Warrior

A to jsem si myslela, že boxerská demence postihuje pouze přímé účastníky, ne přihlížející. Ale když tu vidím to hodnocení, radši využiju toho, že mám na neurologii protekci. S ostatními hodnotícími se shoduju jedině v tom, že jsem též měla po doběhnutí titulků chuť někomu rozbít hubu. Akorát na rozdíl od Canakji ne někomu o třicet kilo lehčímu, protože to by v mém případě znamenalo poprat se s jezevčíkem a minule mě ten hajzlík pokousal. (30.09.2013)

Scénář: Gavin O'Connor, Anthony Tambakis, Cliff Dorfman .. Box už není in (a vedle Warrior se může jít Fighter zahrabat ještě o něco hlouběji). Gavin O'Connor kočíruje svůj vlastní příběh rukou pevnou a je nutné si přiznat, že bez spousty klišé a průhledného vývoje příběhu by nebyl tak emocionálně efektivní. V jednotlivých segmentech fantastická podívaná (byť jistě spoustu diváků mine), se stopáží problém nebyl žádný, nikde nedrhne a samozřejmě lahodící Óda na radost. (07.12.2011)

aneb jak je někdy v obyčejnosti a jednoduchosti strhující síla. Závěrečný duel nezapomenutelný. Tom Hardy je ďábel a pěkně to Batmanovi natře, Nick Nolte hraje jako o život a je jedním slovem úžasný a učitele neznám, ale svou postavu odehrál přesně tak, jak měl. Kdo by to řekl, že se Óda na radost bude hodit tak hodně k nástupu do zápasu. Skvělá úprava (22.12.2011)

Zbožňuji Rockyho. Takže sportovní drama, kdy přesně víte, jak se bude děj ubírat, mě nedokáže naštvat. Jenže Warrior má jednu velkou výhodu, nepřekonatelné herce. Ač jsou místa, kdy Vám vyvěrá na myslí slova typu klišé, nebo citové vydírání, stejně jim to žerete. Smekám před panem Noltým, protože na scénu před barákem svého syna jen tak nezapomenu, ale největší můj obdiv má Tom Hardy. Tohle svalnaté hovado by jistě nechtělo potkat mnoho chlapů po tom, co předvedl ve filmu Bronson, ženy jistě ano :o) Ale to co mi právě tam chybělo, tady bylo. Warrior je směs bolesti, kterou ale ráda ucítím znovu. (13.01.2012)

Pěkně natočené, poutavé, výborně obsazené a zahrané. Ale opravdu si nelze nevšimnout těch zbytečných klišé, kterých se tvůrci mohli vyvarovat. S odstupem několika hodin po zhlédnutí zůstává na jazyku lehká pachuť z filmu, který je v mnohých momentech čirým kalkulem, jak diváka pohltit, aby si nevšímal toho, že je celý příběh jedno velké klišé. Bohužel pro mě, nenechala jsem se zaslepit líbivou formou. Tradiční schéma sportovních filmů se sice tvůrci snaží ozvlášnit klasickými prvky nezávislých filmů, jako je dysfunkční rodina, ale tady příliš tlačí na pilu. Do polemiky o tom, jak moc je celý závěrečný turnaj reálný, respektive fakt, jakou šanci by měl Brendan proti ostatním drsným bojovníkům, se radši pouštět nebudu. Stačí, když se podíváte na některý ze skutečných zápasů MMA. (70%) (11.12.2011)