Planina v ohni

Spálené životy, film, který sice vlastním, ale jestli se na něj podívám znovu, bůh ví. Přišla jsem si u toho jak nějaký detektiv. Různé časové roviny mě v počátku poněkud zmátly, ale pak jsem v podstatě za malý časový úsek odhadla další vývoj, včetně konce. Poměrně drsný zážitek, ovšem kvůli Charlize a Kim nelituji, že jsem film viděla. Tyto filmy mě znovu utvrzují v tom, že lidi by měli mezi sebou hlavně mluvit a ne si věci domýšlet, a pak dělat zoufalé činy. Ale kdyby lidé nebyli hloupí a komunikovali mezi sebou a znali pak všechny důvody pro činy druhých, asi by pak filmy o rozumných lidech byly nudné a fádní. Tady naopak těch nerozumných lidí pár bylo a film byl díky nim docela masakr. (02.12.2011)

Nevýrazné, stereotypní, nicneřešící. Tyhle mozaikové filmy nemám příliš v lásce a a jsou dle mého názoru hodně přecenovány. Vyjímku tvoří Babel, který je mi z těchto filmů zdaleka nejsympatičtější. Na Planině v ohni se dá pochválit snad jedině slušná hudba, ale jinak...prostě jenom další průměrný film. (30.10.2010)

Americké drama Planina v ohni je debutovým, autorským počinem mexického dramatika a scénáristy Guilerma Ariagga, jenž se proslavil spoluprací na dramatických freskách A. G. Iňarita ( Amoress Peros – Láska je kurva, 2000, 21 gramů, 2003, Babel, 2006). Ačkoliv se snímek zprvu jeví jako pozvolné, čistší a složitějších narativních zákrut prosté drama, ve výsledku jednoznačně zapadá do kontextu předchozí tvorby. Arriagova práce se - s odstupem i s ohledem na jeho debutový projekt - jeví stejnou měrou zajímavá jako potenciálně zavrhnutelná. více zde...http://blacklsays.blogspot.cz/2012/11/minirecenze-na-dvd-novinky-pro-a2.html (28.11.2012)

Aby byla náležitě procítěně lidská, je látka tak osudově zatížená, že se na ni dá koukat asi jako na sovětský film. Tohle nejsou Prostřihy, není to podle Carvera a nenatočil to Altman. I když tvůrci své mistry bezpochyby znají. Škoda drahého materiálu. Kdyby to financovala EU, divák by řekl: eurokýč. Tady to říci nemůže. (17.07.2012)

Zdá se, že nejlepším režisérem Arriagových scénářů je samotný autor. Záludnost Arriagových textů spočívá v tom, že jsou více literární než filmové, jsou to natolik svébytné texty, že je těžké k nim dodat něco navíc. Režisérovi takový text nedává příliš prostoru k vlastní interpretaci a staví ho do role inscenátora. V případě Babelu a 21 gramů vedla Iñárritova snaha dodat scénaři cosi vlastního k dojmu vyumělkovanosti. Arriaga pro svůj režijní debut zvolil televizně uměřenou formu, klade důraz na příběh a tlumí herecké projevy postav. Jediným slabým místem je výkon Charlize Theron, jejíž okázale dramatické herectví působí v tomto případě afektovaně a rušivě. (19.10.2010)