhle seriál jsem si zamiloval už po prvních dvou dílech a další jsou lepší, lepší a lepší. Zkrátka velký třesk jak se patří. "Dobrý den, tady je doktor Sheldon Cooper, chci váš požádat o zrušení členství v planetáriu. Nevejdete se mi do peněženky. Také mě to mrzí, ale bylo to mezi vámi a muzeem přírodních věd, a vy nemáte dinosaury." (26.12.2009)

Partička čtyř přátel vědců, kteří strašně rádi hrají počítačové hry a jakýkoliv běžný problém rozeberou na vědecké úrovni a někdy je docela obtížné, sledovat tok jejich myšlenek, protože jsou strašně rychlí. Jeden vedle druhého jsou úžasné osobnosti a každý si jistě najde svého oblíbence. Skvělý a humorem nabitý sitcom. MILUJU BIG BANG a jsem upřímně ráda, že Sheldon dostal Zlatý Glóbus. (16.07.2008)