Reklama

Reklama

Na západní frontě klid

  • Německo Im Westen nichts Neues (více)
Trailer 1
Německo / USA, 2022, 148 min

VOD (1)

Sotva sedmnáctiletý Paul jde za první světové války bojovat na západní frontu. Naverbovat se nechal s nadšením, to se ale v brutální realitě zákopů rychle vytrácí. (Netflix)

Videa (4)

Trailer 1

Recenze (649)

salahadin 

všechny recenze uživatele

Jen ta kamera je pastva pro oči, úsporný a úderný hudební motiv pak skvěle podkresluje jednotlivé scény. Co do filmového média, komunikujícího s divákem obrazem a hudbou nemám výtek. Do plného hodnocení ale něco málo chybí. Trochu problém máme s Felixem Kammererem, holt jsme spolu husy nekradli. A literární předlohu si od dob povinné četby zkraje gymplu nepamatuju, takže jsem se díky absenci vzpomínek vyhnul porovnávání s předlohou. ()

Kaka 

všechny recenze uživatele

V Traileru na nás Západní Fronta pomrkává svým vizuálním exhibicionismem a člověku to nedá nepřemýšlet nad tím, jak by to po dlouhé době mohl být zase pořádný válečný spektákl. Bohužel opak je ale pravdou. Celých těch cca 150 minut tvůrci čerpají primárně z formální identity Vojína Ryana, avšak ty nejlepší momenty zcela míjí. Kdo viděl Spielbergův opus, pamatuje si jména hlavních hrdinů. Správňáka kapitána Millera, drsňáka Caparzu, samozřejmě Ryana. O ikonických scénách jako Normandie, nebo bitva ve městě ani nemluvě. Navíc s těžko překonatelným levelem šokující autenticity a mistrovstvím Kaminskiho kamery. Tady si po 10ti minutách od projekce nepamatujete jediné jméno a snad jen jednu zapamatovánihodnou scénu - tu s generálem v kaluži. Kultovní, ikonické, inovativní a precizně odvedené řemeslo vs generická válečná vřava německých tvůrců, která se spíše podobá Hacksaw Ridge, či We Were Soldiers. Záměrně zmiňuji Gibsona, protože level a vyobrazení násilí je v případech Fronty a filmů Mela Gibsona dost podobný. V danou vteřinu možná vezme za koule, ale za pár minut se snadno zapomene. Na Němčoury je to stále solidní film s místy velkolepým a vycizelovaným vizuálem, ale klasika se z něj nestane ani omylem. Na to je příběh nevýrazně zpracovaný, herci nevýrazně hrající a akce příliš jednotvárná. ()

Reklama

Algernons 

všechny recenze uživatele

Velmi povedený ryze protiválečný film. Většina válečných filmů se nemůže vyvarovat potřebě spektáklu a dát smrti nějaký význam, což je z vypravěčského hlediska pochopitelné, avšak nikdy i přes své zprávy nemohou být protiválečnými filmy. Tento snímek je pravým opakem a podle mě velmi dobře zachycuje esenci knihy. Silně to semnou rezonovalo a dokázal jsem se vžít do postav nadšených mladíků, kteří brzo narazí na realitu a nesmyslnosti války. Postupné mizení party přátel na mě fungovalo hlavně skrze oči protagonisty. Moc povedený kousek k zamyšlení a znepokojení. Pětikvalt nedávám vlastně jen proto, že má předloha přece jen ještě na víc a že na nevyužití potenciál, to je lehce nataženější. Jinak jde o vizuálně nádherně provedený kousek, co na vás dýchá filmovou řečí a láskou k materiálu. ()

novoten 

všechny recenze uživatele

Remarque je jedním z mých nejmilovanějších autorů, ke kterým se napříč životem opakovaně vracím a první německé zpracování nejslavnějšího a ve školních osnovách nejvyžadovanějšího románu jsem proto dlouho odkládal. Zvěstí o nepřesném nebo rovnou drzém přepracování bylo hodně a proto jsem teď v šoku, o jak dobrou adaptaci jde. Ale ne nutně o adaptaci jednoho díla, ale autorova díla souhrnného. Právě v tolik očerňované lince vyjednávání o konci války je v pár slovech či větách vyjádřen věčný bol, který se objevoval i v knihách, které se odehrávaly dávno po konfliktu nebo mezi světovými válkami. Stesky nad zbytečným protahováním uzavření příměří, které má za následek úmrtí mnoha nevinných, mají hrdinové většinou jen v hlavách a myšlenkách. Pro větší efekt je taková subjektivita nahrazena rozčilujícími obrazy a nespravedlivými pocity. V linii frontové nejde o to, které výjevy z knihy se povedlo do filmu přenést (přestože slavné nesnesitelné čekání v zákopu společně s nepřítelem nechybí), ale o atmosféru zatracení, zoufalství a věčné škody, která se vsákla do každé minuty. Nejvyšší hodnocení nakonec dávám i přes vynechání linky, která mě v knize tížila nejvíc. V té se hlavní hrdina při dovolené vrací na pár dní domů a zjišťuje, že takový návrat, jaký si představoval, nejspíš nikdy nebude možný. Že lidé, kteří boje nepoznali, nikdy nepochopí trauma a děs, který si veterán přináší . V rámci zhutnění děje a neopuštění zničujícího prostředí kontaktu s nepřítelem proto chápu takovou změnu a rád mírně nadhodnotím. Protože literární dílo vzniklo téměř o sto let dříve než tento snímek a varování nejsou o nic méně aktuální. ()

