Jak vycvičit draka

Z drakobijce drakomil, komu by se nelíbil.. Zatímco si Škyťák vycvičil toho roztomilého pejska, co smutně kouká, rozpustilé dovádí, stříhá ušima a jen díky jisté genetické anomálii umí létat a plivat oheň, mě si vycvičil John Powell (emocemi i adrenalinem napěchovaným soundtrackem s orchestrálním využitím irských válečných dud). Na předvídatelnost a klišé u animáků kašlu, člověk se alespoň někde potřebuje spolehnout na pozitivní principy a jistoty. A navíc, bez jakéhokoliv zlehčování, palec nahoru za „protetické bratrstvo“ - dost neobvyklý to jev v současném (na zevnějšku si zakládajícím) komerčním filmovém průmyslu.. P.S.: Kdyby to někoho zajímalo, Bezzubka je samec. A není to proto, že se jí Škyťák zeptal, jestli se může svézt na ocase.. (05.06.2014)

Jak vycvičit draka není zas tak originální snímek, ale disponuje neuvěřitelnou svěžestí, a je tedy přesně tím, čím chtěl být Avatar a nebyl. Jednoduché poselství je zabaleno do přitažlivého vizuálního hávu, ale film má především dobře vystavěný příběh. A na tom, že je to tak jednoduché, aby to pochopily děti, vůbec nezáleží, vždyť takový byl i ten Avatar:) PS: Jsem jediný, komu Noční běs připomínal Stitche z debutu pánů režisérů? (26.03.2010)

Jedním slovem parádní, celou větou "já chci taky draka!" :-) Od tohohle animáku jsem moc nečekal a o to více jsem byl překvapený! Skvělé hlasové obsazení (viděl jsem v originále, takže hlavně Butler a Ferguson potěšili) vynikající animace, sice trošičku prostinký a odhadnutelný příběh, ale je to pro ty nejmenší, takže i to jsem přešel. Navíc to postupné sbližování draka s malým a tak "trochu" nešikovným Vikingem mě ohromně bavilo. Stručně řečeno, i když tuším, že na 99 % si Oscara za nejlepší animák odnese Toy Story 3 (na které se chystám) tak pro mě je zatím favorit tento animák. Uvidíme, jak to všechno nakonec dopadne a jak se mi Hračky budou líbit, ale tady dávám s čistým vikinským… ehm… štítem plný počet. Na pokračování se opravdu těším! (29.10.2010)

Kladu si otázku, čím je tento animák výjimečný. A sám si i odpovím. Ničím. Tedy samozřejmě kromě nejmodernější 3D grafiky. A jinak? Šablonovitý příběh, který je nám jasný po prvních pěti minutách. Hlavní hrdina, který nezaujme, takovej neutrální trouba. Scenérie mi přišla jako okopírovaná z Avataru. (30.04.2010)

Po skončení jsem si musel zkontrolovat rodný list, abych se ubezpečil o tom, že je mi tolik, kolik mi je, neb jsem se utvrdil v tom, že jsem evidentně lehce zesenilněl, když jsem s dojatou slzou na krajíčku toužil také opatřit si svého vlastního černého draka, který plive navlas stejnou kanonádu jako ‚plazma gun‘ z Dooma III, a má vyrenderované tak smutné oči, že mě to bralo za srdce celou stopáž. Nemá to úplně dokonalou animaci, ani příběhovou linku, ba co víc, ve dvojrozměrném světě to příliš táhne oči tam, kde si diváci v kině s brýlemi blaženě vzdychali, ale sakra… má to momenty, které děti nepoberou, vtipu přehršel, parádní Powellovu hudbu, a apokalyptické finále jak z lepšího RPG-čka. 4 a ½. (14.10.2010)