Kam čert nemůže

Pěkná komedie plná sarkasmu, cynismu a kdoví čeho ještě. Skvěle hrající hlavní hrdinové. Na svou dobu pěkné exteriéry a kamera tak něják celkově. Škoda jen konce, který byl takový křečovitě plný samých klišé, která však v tehdejší době klišémi být nemusela (?). Milé překvapení v tvorbě z padesátých let. (09.11.2008)

Přiznám se, že jsem si to pustil až díky medailonku na pohřbu paní Hlaváčové. A nelitoval jsem. Nadčasová svěží romantická komedie s - na tu dobu - úžasně provokativním námětem. A i název tomu sedl jak prdel na hrnec. Hlaváčová naprosto okouzlující čertice a Horníček jako dokonale chlapský protipól. 85%. (27.01.2024)

Podskalského linka v moderní české kinematografii se vyznačuje osobitou, nepřehlédnutelnou, určitě ne průměrnou, ale spíše zřídka než často vrcholů dosahující linkou. To, co se tu snažím podat jako obecnou charakteristiku jeho obecného přínosu, lze dost dobře vztáhnout i na přitažlivého ženského ČERTA tehdy začínající Jany Hlaváčové. Snad v žádném hraném filmu nedostal Horníček tak velkou plochu pro své osobité herectví viditelně kořenící v prvorepublikové poetice OSVOBOZENÝCH. (Připomínaní PÍSAŘI jsou více televizní než filmoví a více tématičtí než prostor pro rozevláté herecké kreace dávající). Pro zdar filmu je důležité i souherectví dalších velikánů této herecké generace (Brodský, Hrušínský, Sovák). Zaujme i spoluscénátorství Miloše Václava Kratochvíla, někdejšího nadějného pražského archiváře a posléze dvorního Vávrova scénáristy. Ono až rafinované škobrtání o jednotlivé duchařské žánry, nesené nadto humorným, až sarkasticky úsměvným nadhledem, lze přičíst s jistou dávkou nadsázky právě jemu. Ta nadsázka, která překonává zanedlouho už takřkapůlstoletí, uplynulé od premiéry tohoto společného díla klasiků české kinematografie tehdy v zenitu středních let, je pro diváka všech generací jistotou zážitku, na který se nezapomíná. (05.11.2007)

Nejvíce se mi líbí sekvence v nemocnici, která je podbarvená vynikající Liškovou hudbou, při které je použit jeho oblíbený nástroj - elektronické varhany hammondky, které umí vykouzlit naprosto parádní tajemnou atmosféru socialistického špitálu padesátých let, výstavní to skříně tehdejší vědy. Taky se zde dočkáme výborných vtipů dua Horníček - Hrušínský: "Víš, že ve vesmíru každé tři minuty zanikne jedno slunce?" - "Moc kouříš!" První záběr celého filmu je na glóbus, druhý záběr na "atomový výbuch". Tyto obecně známé skutečnosti, je přece třeba opakovat do zblbnutí. Přes to vlak nejede. A vlakem, kterým odjíždí ústřední dvojice na Kárlštejn, se také loučíme s touto geniální noční první polovinou filmu. Druhá část odehrávající se na vesnici je již ryze komediální, s několika skvělými vtipy, tentokrát již bez politicky - pokrokově - vědeckého podtextu. Horníček ve své nejlepší formě a uvolněná průvodkyně Hlaváčová "nahoře je mnich Přibík, kdo tam bude dřív!" (25.01.2020)

"Po noci z neznámých důvodů svítil na hradě, pak se dostal do JZD, lehce poškodil traktor a shodil na sebe holubník." Naprosto netuším, proč se o téhle vydařené komedii stále říká a píše, že ji ovlivnila či rovnou omezila doba vzniku. Nevím, možná to v ní prostě nehledám a tedy ani nevidím, ale pro mě je Kam čert nemůže jedním z nejpříjemnějších filmů Zdeňka Podskalského, v němž civilní Miroslav Horníček a čertovsky svůdná Jana Hlaváčová obstarávají příběh a Vlastimil Brodský s Jiřím Sovákem (a Rudolfem Hrušínským) zase komiku. Pokaždé se dobře bavím. (27.12.2015)