filmfanouch 

všechny recenze uživatele

Protiválečný román Na západní frontě klid z roku 1929 vysloužil jeho autorovi Erichovi Mariovi Remarqueovi nominaci na Nobelovou cenu za mír, ihned rok poté došlo na filmovou adaptaci v režii Lewise Milesteona, která získala Oscara za nejlepší film. I druhá adaptace z roku 1979 byla americkou produkcí, teprve třetí filmová adaptace se ovšem vrací ke kořenům a jedná se o německou produkci, kdy se nové adaptace Na západní frontě klid chopil Edward Berger, kdy je především i díky aktuální situaci ideální, že se příběh s protiválečným poselstvím dočkává nové adaptace. Už samotné propagační materiály navíc přislíbili, že samotná nová filmová adaptace bude velmi drsnou a nepříjemnou sondou do první řady 1. světové války, kdy se patriotické ideály tváří v tvář s krutou realitou velmi rychle rozplynou. Jeden z nejsilnějších románů v historii literatury se dočkal další bravurní adaptace, která navíc pod Bergerovým uchopením přidává nadstavbu a sám Berger servíruje epický náhled do zákulisí německé armády za 1. světové války, kdy primární snaha většiny vrchních generálů netkví v rychlém dosažení míru, ale ve snaze hrdě protivníky ponížit za libovolnou cenu nevinných životů. Bergerova adaptace je v tomto ohledu velmi nepříjemná a v jeho podání se poukazuje, že primárním problémem válečného konfliktu nejsou vojáci na poli, ale loutkáři tahající za nitky. Daniel Brühl je tu poté v Matthiase Erzbegera usilujícího o vyjednání míru vynikající a předvádí další ze svých silných výkonů.  Nová adaptace Na západní frontě klid sice nesází pouze na pohled jednotlivce, přesto zůstávají duch a poselství románu bez problémů zachované.  Paul Bäumer v podání Felixe Kammerera je pořád primární postavou příběhu a neznámý Kammerer působí jako castingová trefa do černého. Právě i díky němu tolik funguje postupný rozpad duše Paula během válečného konfliktu, kdy přichází o přátelé, sám může libovolný přijít o život a je svědkem jatek, které nejde popsat slovy, kdy Kammerer sám dokáže prodat strach a prodat charakter naivního chlapce, který se do válečných řad dostal omylem skrze svou naivitu. Remarqueův román měl sílu v tom, že na samotných stránkách dokázal pouhým popisem vyvolat mrazivost a popsat nepříjemné události. V audiovizuální formě poté Na západní frontě klid pochopitelně zobrazuje nepříjemné momenty, které dokážou být nepříjemné i díky kameře Jamese Frienda, která se nebojí být přímým svědkem nejbrutálnějších momentů. V mnoha momentech se dá vlastně říci, že zhruba takhle si šlo jisté momenty z knih představit ve filmové podobě. Mnoha masivních válečných sekvencí, které v jistých momentech vyvolají pocit, že zhruba takhle by Na západní frontě klid realizoval třeba Steven Spielberg nebo Christopher Nolan. Je to epická podívaná, kterou by bylo hřích nevidět na velkém plátně plátně a je proto škoda, že to díky uvedení na Netflixu není možné (lidé s domácím kinem mají alespoň krapet výhodu). Soundtrack Volkera Bertelmanna AKA Hauschky poté jako doprovod k těmto mrazivým výjevům sedí naprosto skvěle a celé nepříjemné atmosféře po celou dobu jen přispívá. Jen je vlastně škoda, že se člověk přeci jen nezbaví dojmu, že Berger mohl zajít ještě o krapet dál, nejen skrze ještě drsnější vyobrazení, ale občas i skrze výraznější autorské vedení. Samotné válečné výjevy jsou solidní, žádný z nich ovšem po nemá například na Vylodění v Normandii v Zachraňte vojína Ryana či běh přes bitevní pole v 1917 v režii Sama Mendese. Právě Mendesova válečná paráda sázela nejen na hraní si na odehrávání se v jednom táhlém záběru, ale v závěru dokázala i více řezat do masa a to i přes fakt, že se na rozdíl od Bergerova Na západní frontě klid v rámci vyobrazení brutality držela zkrátka. Na západní frontě klid může sázet na nepříjemnost a syrovost, přeci jen mu ovšem chybí menší finální tah na branku. Bergerova Na západní frontě klid stojí především na Paulovi, Erzbergerovi a komplexní postavě Stanislause Katczinskyho v bravurním podání Alberta Schucha, kdy je Katczinsky nejlepší postavou původního románu a Bergerův film mu nedělá medvědí službu. I skrze to u Na západní frontě klid vládne pocit, že opět na Netflix dorazil film, kdy jeho existence není úplně zbytečná a peníze tentokrát šli správným směrem a nepůsobí utopeně. Ve finále jen zůstane závist vůči německým sousedům, kteří si tuhle podívanou mohli vychutnat na velkém plátně. Málokterý film na streamu totiž dokáže vyvolat pocit, že by měl spíše nejdřív zazářit na filmovém plátně. K nové adaptaci Na západní frontě klid jde mít výhrady, v součtu to jsou ovšem jen drobné vady na kráse, které poutavost této podívané neshazují. Němci se pravděpodobně s Na západní frontě klid dostanou do užšího výběru na Oscarech v kategorii Nejlepší mezinárodní film., dost pravděpodobně i do výsledné TOP 5. Dojde tedy snad 92 let po úspěchu první adaptace na další úspěch? Těžko říct, případná výhra by ovšem minimálně neměla nikoho dvakrát urazit. Měl by Erich Maria Remarque z nové adaptace radost? Na to by spíše mělo odpovědět nějaké velmi schopné médium, dá se ovšem odtušit, že by byl minimálně rád, že navzdory faktu, že nejde o adaptaci 50:50 se Bergerovi a spol. nepodařilo zničit poselství původního díla a scenáristé Lesley Paterson a Ian Stokell zvládli do filmové adaptace přenést to nejdůležitější. Díky nemilým událostem, které aktuálně probíhají, paradoxně nemohlo mít Na západní frontě klid lepší načasování. Šotkovi leštícímu si atomovky nejspíš do duše nepromluví, silné poselství ovšem bez problému předá dál.... () (méně) (více)

