Na západní frontě klid

Kto by už nepoznal príbeh plný hrôzy a utrpenia prvej svetovej vojny z perspektívy nemeckých vojakov? Svet mladých mužov, ktorí sú nútení bojovať v brutálnych podmienkach a čeliť neustálym útokom z oboch strán konfliktu, chytí za srdce takmer okamžite. Na verziu z roku 1979 to ale nemá. Nadpriemer. 75/100 (08.03.2023)

Obsahově generické válečné peklo, u něhož cítím jako výraznou nevýhodu, že jsem četl fantastickou předlohu a považuju ji za jednu z nejpůsobivějších knih všech dob. Tady sice lze obdivovat mohutná production-values, náramná kamerová cvičení, perfektní výpravu i masky, ale k hlavní postavě jsem se (nejen emočně) nedostal vlastně ani na chvíli. Lichá adaptace. (30.10.2022)

"All Quiet On The Western Front" je príbeh inšpirovaný knihou Ericha Maria Remarqua, ktorú som síce čítal, no už si ju veľmi nepamätám. Viem, že ma počas čítania príbeh skutočne dostal, bolo to silné a veľmi uveriteľné. A rovnako aj veľmi smutné. Podľa všetkého však toto nie je príbeh spracovaný podľa knižného príbehu. Skôr ide o príbeh, ktorý sa predlohou iba inšpiroval a vytvorili svoj vlastný scenár. No napriek tomu nemôžem uprieť filmu jeho kvality. Edward Berger si dal rozhodne s celým projektom záležať a vo výsledku som ostal z filmu úprimne nadšený. Pretože veľmi dobre pracuje s našimi emóciami. Hrdinovia sa mi úprimne dostali pod kožu a vidieť ako ten konflikt pre nich končí bolo veľmi smutné. Najmä počas finále, kde padlo jedno absolútne zbytočné rozhodnutie, ktoré všetko urobilo len zbytočne horšie. A ničomu vo výsledku nepomohlo. Highlightom je pre mňa časť, keď Paul smrteľne zraní francúzskeho vojaka a má možnosť sledovať, ako umiera. A rovnako ako sa počas tých pár minút jeho emócie a pocity menia. Klobúk dole. Myslím si, že ak sa radi pozeráte na vojnové filmy, tento by vás mohol zaujať. Pre mňa solídne spracovanie. A možno je fajn, že si príbeh už vôbec nepamätám. Asi by ma to iba pri sledovaní rušilo. Pretože film je sám o sebe veľmi dobrý. Hodnotenie: A (27.11.2022)

Na Západě nic nového a satanžel nezůstalo moc ani při starém. Chápu, že Erik Marie bylo pro soudruhy z německého NETFLUSu dozajista děsně atraktivně nebinární a genderově vyvážené jméno, ovšem udělali by daleko lépe, kdyby si nebrali do své rudě degenerativní huby stěžejní, přelomový, veskrze tísnivý a velmi sugestivní počin protiválečné literatury a tohle nazvali například Pár náhodně losovaných příhod z První světové pro mileniální dementy. A tak tu máme pompézně velkovýpravný pouťový videoklip, který de fuckto místo myšlenek, tísně a beznaděje pouze povrchně a akontextuálně vykuchává pár jmen z Erichovy klasiky a nechává je sice sperktakulárně, ovšem sterilně, lhostejně, bezemočně a digitálně řádně vyčančaně pobíhat po šampaňských zákopech. Tudíž nezbývá než s palčivou otázkou „Kde je, kurva, Himmelstoss?!“ na rtech ocenit jen solidní výpravu, vcelku působivou čelisťoidní hudbu (Doufám, že ten leitmotivní kvintakord „All we are“ soudruzi jen sprostě neznárodnili a řádně paní Doře navalili tantiémy!) a zejména to, že se produkce, určitě se zatnutým konečníkem, tentokrát udržela na uzdě, a například Kropp, náhle podlehnuvší romantice francouzského bahna, zcela přirozeně nepřeblafnul Tjadena v zákopové latríně, že Pavlík nebyl Turek a že tolik kýžené diverzitě bylo učiněno zadost sekundovým záběrem na pouze jediného negra u žabožroutského krytu. Každopádně, milí retardéři, pokud zrovna nemáte chuť sníst nějakou dobrou knihu, vřele doporučuji raději audiovizuální berličku v podobě dvou předchozích vynikajících verzí, jejichž genius loci zcela neutonul v povrchním digitálním mrdníku a daleko lépe interpretoval Mařenčiny autorské záměry. (30.10.2022)

Po nadšených recenziách som čakal film roka. Lež, zázrak sa nekonal. Počas záverečných titulkov som zostal zarazený z toho, ako to nenaplnilo moje očakávania. Len 2* si to samozrejme nezaslúži. To určite nie. Ale inak ma to nebavilo. Po vizuálnej stránke bola snímka štedrá. Je chvályhodné, že tvorcovia ukázali vojnové zverstvá bez servítok. No pripadalo mi to zastarané. Chápem, že to vzniklo podľa literárnej predlohy (Stratenú generáciu som mal kedysi veľmi rád), takže ak tvorcovia nechceli provokovať vymýšľaním nových dejových liniek a zvratov, ktoré sa v románe nenachádzali (čo zjavne nechceli), tak si nemohli dovoliť vystrkovať rožky. Ale v roku 2022 vravieť, že vojna je zlá, že vysoko postavení členovia armády sa majú dobre a žijú v blahobyte a bezpečí, kým obyčajní vojaci každý deň umierajú s črevami vyvalenými z brúch, tak to sú veci, ktoré veľmi dobre dávno ovládam. Pravdupovediac som sa cítil ako keď učiteľka literatúry doniesla na hodinu sfilmovanú verziu s Donaldom Pleasenceom z roku 1979. (13.12.2022)