Kamera:
Alois NožičkaHrají:
Jiří Vala, Josef Somr, Luděk Munzar, Jana Hlaváčová, Josef Kemr, Václav Postránecký, Eva Klenová, Taťjana Medvecká, Blažena Holišová, Ivan Luťanský (více)Obsahy(1)
Televizní záznam hry L. Stroupežnického v proslulém představení činohry Národního divadla, v mistrovském režijním ztvárnění M. Macháčka, neztrácí ani po letech nic na svém půvabu. Své herecké kvality tu prokázali Josef Somr, Luděk Munzar, Josef Kemr, Jiří Vala, Blažena Holišová, Ivan Luťanský, Jana Hlaváčová, Petr Kostka, Václav Postránecký, Taťjana Medvecká a mnoho dalších... Realistické drama, v němž se boj o prvenství v obci prolíná s bojem o místo ponocného a s přerušovanými námluvami dětí dvou bohatých sedláků, je především hrou o našem národním charakteru. Současný divák tu najde i prvky detektivního pátrání, kterého se chopí švec Habršperk, aby zjistil, kdo psal paličskou ceduli neboli anonym vyhrožující žhářstvím. Může sledovat jednání na obecním zastupitelství a vykutálené radní, kteří se starají jen o své blaho a mění názory podle toho, jak se jim to hodí. Hospodské řeči, hádanice a pranice, ale i laskavost a odpuštění… O magii legendárního představení Národního divadla se zasloužila především precizní a nadčasová režie spolu s hereckými výkony, které oživují postavy každou replikou, gestem či pohybem. Dokazují, že Naši furianti mohou rezonovat v každé době, a že český divák se tu může nad lecčím, co dobře zná ze svého života, od srdce zasmát. (Česká televize)
(více)Recenze (42)
Na inscenaci jsem se podíval díky komentářům tady na csfd a hra je provedená opravdu pěkně. Zajímalo by mě, jestli publikum o sto let dříve, když byli Furianti sepsáni, bylo srdečnější, ne tak chladné a upjaté. Zdálo se mi, že hra je původně psána tak, že počítala se živějšími reakcemi diváků, které by celkový zážitek ještě pozvedly. Časté záběry do publika jsou zábavně svérázné - díky jim mi z této inscenace asi nejvíc v paměti utkví pohled na pána uprostřed, který měl v divadle brýle se zatmavenými skly. ()
Filipovi bych s velkou chutí ublížila za režii televizního přenosu této excelentní divadelní inscenace. Pokud ho zajímali diváci, mohl se na ně dvě a půl hodiny koukat, mě zajímalo spíše to, co se děje na jevišti. To ovšem chybu nemělo. Macháček zrežíroval tak současnou a živou inscenaci, až se zdá, že musí být z jiného světa. ()
"To je holka…jak mandle…" Uctít herecké umění Jany Hlaváčová odvysíláním skvěle jiskrné inscenace Našich furiantů Ladislava Stroupežnického, v níž se dotyčná krásné zhostila role Markytky, se dnes České televizi povedlo na výbornou. Excelentních hereckých výkonů je v této inscenaci celá řada (třeba Luděk Munzar v roli Valentina Bláhy nebo Blažena Holišová jako Dubská), ale výkon Hlaváčové zde patří mezi ty vskutku nezapomenutelné. Z čeho jsem byl jinak hodně nadšený, byla skvělá scénická hudba (se zpěvy) z pera Pavla Vondrušky, který si v této inscenaci i střihl přiléhavou roli kapelníka. ()
Výkvět českého divadelnictví (bez jakékoli ironie) a malá česká hra na malé české téma. Hluché místo tam sice není, ale není to ani bůhvíjak vtipné, hluboké, odvážné, dosaďte si jakoukoli jinou kvalitu. Snad ještě trefné, to ano, ale stojí to, do čeho se trefuje, vůbec za takovéto bezzubé trefování? Největší nářez z celého DVD je vzpomínající živel Taťjana Medvecká v bonusech. ()
Nemůžu si pomoct, ale jako ikonickou beru verzi z roku 2006. Je teatrálnější, živější, vtipnější, přesněji obsazená pro jednotlivé role a je svou výpravou, kostýmy i hudbou o velký kus výpravnější. V této Macháčkově verzi bych vypíchla Luďka Munzara jako Valentina Bláhu a Janu Hlaváčovou jako Markýtku, jinak ji ve všech aspektech překonává nastudování J. A. Pitínského. 2*. ()
Galerie (13)
Zajímavosti (1)
- Premiéra se uskutečnila v Tylově divadle 13.3.1979, představení se dočkalo 161 repríz. (kosticka7)
Reklama