Skyfall

Jedna z největších schopností umění spočívá v jeho neustálé dynamické proměně v kontextu doby. Působení umění je dáno již recipientem samotným, který je ovlivňován okolím, etnikem, ke kterému patří, časem atd. Film byl vnímán jinak v kontextu doby, kdy byl natočen než o několik desítek let později. Kritické docenění bondovek také přišlo mnoho let od vzniku prvních dílů. Vyčítat Skyfall značný odklon od tradic bondovské tematiky je poněkud nepatřičné. [==] Nový Bond je filmem dvou polovin; dvou světů, se kterými je hlavní hrdina konfrontován. S jedním, tím tradičním bondovským a druhým, více realistickým, kde je prezentována Bondova zranitelnost, snad až smrtelnost. Skyfall netematizuje jen bondovskou legendu samotnou, ale obecně hyperrealné a spektakulární akčně-špionážní filmy. Mendes přitom tu odkazuje na Wellese, tu na Peckinpaha či Copollu. Kdyby snad měla série skončit, byl bych rád, aby posledním filmem byl Skyfall, ve kterém se zrcadlí celé půlstoletí bondovek. R.I.P. 1962-2012; 2012-? (05.11.2012)

Bond je iba jeden, Craiga zbozňujem a už nemám, čo dodať. ( zase som zamilovaná ) - http://www.youtube.com/watch?v=DeumyOzKqgI Isherwood nesklamal, ako nikdy predtým -Adele (wannabe Bond Girl ) je cool a pridáva filmu šťavu. - a teraz poďme hlbokomyšlienkársky filozovovať. (24.11.2012)

Všichni stárneme a nostalgicky se ohlížíme po dobách, kdy věci byli jasnější a přímočařejší. "Polidštění" Bonda nabralo ve "Skyfallu" směr mcclaneovského (přesně řečeno ala "Smrtonosná past 4.0") utahování si z dnešní přesofistikovanosti a velikášského opěvování starých dobrý přímočarých způsobů. Jenže on nestárne pouze Bond, ale i my diváci, a tak můžeme spolu s hrdinou ohrnovat nos nad vyšpekulovaností, za kterou je vydáváno vlezlé permanentní odkazování k bondovskému kánonu. Přiznejme si, že okázalé dokládání, že tvůrci před psaním scénáře strávili hodiny pročítáním příslušné wikie, už dnes není projevem nadstandardní oddanosti či sebereflexivity díla, nýbrž jedním z hlavních schémat nových příspěvků do letitých franšíz. Naštěstí kromě toho a polopatické oidipovské linie (kdyby adoptivní maminka také se záporákem naklusala srovnat se zemí jeho rodný dům protkaný traumaty z dospívání, mohl být klid) také "Skyfall" do postmoderních bondovek navrací campovost klasických dílů, která se projevuje v charismatické vyšinutosti záporáka, směšnosti jeho nesmyslně přetažených plánů, moneyshotové nadreálnosti akčních sekvencí a především pak v celém vyvrcholení, které rovným dílem evokuje "Strašáky", "Sám doma" i "Sightseers". Díky tomu pak spolu s Bondem můžeme sice mrmlat nad chytroprdstvím současných blockbusterů, ale bez ohledu na to (potažmo i díky tomu) si i film prostě divácky užít. (06.04.2014)

Ony po něm touží, oni chtějí být jako on. A po skončení kina se mě jeden třicátník s nadějí ve svém modrookém pohledu zeptal, jestli se Craigovi aspoň trochu podobá. Nepodobal. Třemi větami sbalí ženu jen a pouze Bond a pak si k ní nakráčí rovnou do sprchy. 007 není nikdy Sám doma./// Titulková sekvence byla místy velmi stylová, ale někdo trochu moc emo a co do symboliky (i na bondovku) primitivní. [Kino] (11.11.2012)

Šest let dozadu se 007 restartoval v batmanovsky temnější rovině. A když už to netopýří sousedé dotáhli k uzavřené trilogii, hlásí se k návaznosti tří dílů také parta stojící za mračícím se Jamesem. I tady je to osobní a díky Bardemově Silvovi až překvapivě moc. Právě od jeho zjevení totiž Skyfall konečně zařadí vyšší rychlost, zatímco v první třetině jede téměř až zpátečkou. Ostrov, metro a tím spíš Skotsko ale nedávají sebemenší prostor k nadechnutí a z Craigova tvrdě fyzického herectví dělají zasloužený prostředek k úspěchu. Narozeninová bondovka je tak nakonec spíše vydařená. Lepší a sevřenější než místy dýchavičné Quantum, horší než lahodně zrající Casino, ovšem nad všeobecnou adorací umělecké stránky musím vzhledem k několika logickým kopancům a i napodruhé podivně ospalé úvodní třetině trochu kroutit hlavou. Přesto mi tahle forma pořád sedí, obzvlášť když vím, že může jít ještě o krok výš. (14.09.2013)