Galerie (35)

Zajímavosti (9)

  • Zobrazené francouzské tanky jsou typu Saint Charmond. Mezi dubnem 1917 a červencem 1918 jich bylo vyrobeno mezi 350 a 400 kusy. Tank vážil 23 tun, mohl teoreticky dosáhnout maximální rychlosti zhruba 12 km/h a byl vyzbrojen hlavním kanonem ráže 75 mm. Posádkou byl velmi neoblíbený kvůli své neschopnosti přejíždět zákopy. Také se často převážil dopředu kvůli těžkému dělu. Ke konci války byla výroba ukončena a tank byl nahrazen Renaultem FT. Poslední Saint Charmond je k vidění v muzeu ve Francii. (Axarus)

Související novinky

Jason Bourne se vrátí

Jason Bourne se vrátí

21.11.2023

Jakmile člověk získá Oskara za nejlepší cizojazyčný film, a k tomu tři další ceny Akademie, dveře do Hollywoodu se mu s nadšením otevřou. Své o tom teď může vyprávět režisér Edward Berger, jenž pro… (více)

95. Ceny Akademie ovládlo Všechno, všude, najednou

95. Ceny Akademie ovládlo Všechno, všude, najednou

13.03.2023

V noci z 12. na 13. března proběhl v losangeleském Dolby Theatre slavnostní ceremoniál 95. ročníku předávání prestižních Oscarů, tedy cen americké Akademie filmového umění a věd (AMPAS). Opulentním… (více)

Ceny BAFTA ovládla válečná vřava

Ceny BAFTA ovládla válečná vřava

19.02.2023

V neděli 19. února se v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre uskutečnil 76. ročník slavnostního předávání prestižních cen Britské akademie filmového a televizního umění (BAFTA), na němž… (více)

95. Ceny Akademie - nominace

95. Ceny Akademie - nominace

24.01.2023

V úterý 24. ledna proběhlo vyhlášení kompletních nominací pro 95. ročník předávání cen americké Akademie filmového umění a věd (AMPAS), během něhož herci Allison Williams a Riz Ahmed oznámili, jaké… (více)

Reklama

Reklama