1612: Kronika smutných časů

Jedna hvězdička za historické období, druhá za polské kozáky. Jinak film je podle mého nepovedený, krom výpravy tedy, snad po všech stránkách. Scénář je úplně trapňoučký a jsou v něm pro mě dost nepochopitelné věci. Třeba, jak se hlavní hrdina vlastně stal z trouby vojákem, co je dobrý snad úplně ve všem a nakonec ho volí za cara. Nebo jeho proměna ve Španěla, zfetovaná carevna, zlý poláci a chudáci dobří rusové nebo jeden nesmyslný výstřel, který odpálí sklad s prachem. Film je taky točený tak jako do moderna, kamera by se lépe hodila do filmu o smažkách ze soudobých klubů, než k navození historické atmosféry. Postavy byly trapné, ústřední dvojice nejvíce. Rusové se v poslední době snaží točit v tempu a pokud to tak lze nazvat, moderně, výsledkem je ale zatím jen mizérie. (15.06.2009)

Uaaa, tak tady to Polaci v cele se zaklinacem dostali ve velkym stylu:o))))) Kazdopadne dejove velmi prumernej, vypravnej a neprijemne dlouhej a rozvlacnej historickej bijak s klasickou ruskou poetikou michajici realitu s mytologii. Historickou hodnovernost se hodnotit neodvazim, bo na to nemam nacteno, ale romantickej zavoj z tohohle filmu vlaje na vsechny strany. Nebylo zle, ale rozhodne neni nejmensi duvod videt tenhle film podruhy. A ta propaganda je fakt zbytecne okata. Carsky podrucenstvi proste nerad. (25.06.2008)

Překvapila mne rozsáhlost a epičnost tohoto díla, které se jinak tvářilo docela amatérsky. Připomíná mi to polské velkofilmy - Ohněm a mečem, Když slunce bylo bohem. Detailně propracované bojové scény a povedené efekty jsem ocenil velmi kladně. I když vychází příběh z jakési historické předlohy, je zde zakomponován i prvek fantasy a celé dílko spíše nedbale kopíruje důležité milníky, než aby se jich drželo zuby nehty. Určitě další plus. Trefil se mi do nálady a vkusu a rád jsem zas zahlédl oblíbeného polského herce mezi hlavními protagonisty. 75% (16.01.2012)

Jelikož jsem už alergický na hollywoodské megafilmy, které si hrají s historií, jak chtějí, hlavně, aby byla nějaká ta hardcore akce, tohle je závan svěžího vzduchu. Je to asi smyšlené dobrodružství na pozadí historických událostí, místy trošku fantaskní, ale podle mě to k tomu patří (Rusové jsou národem nostalgickým). Místy je to hodně brutální (rozpůlená těla, těla bez hlav a nakonec velmi kvalitně provedený bod mečem přez zuby do mozku a ven). S detaily si podle mě taky celkem vyhráli. Celkově to téma je pro Hollywood jako dělané - pohádka Nevolník málem carem, ale tím, že je to natočeno až tak naturalisticky, se to podle mě řadí k těm lepším "historickým" filmům. Zpracováním mi to připomnělo Ohněm a mečem. Mé hodnocení 4,5*. Už se teším na Tarase Bulbu. (02.05.2009)

Historie krizového ruského "truchla" (smuty) po vymření Rurikovců (1598-1613) je sama o sobě neurovnaná, přerývaná, obtížně popisatelná, až chaoticky zmatečná. Zhruba stejná je i matérie filmu 1612 ruského režiséra střední generace Vladimira Chotiněnka. Skutečnost, že pádem sovětského režimu došlo k v ruské společnosti i v "blízkém pohraničí" k diskontinuitnímu zlomu, se projevila i v hraném filmu. Zavedené charakteristiky, na něž jsme si zvykli, jakoby přestaly platit nebo se viditelně posunuly. Časově tomuto filmu předchází jedno z posledních Bondarčukových děl - BORIS GODUNOV. Pokusím-li se srovnat poetiky těchto děl, lze zde konstatovat značnou paralelu, blížící se shodě, ve využití literárních předloh. V Chotinenkově případě se bude podle všeho jednat o směs kronik a lidových podání té doby. Hodnotu filmu značně snižuje poměrně klopotně se rozvíjející úvod, ale také řada nejasných míst v dalším ději. Zřejmá je i nevyváženost ve ztvárnění hlavních postav. To je asi hlavním důvodem jednoznačné dominance polského herce Zebrowského; nezdá se totiž, že by talent jeho ruských kolegů byl viditelně nižší; spíše mají méně ke hraní. I tak se však dá říci, že film představuje v soudobé produkci hraného filmu nejen ruský vysoký nadprůměr a nabízí zajímavé téma ve slušně, místy i dobře zvládnutém zpracování. Tvůrčí dílna Nikity Michalkova-Končalovského se za tento historický záběr určitě nemusí stydět. Naopak. (21.05.2009)